Ztracený víkend

Na svou dobu opravdu velmi kvalitní, otevřený a realistický film korunovaný skvělým výkonem Raye Millanda, kterému tu trosku zničenou alkoholem zkrátka nelze nevěřit. Na druhou stranu tento typ příběhů není úplně mým šálkem čaje, nebo spíše v kontextu tohoto filmu mou sklenkou whisky, a proto nejdu s hodnocením úplně na nejvyšší příčku. (13.06.2012)

Jůchů, bouchnu si šampáňo! Smrtelná jízda alkoholikova zabalená do pohádkového hávu. Ale jo, proč ne… odlehčení delirickému tématu sluší. Negativa snímku si strčím za klobouk, neb ho vlastním a tak si to můžu dovolit. Pozitiva zmíním a vyzdvihnu, tedy – každý sám za sebe se musí rozhodnout, co chce, jak to chce, kam míří. Nikdo jiný to totiž neudělá. Tisíce rad a doporučení nezmůže zhola nic. A o tom to celé je, udělat to těžké rozhodnutí, napřímit se a prát se, já, za sebe, za svůj život. P.S. Taky hodím zapálené cígo do nalité sklenky a budu chtít po boku Helen. Ona je držák a vytáhne mě z toho! (22.07.2016)

"Spousta mužů žije svou tichou beznaděj.. Já nestojím o tichou beznaděj !!" Opravdu velmi působivé drama spisovatele Dona Birnama, muže s jednou poněkud destruktivní zálibou, totiž zálibou v alkoholu, kterého si zahrál skvělý Ray Milland, kterému prostě věřím každičké slovo, každý pohled i gesto.. S ním i jeho výkonem celý snímek Billyho Wildera stojí a padá, přičemž zde však něco postrádám a za největší slabinu Ztraceného víkendu pokládám právě tu proklamovanou syrovost, která má však k realitě jistě i s ohledem na stáří snímku a logicky i dobu, během níž se odehrává celý příběh, docela hodně daleko, a to mi snad dá každý, kdo někdy zkoušel zápasit s alkoholem či jinými démony, za pravdu.. (13.05.2013)

Hollywoodsky mäkučký pohľad na úskalia alkoholizmu, silu lásky a nádej. Ray Milland je skvelý, réžia, opatrne nás sprevádzajúca čoraz hlbším pádom hlavného hrdinu, taktiež. Počiatočný chlad a apatia k postave prerastajú v súcit a ľútosť. Len škoda toho príšerného záveru, ktorý zráža celkový dojem o celú jednu hviezdičku. Ináč rozhodne film, po ktorom nebudete mať chuť na panáka. (16.01.2005)

Ten pocit, keď čakáte na nejaké skvelé vyvrcholenie, ktoré by zakrylo chybičky v deji alebo veciam, ktoré vám nesedeli, dalo zmysel a dočkáte sa akoby nulového záveru, ktorý mohol skončiť všelijakou zaujímavou zmenou prostredia, konania, no nič z toho, tak to je sklamanie, ktoré pri dobrých filmoch mi pokazí náladu a to sa mi stalo tu. Chlapík, ktorý mal ešte šťastie na okolie si to napokon pred smrťou akoby len tak rozmyslel a prekonal závislosť a pritom tam ani zo strany jeho milej nebol silnejší náznak ničoho, čo by predtým v hĺbke podstaty nebola tiež robila. Pritom samotná závislosť hereckým výkonom bola podľa mňa skvelo zahratá a dej nie je nudný, ba naopak som sa doňho akoby vžil, pritom to nie je moja obľúbená téma. (03.04.2015)