Tváří v tvář

Od teď si můžou Honzik s Nikolou vzájemně poskytovat dokonalé alibi. Úplně to vidím; "Ale prosím vás, přece doopravdy nevěříte tomu, že Ghost Ridera jsem hrál já!" obhajuje se Cage na mimořádné tiskovce, zatímco ve vedlejší místnosti Travolta na autogramiádě zdůrazňuje, že se Ságou roku 3000 opravdu, ale opravdu nemá co do činění... (08.05.2012)

Cage s Travoltou se předhánějí kdo bude větší frajer a někdy mívám pocit, že snad není možné, aby to oba zahráli takhle skvěle. Oběma totiž jde jak záporná, tak kladná role na jedničku a když připočtu vizuální stránku se scénou se zrcadly nebo vrchol filmu při pohřbu, tak těžko se hledají chyby. Film nadupaný od začátku do konce, nejlepší Woo vůbec a jako třešnička na dortu Dominique Swain, která definitivně zabraňuje jít pod 100%. (22.01.2006)

Psychologický akční film. To zní, pravda, trochu divně, ale lepší vystižení mých pocitů z tohoto snímku mně nenapadá. Je to akční jízda s rukopisem Mistra Woo, ale přitom i emocionálně silná se zajímavým dějem. U Pulp Fiction jsem původně napsal. že by Travolta by měl Tarantinovi líbat nohy, ale Johnu Woo by měl rovnou sloužit :o). Tohle byla jeho poslední zajímavá role a společně s Cageem předvádí herecký koncert. Velmi dobrý film. (27.02.2003)

Druhá polovica deväťdesiatych rokov sa síce už prakticky zbavila klasických akčných hrdinov, ale zase ponúkala jeden vydarený akčný veľkofilm za druhým, na čom mal čiastočný podiel aj John Woo a Tvárou v tvár patrí medzi tie najvýraznejšie. Len tentoraz musím povedať, že zápletka výrazne prekonáva akciu. Zo všetkých amerických filmov Johna Woo má tento najlepšie fungujúce chémiu medzi kladným a záporným hrdinom, Nicolas Cage a aj John Travolta tu predstavujú jedny zo svojich najlepších úloh, pričom ten sci-fi motív s výmenou tvárí sa využil perfektne a obaja majú vďaka nemu ešte väčšiu možnosť vyniknúť. Dejovo ma Tvárou v tvár mimoriadne baví, film má aj napriek nadpriemernej dĺžke skvelé tempo, žiadnu hluchú scénu, ale vlastne ani žiadnu výraznejšiu gradáciu, film ma jednoducho rovnako baví po celý čas. Úvod skvelo predstaví postavy, celá fáza vo väzení je výborná, ako to aj väčšinou býva a následne sa mi mimoriadne páči to hranie záporáka na kladného hrdinu, ktorý si užíva, ako je obľúbený a všetko zachraňuje. Tu nemám čo vytknúť, film ma veľmi baví od prvej do poslednej minúty. A pomáhajú mu v tom aj postavy, okrem spomínaného hlavného dua ma bavili aj rodinní príslušníci a priatelia každého z nich, v tomto filme je tá chémia medzi postavami veľmi silná a motívy rodiny a priateľstva majú veľký priestor. Trochu sklamaním je ale predsa len tá akcia. Je jej tu dosť, očakávane je vynikajúco natočená, John Woo to ani inak nevie, pomerne veľkolepá, plná efektných spomaľovačiek, odohráva sa v atraktívnych lokáciách a aj celkom rozmanitá, ale väčšinou ju tvoria presne také tie akcie, ktoré ma pri Johnovi Woo nikdy moc nebavili, len také to ostreľovanie sa pár ľudí množstvom nábojov, ale s minimom obetí. Toto už pôsobí tak zbytočne preakčnelo a to až tak nemusím. Samozrejme všetka akcia si drží nadpriemernú úroveň a väčšina žánroviek sa jej ani nepriblíži, ale od Johna Woo po tejto stránke uprednostňujem úplne iné filmy a to aj v rámci americkej produkcie. Tu ma vlastne skutočne baví len útek z väzenia. Inak tu režijne očakávane nemám žiadnych výhrad, film vyzerá skvelo a funguje po všetkých stránkach. Takže po akčnej stránke je Tvárou v tvár pre mňa trochu sklamaním, ale inak je to veľmi dobrý akčný film hodný opakovaných pozretí a jedna z klasík deväťdesiatych rokov. 77% (02.04.2012)

Nejlepší Hollywoodský kousek Johna Woo, aneb takhle volné ruce při práci už nikdy nedostal a taky to podle toho dopadlo. Osobně mám dojem, že záporná role Cageovi seděla líp, ale Travolta byl minimálně tak dobrý jako v Operaci: Zlomený Šíp (to znamená hodně dobrý). A Pollux Troy byl prostě kouzelný, na to že to byl paranoidní sociopat:) Bez váhání bych tady udělil Oscara za design zbraní, ty dvě zlaté krásky mě provázejí v myšlenkách na zbrojní pas už pěkně dlouho;) A když je řeč o kráskách - komu se nelíbí Gina Gerschon, ať jde k šípku. Takže... Čau, brácho, a napiš mi někdy...:) PS: OST=John Powell=klasa. PS2: Po deseti letech je to pořád stejná palba jako tenkrát, když mi bylo nějakých patnáct. Ne snad zlatá klasika, ale rodinné stříbro akčního žánru rozhodně;) 80% (20.01.2003)