The Ministry of Ungentlemanly Warfare

Zase takový ne zcela typický Gájův kousek, u něhož je třeba zejména nenechat se zmást ani totožností režiséra, jinak známého to Podfu(c)kářského Gentlemana, ani nálepkou „bejzd on dz trů story,“ ani přítomností Fleminga a údajné předlohy nulanulasedmičky a už vůbec ne identitou válečného konfliktu a šoudaunovou westernovou hudbou (tj. nenechat se vyděsit zdejšími asociacemi s Qentýnovými Paznechty), ale uvědomit si, že zde si autor prostě natočil své vlastní Postradatelné. Z této perspektivy se potom alespoň jeden já mohl spokojeně vézt na příjemně úchylné vlně testosteronové nadsázky, v níž partička psychopatických hovad s povolením zabíjet a neposlouchat rozkazy vyčóruje U-Bootí krmelec přímo pod nosem ďábelského Tila, který mimochodem i v kmetském věku ukazuje, že stále umí být naprosto ukázkový, lahůdkový Schweinger. A byť musím uznat, že i já jsem při sledování občas podvědomě hledal ovládací prvky jednotlivých členů Commandos, neb ta asociace je samozřejmě velmi silná (a kdo ví, jestli Gája sám zamlada také rád na monitoru neprověřoval náckům ledviny bowiákem a necpal je pak do sudů s benzínem), tak současně to s ohledem na charaktery ústředních (anti)hrdinů (zajímalo by mě, kolik zářezů na pažbě svého derringeru měl ten černý Hogo Fogo s nevyslovitelným jménem a Rýčr jako parafráze "Mad Jacka" Churchilla byl vysloveně dokonalý!) a výše zmíněný hudební doprovod dodávalo celému dílu lahodnou příchuť a la špagety po angloSASku, pročež po tomto večerníčku jsem zase jednou hupsnul do peřin s blaženým úsměvem v xichtě. P.S.: Doufám, že po mnoha nesmělých (ale povedených!) náznacích ve svých posledních kusech se režisér jednou osmělí a spáchá nějaký regulérní western. (03.06.2024)

Ikdyž nejde o nic převratného, pořád je to fajn stylová a zábavná Ritchieovka s výborným cástingem.Britská armáda naverbuje skupinu žoldáků, aby způsobili trable náckům a zabíjení nácků je vždycky fun, jen škoda, že teda bez Erka, protože jak to Alan začne řezat nožem, tak tam krev bolestivě chybí.Herecký cásting je působivý. Vládne Cavill a Jack Reacher ( který je film od filmu lepší), Sex symbol Eiza Gonzales neomrzí nikdy, potěší i Till Schweiger v roli nácka. Má to velmi zábavné tempo, příjemnou zábavnou a stylovou akci a není ji zrovna málo, dějově to není tak výživné a napětí či atmosféra není tak úderná jak třeba v Tarantinových Parchantech, ti zkrátka byli jinde, ale bavil jsem se zkrátka dobře a tuhle partu si nejde neoblíbit. 75% (10.05.2024)

Co se týká padlých na obou stranách, byla reálná Operace Postmaster velmi nudnou záležitostí, ale proč se to proboha týká i Ritchieho filmu? Členové No. 62 Commando jsou údajně předobrazem Flemingova legendárního špióna, ale jejich africká akce je jen kompilací lazy writing, sterilních nóbl plků a akce, která má k autenticitě daleko jak Churchill k funkci čestného předsedy Klubu abstinujících nekuřáků. Zbývá těšit se jen z drobných detailů jako třeba fantazii moc prostoru nedávající kostým Kleopatry, Cavillův roztomilý akcent či skutečnost, že Schweiger dědkovatí do Horsta Buchholze. Vizuálem si to určitě zaslouží lepší hodnocení, ale konkrétně Ritchiemu nelze odpouštět, že střílí slepými.. (20.05.2024)

Sbal prachy a vypadni a Podfu©k. Dva kousky, které Guyi Ritchiemu kdysi zajistily kultovní status. Do vzduchu jsem ale vážně neskákal. Jeho Sherlockové Holmesové mě rovněž nestrhli, Král Artuš nezaujal, přesto pak solidně potěšil s Aladinem nebo nadchnul stylovým a přímočarým Rozhněvaným mužem. Mdlá Operace Fortune pak pro mě zase znamenala solidní přešlap. Prostě Ritchie, nahoru dolů. A teď se zase držíme dole. Scénář nestrhnul, postavy jsou zaměnitelné, inspirace Tarantinem je až zoufale okatá, přitom tomu chybí nějaký vizuální highlight, nějaká pamětihodná scéna, kvůli které bych si to chtěl s chutí pustit znovu. Máme tu britskou skupinu žoldáků, která má přidělat pár vrásek na čele a ideálně rovnou pár děr do těla nacistům, Ritchie nám to místy servíruje stylově a místy brutálně, ale o trefu do černého rozhodně nejde. Chybělo mi víc humoru, chyběly mi energičtější herecké výkony (čest výjimkám, zejména Alan Ritchson). A dialogy jsou ve výsledku stejně prázdné a nezajímavé jako repetitivně padající těla nepřátel. Drobné detaily ještě jaro nedělají. (27.05.2024)

Tohle Guyovi vážně nevyšlo. Sázka na Quentinovo Bastardy spojené s Guyovo Gentlemany mi prostě nesedla. Celý film je jedno velké klišé za druhým. Vše působí jako zkopírované, nenajdete tam ani jeden originální nápad, hezký kamerový záběr, cool scénku nebo cokoliv, co by vám mělo utkvět v hlavě. Za týden si na tento film už ani nevzpomenu. (18.06.2024)