Šakalík

No vida, tak po čtyřech ryze béčkových dílech se páté pokračování povzneslo nad poněkud už ohrané schéma kostky otvírající bránu do pekla a toto téma vkusně přetvarovalo do noirovsky pojaté kriminálky. Hlavní hrdina sice taktéž bojuje s démony, ale tentokrát s těmi vnitřními, které probouzí jeho vlastní svědomí. Přestože je film s přibývajícím časem čím dál tím více zmatený a těžko pochopitelný, bravurní závěr ho vytáhne nad tuctové béčkoviny této série a ověnčí ho titulem nejlepšího Hellraisera vůbec. V hlavní roli příjemně překvapil Craig Sheffer, který roli detektiva Thorna zvládl s přehledem, přestože ve své náročné psychologii to určitě nebyla jednoduchá úloha. Mně osobně se tenhle inovativní Hellraiser líbil moc, škoda že v dalších dílech série opět zamířila do béčkových vod.

Přestože je tento díl z hlediska scénáře naprostá žumpa, obecně nikterak nevybočuje ze zaběhnutých kolejích téhle série. Film se motá ve třech časových rovinách, které tvoří volně propojené části, což jsou v podstatě tři hororové povídky, nutno dodat že nepříliš povedené. Snaha scénáristů dát tajemné kostce nějakou hmatatelnou podstatu a historii, naráží na zoufale laciné provedení, což je ale nešvar, na který jsme si u Hellraisera už bohužel zvykli. Efekty jsou standardně béčkové, i když některé nápady nejsou z nejhorších („siamští“ Cenobiti, rozpůlení v zrcadle, efektní sťatí „současného“ Merchanta). Vrchní pekelník Pinhead tady není tak výrazný jako v předchozím díle, přesto i tady několikrát vtipně zahláškuje a vůbec to je sympaťák už od pohledu. :-) Celkově je tohle jeden z nejslabších dílů série, přesto nijak výrazně na ostatní neztrácí.

No překvapivě to nebyla až taková hovadina, jak jsem si myslel. Po akční stránce je to docela svižné a efektově uspokojivé. Scénářem to pravda poněkud úzkoprse míří na teenagerovské publikum, ale i v tomto směru se to stále drží u únosných mezích, i když jako celek to je strašně uvalené, to zase ne že ne. Přesto jedinou vážnější slabinou budiž poněkud uhlazený hlavní hrdina se svítícíma rukama, kterýžto efekt je zoufale laciný. V první polovině tomu chybí tempo, ale jakmile se do toho vloží Mogadoriané, začnou se dít věci. Ten konec ve škole je velmi povedený, přestože námět pejska měnícího se ve strašlivou chiméru může působit poněkud kýčovitě. Škoda dost nevýrazné role „Number 6“, kterou ztvárnila jinak velmi výrazná Teresa Palmer :-). Celkově mě to nijak výrazně neotrávilo a konec zanechal otevřená vrátka k dalšímu dílu, kterému bych se asi nebránil.

I třetí pokračování se nese v duchu ryze béčkové zábavy, ale stejně jako předchozí dva díly ho shazuje značně nedomyšlený příběh. Přesto mě tenhle díl bavil víc než předchozí Hellbound. Ve své první polovině to je sice děsně nudné a herecké výkony přesně zapadají do škatulky levného béčkového braku. Nicméně ve chvíli, kdy se na plátně zjeví Pinhead v celé své kráse, vyletí akcie tohoto díla prudce nahoru. Pinhead totiž poprvé dostane pořádný prostor a taktéž poprvé zde vystupuje jako čistě záporná postava, která má pekelně zvrácený smysl pro humor. :-) Některé jeho hlášky jsou výborné (především ta v kostele, když si vytáhne dva hřebíky z hlavy, probodne si dlaně, roztáhne ruce a po vzoru Ježíše zahlásí: „Já jsem cesta!“ :-) To jsem se fakt od srdce zasmál. :-)) Taktéž ten masakr v klubu je velmi gore, to se mi líbilo. Jenomže samotný závěr v jakémsi vysněném světě jsem nějak moc nepochopil a přišlo mi to takové nedotažené. Objektivně to je děsný brak, který si víc než dvě hvězdy nezaslouží, ale za hláškujicího Pinheada a některé gore prvky já přidávám i třetí.

Po veleúspěšném prvním díle nám bylo naservírováno ještě ujetější pokračování, které ale mnoho diváků už nestrávilo. Přestože se začátek nese v duchu jedničky a svým způsobem je dvojka mnohem děsivější, tak nějak to postrádá ucelenější příběh a vize samotného pekla (či co to vlastně je) ve své bizarnosti mnohdy překračuje únosné meze. Ono ne že by to jako horor nefungovalo, některé scény jsou pořádně gore (matrace, svlečená kůže, polapení doktora). Ale je to prostě děsný zmatek, navíc mnohdy nelogický a vůbec nápad – pozor SPOILER – degradovat Cenobity na ex-lidi nebyl zrovna dvakrát šťastný. Jestliže jsem o jedničce prohlásil, že to je béčko se vším všudy, o dvojce to platí na kvadrát. Tenhle díl jsem v době jeho vzniku bohužel nezachytil, takže mu nemohu přidat ani plusové body za „dobové“ dojmy. Když jsem to pak viděl v osmnácti, už to bylo samozřejmě pasé. A dneska už to nikomu těžké spaní nepřinese.

Ve své době naprosto kultovní horor, o kterém se vyprávělo během strašidelných seancí u táboráků a hřebíkovitá hlava Pinheada strašila diváky ještě dlouho po zhlédnutí. V dnešní době to pochopitelně už takový efekt nemá a některé scény současného diváka spíše rozesmějí. Já si ale vzpomínám, že když jsem to viděl v jedenácti, do smíchu mi teda vůbec nebylo (a trvalo pak dalších deset let, než jsem našel odvahu se na to podívat znovu :-)). No, když se na to kouknu dneska, je to béčko se vším všudy. Ten strejda bez kůže ještě vypadá docela slušně a stále dokáže polekat. To ale pohříchu neplatí o Cenobitech, kteří už prostě nejsou „in“. A pak taky ta bestie, co pořád leze ze zdi – ta onu béčkovost filmu úplně podtrhuje. Takže ano, tohle je jeden z nejklasičtějších hororů, které znám, ale taky jeden z těch, které bohužel nejsou nadčasové. Přesto udělím čtyři hvězdy, protože ten děs malého kluka, který u Hellraisera před dvaceti lety kvílel strachy, ve mně už zůstane napořád.

Tohle je úúlet! Rob Zombie musel být pod vlivem psychotropních látek, když tohle psal, a na hodně silném matroši nespíš fičel po celou dobu natáčení. Z hlediska příběhu se tenhle film nedrží kupy. Je to jedna velká mazanice, za kterou si Zombie u některých uměleckých kritiku jistě vysloužil pochvalu, fanoušci původní halloweenské série naopak spustili hromy blesky a ostatní diváci se asi jen nudili. Tohle totiž není ten Carpenterův Halloween. Ani omylem. Tohle je úplně nová vize personifikovaného zla, které vlastní šílenství přivádí k nesnesitelnému vzteku a z něj pramenícímu násilí. No proč ne, to dokážu pochopit, ale proč si proboha Rob Zombie nevytvoří novou postavu a své ujeté nápady netestuje na něčem vlastním? Doslova týráním jsou pak pro diváka některé postavy. Laurie je ve své hysterické uječenosti nesnesitelně protivná, což ale nejspíš byl režisérův záměr. Ale co proboha Dr. Loomis? Kdyby nebožtík Donald Pleasence viděl, jakého blba z jeho stěžejní postavy Zombie udělal, musel by se obracet v hrobě. To je děs. A tak jedinými klady tohoto velmi podivného kusu jsou podařená hudba a prvních třicet minut v nemocnici, které nechají vzpomenout na geniální druhý Halloween. Škoda že se v tomto duchu nenese celý film.

Hodnocení PO DRUHÉ SÉRII: Moc příjemný seriál. Dobře namíchaný koktejl kriminálky, dramatu i politických intrik mě osobně už od prvního dílu velmi zaujal a určitě jej budu sledovat i nadále. V seriálu se objeví několik známých tváří, já bych vyzdvihl třeba velmi přesvědčivou Michelle Forbes, ale opravdu šťastnou ruku měli filmaři při obsazování role policejní vyšetřovatelky, pač Mireille Enos je VELMI sympatická dívenka (v seriálu působí takovým nepříliš ženským dojmem, ale schválně si projeďte některé její fotky - třeba tuhle - a uvidíte, že zdání klame :-)). Celkově mi tenhle seriál připomíná spíše evropskou, přesněji skandinávskou tvorbu (přírodní scenérie, kamera, herci), což ale není divu, když inspirací pro něj byl dánsko-norsko-švédský seriál Forbrydelsen z roku 2007. První série je jako celek mimořádně působivá, kdy v každém díle padá podezření na někoho jiného, aby se postupným odkrýváním temných zákoutí pohnutých životních osudů jednotlivých protagonistů ukázalo, že pravda je úplně někde jinde. Finálního rozuzlení se dočkáme na konci druhé série. K happyendu má daleko a zůstává tak věrné pochmurné atmosféře celého seriálu. Doufám, že u dvou sérií nezůstane. Šeptá se, že vzhledem k mimořádně kladným ohlasům přehodnocuje TV stanice AMC své původní rozhodnutí a třetí série je na obzoru...

Halloween se vrací na samý počátek, což má na svědomí talentovaný Rob Zombie. Ten naštěstí pouze nekopíroval téměř třicet let starou Carpenterovu prvotinu, ale příběh Michaela Myerse pojal po svém, byť s profesionální úctou k legendě slasherového žánru. Už úvodní část filmu zobrazující Michaelovo dětství je velmi silná a dává na srozuměnou, že tady nepůjde jen o strohé masakry, ale o podchycení osobnosti Michaela Myerse coby emočně prázdné nádoby a jeho zcela asociální povahy. Tahle část je taky na filmu nejlepší. Ve druhé polovině se nám to pozvolna přesune k modernímu slasheru, což ale v podání Roba Zombieho znamená napínavou podívanou, která dává vzpomenout na některé slavné scény z jedničky (prostěradlo, šatník). Ke konci se to pravda již maličko vleče, ale úplný závěr navodí v divákovi pocit dobře strávených dvou hodin (rozšířená verze). Nový Halloween je o něco lepší než nový Pátek třináctého natočený o dva roky později (přestože obecně mě více baví Jason Voorhees než Michael Myers).

Velmi svižná akční jízda made in France, která je ale svým příběhem děsně plytká a povrchní. I když pominu fakt, že někdo hrubě podcenil casting, protože se ve filmu nevyskytuje jediný sympatický herec/herečka a hlavní hrdina je ve své charakterové dokonalosti až trapnej, pořád v tom soukolí ještě něco skřípe. Už jen samotný námět únosu ženušky nebohého hrdiny, který proto musí dostat ven z nemocnice toho motocyklem praštěného Araba, je velmi neoriginální a následně nevěrohodný, když ošetřovateli stačí jedna injekce adrenalinu, aby Araba během minuty v podstatě úplně vyléčil (toho předtím srazila motorka v plné rychlosti, ale kromě pár modřin mu vlastně nic není). Pak taky ti záporáci. Filmů o zkorumpovaných policajtech jsem už viděl mraky, ale aby nám to někdo servíroval takhle zjednodušeně, to jsem teda ještě nežral. Filmaři zkrátka dělají všechno proto, aby divák nemusel během filmu vůbec myslet. Takže obsahově je to prvotřídní kravina, na druhé straně to ale zase tolik nevadí, pač některé pasáže jsou z akčního hlediska docela zdařilé (metro). Oproti tomu ten velmi naivní závěr, který zase divákovi všechno polopaticky odvykládá, se fakt už nehodí. A tak nejlepší na celém filmu je komentář uživatele Stano21. :-) Staníku, ty jsi prostě machr. To, že blahořečíš „manželskou lásku“, je věru obdivuhodné, ale citáty o „vštěpování ducha smilstva“ si nech k mexickým telenovelám, případně na nedělní setkání své mravně bezúhonné komunity.