Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (872)

plakát

Jason X (2001) odpad!

Duchovní otec téhle série Sean S. Cunningham někdy počátkem devadesátých let zřejmě přišel o rozum a protože si svou nemoc přenesl i do nového století, tak v domnění, že co je už jednou zmrvené, to se znova zmrvit nedá, naservíroval nám coby producent další ze svých zvrácených vizí o komerčním využití téhle série. Hluboce se mýlil. Tento díl – stejně jako předchozí, osm let starý SHIT Jason Goes to Hell – osobně jako součást série vůbec neuznávám, přesto mě opětovné parazitování na značce Jason Voorhees dost rozladilo. Tenhle futuristický slasher má sice oproti svému předchůdci výhodu v tom, že v něm alespoň vystupuje samotný Jason, nicméně tady všechny klady končí. Tohle jako horor prostě nefunguje. Nemá to náboj, scénář je mizerný a krom jedné úsměvné vraždy (zmrazený ksicht) to není ani nijak nápadité. No a když dojde na Jasona coby kyborga, zatlačí věrný fanoušek slzu a počne se modlit, aby byl co nejrychleji konec. Odpad, odpad, odpad!

plakát

Orel Deváté legie (2011) 

No jééé, další pseudohistorická krávovina, které věrohodnost zamávala už po pěti minutách. Příběh velitele římské kohorty, který ve snaze očistit jméno svého otce putuje na nepřátelský sever Británie hledat zlatou korouhev, kterou jeho tatík při jedné potyčce s tamními domorodci zašantročil, je už z principu prostě blbost na kvadrát. A to nemluvím o té hromadě patetických keců typu „kde je Orel, tam je Řím!“, které Channing Tatum coby představitel hlavní role plive na diváky. Místy to sice má docela i atmosféru, a to především v pasážích, kde vystupuje tajemný kmen „Tuleních lidí“, jenomže to jenom do chvíle, než se zjeví Tatum se zlatým ptákem v záběru. Kapitolou, která definitivně pohřbí divákovu naději na alespoň slušnou fantasy, je závěrečná bitka tuleňáků s ex-legionáři, kteří si to přihasí oslepení září zlaté korouhve kdoví odkud. Následný povel římského velitele „braňte Orla!“ už divák slyší jen v agónii, kterou sledování tohohle vpravdě historického veledíla přináší (nemluvě o tom, že Tatum – před chvíli ještě skoro mrzák – se najednou ohání mečem jako Schwarzenegger za mlada). Bože, za co nás diváky trestáš?! Jedna hvězda za Tuleně.

plakát

Pátek třináctého 9 (1993) odpad!

Já v komentářích nerad užívám vulgarismy, ale tohle je neskutečná SRAČKA, pro kterou prostě slušné slovo neexistuje. Navíc to zcela nestoudně vykrádá hororovou legendu o Jasonovi a kálí na její kdysi dobré jméno. Nápad udělat z Jasona jakéhosi démona, který se může převtělit do libovolného těla, je z kategorie těch opravdu debilních, protože tím celý příběh úplně ztrácí smysl. Nemám nic proti tomu, když si někdo natočí horůrek céčkové kategorie, ale dost mi teda vadí, když v komerční chamtivosti k tomu zneužije jméno legendárního Jasona a ještě nám to předhazuje coby (údajně) poslední díl série. Osobně tuhle s odpuštěním peachovinu za součást série Pátek třináctého vůbec neuznávám, Jason pro mě umřel už na Manhattanu.

plakát

Pátek třináctého 8 (1989) 

Jason poprvé opouští jezero Crystal Lake a přesouvá se do srdce New Yorku, kde taky tahle série spadne do céčkové žumpy. Z logického hlediska inkasuje racionálně uvažující divák několik těžkých úderů na mozek, pač celá kostra příběhu postrádá jakýkoli smysluplný základ, a proto – jakkoli se to u osmého dílu hororové série může zdát nepodstatné – je tenhle film místy opravdu nekoukatelný. Ta pasáž na lodi ještě jakž takž ujde, především díky několika vynalézavým způsobům, kterými Jason zredukuje přelidněnou posádku, ovšem jakmile se hrstka přeživších dostane na Manhattan, padne tenhle film definitivně na hubu. Ke kladům té newyorské anabáze patří tři poměrně vtipné momenty, které mě rozesmály, hlavně teda ten boxerský souboj černoch vs. Jason s úžasně vtipným vyvrcholením :-). Za tuhle scénu přidávám druhou hvězdu.

plakát

Pátek třináctého 7 (1988) 

Neustálým opakováním stupňovaná bezradnost scénáristů vyvrcholila v tomto díle, který se dá bez dlouhého přemýšlení označit za nejhorší part celé série (nutno dodat, že poslední dva, ještě mnohem horší díly jako součást série osobně vůbec neuznávám). Už i samotný Jason působí poněkud otrhaně a hlavní hrdinka s telekinetickými schopnostmi je námět dosti těžkopádný, který ale na druhé straně potvrzuje, že Pátek třináctého už několik let patří do béčkové ligy. Tenhle film je jako celek úplně bezradný, Jason vraždí příliš strojově, bez invence i humorné nadsázky (což byl největší klad předchozího dílu). Navíc všechny postavy jsou tak strašně nesympatické, že se divák nemůže dočkat toho, až jim Jason zatne tipec. Bohužel samotné vyvrcholení nemá vůbec grády a jen podtrhuje prachbídnou úroveň celého filmu.

plakát

Pátek třináctého 6: Jason žije (1986) 

Už infantilně jednoduchý způsob oživení Jasona dává hned od počátku na srozuměnou, kde že se budeme v šestém díle pohybovat. Následující minuty přinesou tradiční kolotoč krvavých vražd, které jsou v tomto případě obohacené o spoustu černého humoru a sebeironie, což je určitě dobře, protože autoři správně pochopili, že jen samotný Jason už pošesté nikoho na zadek neposadí. Některé scény zavánějí až parodií (paintball), přesto atmosféra filmu neustále graduje až k samotnému finále, které v tomto případě patří k tomu nejlepšímu, co jsme zatím v sérii viděli. Ten závěr na jezeře je opravdu velmi povedený (překvapivě se tentokrát obejde bez bouřky) a třebaže je navýsost jasné, jak to nakonec dopadne, zanechá v divákovi veskrze kladné pocity. Tenhle díl vnesl do celé série nový, humorný prvek a po strašlivě nepovedeném pátém díle povytáhl pokleslý prapor hororové legendy zase o něco výš.

plakát

Pátek třináctého 5 (1985) 

Od pátého dílu tahle série bohužel definitivně zamířila do béčkových vod (a později ještě dál), takže o nějakém strhujícím filmovém zážitku si už mohl divák nechat pouze zdát. Hlavním problémem tohoto dílu jsou naprosto imbecilní postavy, kdy především ta uřvaná dvojice na farmě (matka se synem) by stála za hlubší psychologický rozbor. Navíc vyvrcholení filmu je až groteskně fádní, při které i zapřísáhlý fanoušek téhle série nejspíš zaskřípal zubama. Ta už tradiční závěrečná honička v bouřce přece jen vytáhne tenhle jinak čistě odpadový snímek ze dna žumpy, ale těch prvních, opravdu ubohých šedesát minut zasadilo filmu hlubokou ránu amatérismu. Objektivně si tenhle paskvil ty dvě hvězdy nezaslouží, ale vzhledem k tomu, co nás čeká v následujících dílech, je to pořád ještě koukatelné.

plakát

Pátek třináctého 4 (1984) 

Po výborné trojce značný sešup dolů, přesto i tenhle díl jako zábava pro krvelačné obecenstvo ještě obstojí. Akorát nám to spadlo trošku do béčka, což ale při pohledu na jméno režiséra asi nikoho nepřekvapiví. Samotný příběh navíc postrádá informaci, jak Jason rozchodil fatální ránu sekyrou obouruč do lebky, kterou utržil na konci minulého dílu, ale uznávám, že to není vůbec podstatné. Jinak je to už zaběhnutá posloupnost vražd, křiku a závěrečné parádní naháněčky, která je vždycky na celém filmu nejlepší. Ostatně pokud mi něco na této sérii vadí, je to to, že v první hodině není Jason vůbec vidět, což je ale strašná škoda, protože ty záběry, kdy např. stojí Jason ve dveřích a blesk osvětlí jeho masku a zkrvavenou mačetu, jsou naprosto úžasné a dodávají těmto filmům punc žánrové klasiky. Jinak ve čtyřce se mi líbil způsob, jakým si filmaři v samotném finále elegantně otevřeli cestu k dalším dílům.

plakát

Pátek třináctého 3 (1982) 

Dle mého názoru nejlepší díl celé série, kde se konečně dočkáme Jasona tak, jak ho máme rádi – s maskou na znetvořené tlamě a s mačetou v ruce. Ostatně ten nápad s brankářskou maskou byl z kategorie těch naprosto geniálních. Tenhle díl se prvoplánovaně natáčel také jako 3D, což je na některých záběrech poznat, ale to ani v klasické verzi není nijak na obtíž. Zápletka s puberťáky v kempu Crystal Lake už byla ohraná, a tak filmaři změnili prostředí a vsadili na opuštěnou usedlost, kam si hlavní hrdinka pozve své kamarády. K tomu se nachomejtne pár vzteklých motorkářů, no a Jason tak má práce nad hlavu. Samotné mordy jsou docela nápadité, mně se líbila třeba střelba harpunou nebo poněkud přehnané, ale efektní (a efektivní :-)) rozmáčknutí hlavy. Skutečnou ozdobou filmu je závěrečná pasáž ve stodole, která má fakt koule a je to bezesporu nejlepších 10 minut z celé série. Škoda úplně zbytečného epilogu, který je navíc i dost neoriginální, pač něco podobného už bylo v jedničce. Přesto tento film osobně považuju za jeden z nejlepších slasherů vůbec.

plakát

Pátek třináctého 2 (1981) 

Druhé pokračování legendárního Pátku třináctého je po všech stránkách lepší než jednička, a to hlavně teda díky přeobsazení hlavní hrdinky, protože Ginny je ve srovnání s její nemožnou předchůdkyní Alice skutečný poklad (Alice ve dvojce taky hraje – pozor SPOILER – ale jen proto, aby si s ní Jason rychle vyřídil účty :-)). Poprvé se na place objevuje ikona téhle série Jason, i když zatím jen s pytlem přes hlavu, takže na toho „pravého“ Jasona s maskou si ještě musíme počkat. Co se samotného děje týče, je to v podstatě opakování stejného formátu známého z jedničky, ale obecně se dá říct, že ty mordy mají větší šmrnc i nápad. Samozřejmě se to nevyhne mnohým klišé (nestartuje auto; vrah přesně ví, kam oběť uteče; těla po vraždě jen tak zmizí), ale to bych filmu, který spoluvytvářel celý žánr, asi ani nevyčítal. Osobně považuju až tento druhý díl za plnohodnotný počátek téhle hororové série, která bavila diváky po téměř celá osmdesátá léta. Ale to nejlepší je stále ještě před námi...