M-arta

Pouštět se do příběhů ze světa hmyzu v zemi, kde Ondřej Sekora nastavil svým Ferdou Mravencem, Čmelákem Aninkou a Broukem Pytlíkem laťku proklatě vysoko, si žádá uznání za kuráž. Co nás tedy čeká? Rozjíždí se to slibně - ze začátku člověka parádně nažhaví povedená, svěží a úžasně chytlavá písnička z dílny Zděnka Merty, která ho rovnou katapultuje až někam ke hvězdám mezi večerníčkovskými melodiemi. Jenže pozor - žádné hvězdné nebe se už pak konat nebude. Zklamání je o to větší, z čím větší výšky kecnete na zadek. Výtvarně nejednotné, rozpačité, místy nápadité a místy lehce nevkusné. No, nevadí - asi nemůže být každý den posvícení... Ale co mě úplně dorazilo, jsou dialogy. Pasáže typu: "Pomóc, pomóc, topím se!", volá žížala. / "Ahoj, co tady děláš?", na to vosa. / "Vždyť říkám - topím se." / "Tak mi podej ruku." / "Nemám ruce.", ... by se měly tesat do kamene - na hrob iluze o vysoké úrovni české animované tvorby pro děti. Za nejednotností a rozkolísanou kvalitou animovaných kreseb může být nedostatek financí a vlastně i sympatická snaha se víc přiblížit dětskému světu zpracováním některých ploch pastelkou, dobrá - odpuštěno. Ale to, že si vůbec, ale vůbec nikdo nedělal hlavu s nějakou smysluplnou a plynulou dějovou linkou a "TAKOVOU ZBYTEČNOSTÍ", jako jsou dialogy, to nechápu. A přijde mi to hodně smutné. To už pak z toho dna nepozvedne ani sympatický vypravěč, jako je pan Lábus - i kdyby si pusu ukroutil. Jako rodič jsem vlastně i docela rozzlobená - například na začátku jednoho dílu se s velkou pompou Marcelka pustí do malby autoportrétu. V příběhu ale tento úvod nemá absolutně žádný smysl a okamžitě vyšumí, protože najednou se odehrává dobrodružství s výletem na lodičce... Proč proboha těm nejmenším takto trhají vnímání a pozornost? V době, kdy se spousta dětí, rodin, škol a kantorů trápí s epidemií poruch pozornosti dětí, se tento Večerníček jeví ... snad až jako devastační. Copak vám na těch dětech ani trochu nezáleží a vesele je umlátíte co nejbarevnější prázdnou obrázkovou vatou? (A hodnocení? Jak smíchat bez cavyků pětihvězdičkový metál za muziku s odpadem, který mi hnul žlučí? Smutně...)

Tak pro děti spíš ne-ee... - ta těžká forma je zválcuje dřív, než pochopí, co tím chtěl básník vůbec říci.

Úsměvná pocta němým filmům z dvacátých let 20. století... a hlavně roztomilá studentská legrácka. (Akorát bohužel ten rok 1928 je ve skutečnosti opravdu spíš součást názvu a performance - ne datum vzniku! ... Aha, už je to opraveno - nuže, veselá mystifikace se evidentně dokonale zdařila, když i tady na ČSFD se to chvíli dokázalo tvářit jako autentický historický film.)

Pokud je název seriálu synonymum hledání něčeho, co stejně nikdy nenajdete, pak se to nejspíš jmenuje příhodně - vtip nebo dokonce erotiku jsem tu vážně nenašla... (I když je pravda, že hledat extrémně důmyslně jsem nějak neměla v úmyslu.)

Jejda, asi bych měla, ale já se všem těm Střelám vážně nějak nemůžu smát. (Nejspíš následek dřívějšího předávkování dětskými vtipy). Ale Oskaři byli docela milí :-)

Ó,"Džunglínku", lásko a hrdino mého dětství...! Po všech těch letech mě trochu zarazila poněkud plošší a prázdnější zvuková stopa, než mají ostatní Disneyovky, ale nemám pocit, že by to něčemu vadilo. (Konec konců, když člověk večer předčítá roběti pohádku, taky u toho paralelně nevyluzuje zvuky pralesa nebo jiné speciální ruchy a přesto všechno krásně funguje - asi jsme moc zmlsaní.) Nicméně, zapomeň na to, drahý "Džunglínku", za ten pohled pro bohy, jak jsi u písní dokázal roztančit mého muže a dítě ve stylu Josefiny Bakerové, za ten bych Ti připsala ještě i několik hvězdiček - kdyby se sem vešly! :-D

"Pořád lepší, když člověka klepne pepka na tenise než v domově důchodců." :-)

Neuvěřitelné, jak šmrnc Hrdého Budžese, který Bára Hrzánová dokázala vnést do jinak poměrně unylé studiové pohádky, celé věci prospěl. :-)

Přála bych panu Uhlíři a Svěrákovi (a vůbec všem, kdo si s pohádkou dali práci), aby tenkrát i oni mohli být v té tramvaji, kde si asi tak tříletý kluk s holčičkou pro ukrácení chvíle střihli při koukání z okna jen tak mýrnix-týrnix duet: "Já jsem ten nešťastnííííík...." / "Já jsem ta slečna,..." / "je z toho najednou láska neskutečná-áááááá".... (Navíc tak parádně a čistě -dokonce se všemi melodickými ozdobami, posuny, a rytmickými frajeřinkami! , že mi spadla brada.)

A jaké že vlastně bylo to tajemství? :-(