M-arta

Něco jako veselý Večerníček pro dospělé. Alternativa vypínače mozku před spaním, nekonfliktní, celkem vtipný. Není nezbytné přemýšlet, o průběžném sledování už ani nemluvím. Čtyři hvězdy bych možná i dala za šíření optimismu a nenásilí, ale zbytek u mě hodně padá z lopatky za okatý pokus o zopakování komerčního úspěchu "Přátel" u mladší generace. Ale k smrti mě to neuráží :-)

Parádní mišmaš. Osciluje si to někde mezi prostoduchým komiksem, muzikálem, psychedelií a geniálním úletem. A to tak, že snad vůbec nestíhám mrkat - natož vnímat, kde je sever. Trvalo mi dlouho, než jsem se ujistila, že to neměla být jenom bujará hudební kulisa a nese si to v sobě dokonce i jakési obecnější sdělení (byť podávané poněkud symbolicky). Počítám, že ve své době to ale musel být dost zajímavý a originální hudební film. Pozitivní je, že si ho s ničím průměrným určitě nikdo nesplete ani teď. Ale že jsem se ještě nevzpamatovala a moje hodnocení se taky užasle a neuroticky chvěje někde mezi odpadem a čtyřhvězdičkovým uznáním, v rámci zachování stability a znovunalézání pevného bodu ve vesmíru dávám zatím... za dvě.... Nebo tři?? Kolik hvězdiček by tomu estetizovanému čemusi asi udělil Salvator Dalí?

Úvod u mořského Cara mě vážně nebavil. Ale když nastoupila paní Konvalinková a ostatní hvězdy (paní Galatíková, Kemr...)., začala docela svižná a veselá studiová jízda. 4 hvězdy za nadčasovost, úsměv, nadhled, lehkost, moudro a hořké pravdy - jo jo, když je člověk nespokojený vnitřně, není spokojený nikdy s ničím. A tady u toho byla aspoň legrace.

Mezi opadními filmy by něco takového snad mělo mít úplně samostatnou kategorii... Ten film je totiž tak špatný, až je krásný! Už sám název dává tušit, že půjde o neuvěřitelnou pitominu. Svým způsobem PERLA, za určitých okolností ideální k projekci na veselé večírky intelektuálů nebo divadelních či filmových teoretiků... (Pro chudáky praktiky možná noční můra, ale zase ... pokud by se kdokoli z nich - včetně amatérů -rozhodl natočit remake s deseti teenagery a příručním počítačem někde na táboře v lesích, má velkou šanci, že to nebude horší.) Neuvěřitelně jsem se pobavila kouzlem nechtěného a veselí trvá dodnes, i když vidím jenom plakát. Kdyby už nic, tak mi tento "poklad" pěkně rozpohyboval bránici a prodloužil život. Možná jsem divná, ale rozhodně ho chci doma ve filmotéce jako sběratelský klenot! :-D

Mocní a ti nejbezmocnější... Přesmutné téma, ke kterému se jako hluší a němí obvykle stavíme my ostatní. Jenomže i když všichni mlčí, neznamená to, že to neexistuje. Přesto, že bychom to zúčastněným ze srdce přáli.

Rozjíždělo se to dost zvolna a rozhoně mi na začátku nepřipadalo, že by se seriál něčím lišil od současných průměrných kriminálek. Tento žánr miluju, ale trend, který mu teď velí neustále přitvrzovat v brutalitě a zvrácenostech, mě dost znepokojuje. Víc krve, víc podivnějších modů operandi a duševních poruch; jen proto, aby to v té pásové výrobě smrti diváka ještě vůbec překvapilo a aspoň lehce zamrazilo? Smrt - a násilná obzvlášť - asi má, když už, ale... jsme snad stále víc otupělí a otrlejší, že je to nutné? Musí se v tomto směru pořád posouvat hranice? Kam až? Jak nakonec ty detektivky budou vypadat, pokud se budou vyvíjet jenom tímto směrem? Zkrátka: Dexter to u mě měl už dopředu hodně rozlité. Jenže postupně se mi začal tajit dech a nemůžu jinak - autor se scénáristou jsou totiž inkarnovaná Šehrezáda! A víc než nad řezničinou, která mě spíš znervózňuje, jsem pak žasla nad bohatostí a neuvěřitelně živě vykreslenými portréty postav, jejich přirozeným vývojem nebo logikou, s níž celek ve větším odstupu zapadá třeba i do Hellingerova systému (kdo chcete, prožeňte si Googlem psychologa Berta Hellingera a jeho Rodinné konstelace). O neustálých dějových zvratech, překvapeních z vývoje příběhu a míře napětí určitě mluvit ani nemusím...

Mezi filmy z kategorie pro menší děti, kde dobro a zlo je hodně černobílé a typologie postav velice jednoduše čitelná, je to hodně milý film. Sice nepřináší nic zásadně nového - zachraňují se zvířata a děti před zlouny, plní se přání, řeší vztahy s rodiči a u všeho toho se čáry, kouzly ani mile vánoční atmosférou nešetří. Ale i tak mě dokázal zaujmout a pobavit - předvším pasážemi z čarodějnického prostředí. Ústřední postavou totiž není Ježíšek ani žádný Santa, ale svérázná čarodějnice Befana (no jo -Itálie), což je trochu exotika. Na italský film docela mile vlídné, klidné... s pěkně vykreslenou čarodějnou potrhlicí, která překvapivě živě připomíná jednu reálnou postavu, co znám. S ostatními aktéry to sice už tak slavně životné není, ale tak nízké hodnocení si film opravu nezaslouží. Čtyřku sice dávám tak trochu "navzdory" , ale schválně si ho zkuste srovnat třeba s "Bethovenem", "Psím vévodou" nebo "101dalmatiny". A hlavně: oproti hororovým "Čarodějkám" (Velká Británie 1990) u mě získávají body navíc hlavně za to, že tyhle kouzelnice robátku s klidem pustím bez rizika, že se pak bude bát usnout. Tady jsou čarodějnice prostě za sympaťačky.

Dynamit a patos v dávkách více než třeskutých.

Chcete si provětrat základní finanční a podnikatelskou gramotnost? Jako vzdělávací pořad je to docela fajn k nakouknutí, ale... soutěž?

Pusťte poprvé Sněhurku tříletému dítěti a sledujte jeho oči :-)