Poslední recenze (331)

Konferenční stolek (2022)
Tenhle film ví, kdy a jak přitahovat šrouby - a výsledkem je velmi přesvědčivě nasnímaná a zručně vygradovaná noční můra, ze které není probuzení. Humorné to sice také je, ale humor je to natolik černý, že už tak dost našponovanou strunu diskomfortu spíš utahuje, než aby ji povolil. Zejména posledních 30 minut jsem se fakt kroutila jako žížala na háčku. Neskutečná emocionální jízda, mimo jiné i díky perfektním hereckým výkonům Davida Pareji a Estefaníe de los Santos. Skončit to o pár minut dřív, bylo by to za plných pět.

Cesta ven - Série 1 (2022) (série)
Chytlo mě to v první minutě a drželo za límec až do té poslední, především díky atmosféře, bezvadnému obsazení a vesměs dost sympatickým postavám, ale plnou palbu zatím nedám, protože si nejsem úplně jistá, jestli sami tvůrci vědí, kam všechny ty nitky povedou - a pokud vědí, nejsem si úplně jistá, že se mi to bude líbit. Takhle skvěle rozjetých příběhů už tu bylo... A pár jich dojelo na to, že nevěděly kdy (a kolikrát ani jak) mají skončit. Doufám, že to nebude tenhle případ.

Vetřelec: Romulus (2024)
Tohle by na mě patrně vypadlo, kdybych nějaký tý generativní AI jako prompt zadala "udělej mi novej vetřelčí film". Začalo to skvěle, ale pak se to zvrhlo v banální derivativní fan servis. (Za uncanny valley deepfake Iana Holma *fakt* nedík.) Kompetentně natočená a v zásadě zábavná podívaná, ale vlastně jediný opravdu zajímavý, byť poněkud nevyužitý element pro mě nakonec představoval Andy.
Poslední deníček (27)
The Shrine / An Argument
Song vůbec není marnej a za poslední dva dny se mi hodně zadřel pod kůži.
Ovšem to video je asi nejlepší animák, co jsem za poslední měsíce viděla...