Martrix

Komedie plná chytrých a vtipných dialogů, se skvěle obsazenými rolemi a luxusními hereckými výkony. Přestože si musí divák vystačit jen s odstíny bílé a černé, není důvod ofrňovat, protože to vše i po více než šedesáti letech, pořád funguje na jedničku. Vše navíc parádně doplňuje skvělý dabing v čele s E. Cupákem a V. Brabcem. Bezesporu jedna z nejlepších amerických komedií minulého století.

Po premiéře se to v recenzích hemžilo výrazy jako, divácky nevstřícný, složitý, technicky dokonalý... . Aby taky ne, když se díky smršti komiksových a akčních výplachů, stává z většiny konzumentů hollywoodské zábavy tlupa filmových primitivů, kteří už nejsou zvyklí na složitější příběhy pro dospělé. Ale nebudu chytračit, Tenet je i pro mě ztuha stravitelný a ano, v některých případech jsem se o pochopení zamotanějších momentů nesnažil...prostě jsem je akceptoval. Ovšem ne proto, že bych byl líný přemýšlet. On na to prostě nebyl čas. Nolan na vás celou tu podivnost vysype a nestará se, jestli bude divák stíhat číst titulky, sledovat dění a u toho chtít přemýšlet. U žádného jiného filmu jsem si nebyl víc jistý, že ho pro plné pochopení budu muset zkouknout znova a tentokrát nadabovaný. Zajimavé ale je, že ve skutečnosti je obsah toho všeho vcelku jednoduchý a mnoho okamžiků bylo velmi předvidatelných. Bylo vám jasné, že když se postavy pohybují v čase, tak na sebe narazí budoucí týpek s tím současným a že to do sebe zapadne. Bylo vám jasné, že se bude příběh vyprávět tam a zase zpět. Tím neříkám, že Nolani nepřišli s chytrým scénářem. Přišli, jako vždy, ale jinak bych tento film za scénáristický klenot žánru nepovažoval. I přes avizované vizuální orgie mi nijak zvlášť nevadí, že jsem Tenet neviděl v kině(i když by asi bylo zajímavé sledovat reakce diváků po skončení promítání), protože to vizuálno je v případě Tenetu spíš jen třešnička na dortu. Pro mnohé to ale bude právě tento element, díky kterému ustojí ty obsahově nepřehlednější pasáže. Obsazení Johna Davida Washingtona nepovažuji za šťastnou volbu, pro mě byl necharismatický a nevýrazný. Takže nejsem sice zklamaný...ale to jen protože jsem nic převratného nečekal. I když je Nolan mistr svého řemesla, nemělo by být ostudné přiznat, když vás jeho film i přes nesporné kvality, nijak zvlášť neuchvátil. Nutno ale dodat, že druhé zhlédnutí může výše popsané snadno zvrátit.****** Tak jsem se velmi zmýlil. Po druhém shlédnutí, tentokrát s dabingem, na mě působí Tenet chladně, neosobně a nepříjemně. Snižovat hodnocení nebudu, ale nutkání by bylo...anebo jo, snižuji.

Stejně jako většina ostatních filmů velkého Tima, je i Sleepy Hollow silně nadhodnocený nehoror/nefantasy. Ano, je v tom ta burtonovsko-gotická romantika, která je pro jeho tvorbu typická, ale po druhém, třetím shlédnutí to nefunguje. Stylizace tady má navrch nad detektivkou a vlastně celým příběhem. Vztah mezi Katrinou a Craneem je i díky neexistující chemií mezi Deppem a Ricci vyumělkovaný a nevěrohodný. Nějak nebyl čas je nechat se zamilovat. V Burtonově optice se prostě potkávají lidi, kteří k sobě patří a dál to není třeba rozebírat. Ale to by mi asi nevadilo, konec konců v mých patnácti jsem to vnímal podobně. Co mi ale chybělo, byl příběh, který by ve mě probudil nějaké emoce. Sleeping Hollow by byla pecka jako animák. Přetažený, s dobrou hudbou a podobně stylizovaný jako Mrtvá nevěsta. V tomto formátu na mě ale působí jako nadprůměrná epizoda nějakého hororově laděného seriálu.

Bez znalosti předchozích řad, jsem naskočil rovnou do té čtvrté. A nemám v plánu se k předchozím řadám vracet. Ano, je to velmi kvalitní seriál, ano, je z velmi atraktivního prostředí a je napěchovaný mými oblíbenými herci...je to kouzelně britské. Jen by mě zajímalo z jakých zdrojů se tady čerpá. Je evidentní, že tvůrci měli velikou podporu královské rodiny, bylo jim umožněno natáčet v lokacích, kam se běžně filmaři nedostanou, byla jim zapůjčena dokonce i auta, která používají členové KF... . Takže nepochybuji o tom, že scénář prošel schvalovacím procesem. A tady by mě zajímalo, kdo a na základě čeho psal dialogy. Ta výplň mezi obecně známými událostmi, stojí jen na fantazii tvůrců. Je to "pouhá" dramatizace, což je pro mě trochu zklamání. I tak se tvůrcům povedlo několik skvělých momentů a někteří herci ... Gillian Anderson. V tak naprosto nesexy roli bych ji opravdu nečekal. Hodnotit takový seriál průměrně, i přes ty výtky nelze.

První polovina byla dynamická jízda s podobně zvrhle cool smrádkem, jako třeba nedávné Guns Akimbo. Frank Grillo rozhodně nevypadá na 55 letého chlápka a hlášky trousí se stejnou samozřejmostí, jako Willis, nebo Gibson ve zlatých akčních devadesátkách. Jenže tvůrci nechtěli zůstat jen u cool akční nálože a rozhodli se přimíchat nějaké ty rodinné patálie/Příběh. Není potíž v tom, že by byla zápletka blbější, než u jiných filmů s časovou smyčkou, ale subjektivně na mě celý film působil delší, než je. Asi v polovině už ty návraty přestaly být cool. Naštěstí zůstala zvědavost, jak nakonec Roy dopadne. Ta trocha patosu mě osobně nijak nevadila. Jen je škoda, že se nepodařilo naroubovat to k té libové akci bez ztráty dynamiky a bylo to na úkor přiměřené stopáže. Přesto nejsem stejně jako v případě Guns Akimbo zklamaný. Většinou jsem se bavil.

Aby jste tento typ filmu ocenili, musíte mít zkušenost nebo prožitek, který vám pomůže osudy této rodinky aspoň částečně sdílet. Nebo být trpělivý a počkat si, jestli vám aspoň v závěru naskočí, co se tvůrci snažili předat dál. Za mě to byl příběh o tom, že i když krev není voda a rodina a prostředí mají zásadní vliv na to čím a kým se stanete, lze toto "prokletí" prolomit. Ale nezvládnete to sami a může to být cesta plná obětí a bolesti. Příběh je to podle memoárů člověka, který si tím prošel a v závěrečných titulcích se dozvíme nejen jak všichni vypadali, ale také jak ve skutečnosti dopadli. Nepochybuji o tom, že tvůrci si příběh upravili, ale to mu na autentičnosti neubírá. Naopak působí i díky vynikajícím hercům velmi civilně. Ze začátku to může diváka i odradit. Zvlášť pokud ho nebude zajímat, jak to s Vancem dopadne. Překvapivě nespočívá síla tohoto počinu v nějaké zásadní scéně, nebo události, ale právě v tom sdělení. Disfunkční rodina je fenomen, který se velmi často dědí; děti z takových rodin mají blízko k opakování podobného vzorce. A ne z každého takového "letadla", se dá vystoupit.

Za mě celá potíž spočívá v tom, že SW byly velmi komplexní příběh, rodinné drama mixlé soubojem dobra se zlem, bylo tam intrikaření, přátelství, láska...kdežto Mando je jen roadmovie, které je vytuněno odkazy na jiné příběhy, resp. na postavy, které diváci znají. Takže tvůrci vlastně parazitují na SW...za nadšeného povyku fanoušků... aniž by vymysleli něco nového...krom pidiušáka. Já jim to tedy nežeru, takže nekriticky můžu podotknout, že obsahově to byla opět prázdnota a ano, vizáž Ahsoky byla smutně odfláklá. Vypadala jako modrá ženská s divnou čepicí. Ale ano, atmosféra dobrá...nicméně dějově se to hodilo tak do CW jako 25 min. výplňová epizoda.

Vcelku prostoduchý příběh o nepříliš chytré zlatokopce a její chytřejší kamarádce, která zase ujíždí na fešácích. Co se týče designu, tak ač jsem spíš na brunety, uznávám, že Marilyn byla fakt kočka a s volbou bych neváhal. Nicméně příběh nic moc, vtipu pomálu, písničky mě nijak nezaujaly, takže za mě slabota.

Ten konstrukt se mi libil. Jde vlastně o lovestory namixované se staroanglickou pověstí, ozvláštněnou trošku jiným přístupem k duchařskému žánru. Některé momenty mě vysloveně potěšily. Pro fanoušky "první řady" mám ale upozornění. Na Hill house pracovala celá smečka řežisérů a scénáristů a na výsledku to bylo opravdu znát. Tady je to jakoby šité pro méně náročného diváka a nebýt dvou velmi dobrých epizod, byl bych docela otrávený. Škoda, že poslední epizoda byla tak nedomyšlená. Nějak tam neseděl věk postav, záměna herců za účelem postaršení nedávala smysl a to tlačení se do emocí bylo dost navíc. No a tentokrát si myslím, že byla stopáž jednotlivých epizod přepálená, stačilo by 40-45 min. Občas to bylo zdlouhavé. Podruhé už ne, ale ztráta času to nebyla.

Zatím asi nejlepší epizoda. Přes všechny postavy se minulost a vzpomínky přelévají stejně surově a neodbytně, jako se oceán valí přes útesy anglického pobřeží. Konečně mají dialogy sílu a konečně se díváme na postavy z perspektivy diváka, který jejich utrpení chápe. Snad to vydrží a celá tato řada nebude horši než ta předchozí o celý řád, ale třeba jen...trochu horší.