Martrix

Tak tentokrát za nic nestál příběh, ani dění v Brightcliffu. Hamishovo vyprávění, byl přeplácaný sci-fi šablonoid. Ty tři hvězdy jsou velmi matné s rohy otlučenými.

Knižní předloha nejspíš nebude žádný zázrak, protože tak hloupý příběh určitě nejde na vrub invence scénáristy. Jsem nepříjemně překvapený, jak šla úroveň dolů. Jediné momenty, které za něco stojí, jsou ty, které nejsou vyprávěny členy klubu.

Silmarion jsem nečetl a za odborníka ohledně Tolkiena, se rozhodně nepovažuji. Ale Trilogii Pána prstenů mám opravdu hodně rád a považuji film i knihu za klenot literatury, resp. kinematografie. S jistými výhradami, mohu říct totéž i o druhé trilogii Hobita. Takže pokud se kriticky vyjadřuji k tomuto seriálu, není za tím hejtování fanatického tolkienáře, čímž se tvůrci rádi utěšují. V tomto okamžiku to není ani kvůli "kosmetickým" změnám a la vlasy, vousy a barva pleti...to je v tuto chvíli, bohužel to nejmenší. Nepatřím mezi síru dštící znalce kánonu, ale mezi běžné diváky, kteří zcela jistě nemají škodolibou radost, že se to nepovedlo. Naopak. Je to moc smutné, že někdo propásl příležitost a nenavázal na Jacksonovi skvosty. V poslední epizodě sledujeme hlavně linii Galadriel/Halbrand a Chluponozi/cizinec. Dostaneme odpovědi na otázky, kdo je kdo. Pokud jste nic netušili, možná vás to příjemně překvapí. Pokud jste věděli, domysleli si, nebo přečetli, tak vám nezbude nic jiného, než další srdceryvné loučící pasáže, jalové scény z Numenoru a zdlouhavé plácání kolem výroby prstenů. Upřímně...všechny události této řady bych vměstnal do čteného úvodu, jaký běhal před Star Wars, strčil to před druhou řadu a dělal, že první neexistuje. I když vypadala tato epizoda opět krásně, hudba, kostýmy, občas i CGI, tak je to tak...přihlouplé. Ale ne mile, pohádkově, ale nýmandsky, amatérsky. Nedává to smysl. Tolkien byl prakticky založený, měl vše promyšlené a čerpal z historie. Tak diletantsky sesmolený příběh by nestvořil. Jediné, co tvůrcům přičtu k dobru, je vcelku zajímavá vazba Sauron Galadriel, která pěkně doplňuje jeden výjev ze Společenstva prstenů. To je ale žalostně málo. Zklamaný nejsem jen proto, že bych musel být blázen, abych po sedmi sotva průměrných epizodách, čekal zázrak. Za mě...tvůrci špatný dojem nenapravili a ani nemohou, protože nemají schopnosti, ani zkušenosti, které by je předurčovali udělat výjimečný seriál. Celý ten průšvih jde na triko tomu, kdo jim tuto práci svěřil.

Příběh vyprávěný Kevinem, se mi nelíbil, takové klišé bych nečekal. Naštěstí epizodu zachrání samotný závěr s výtahem. Doufejme, že šlo o nejslabší moment serialu.

Divácky je to podstatně přístupnější, než předchozí teologické rozpravy v Půlnoční mši. Vlastně je to velmi jednoduchý koncept, ve kterém se nejspíš každou epizodu seznámíme blíž s postavami, skrze jejich příběhy. Aby se v té poslední objevilo něco, co je prolne. Náznaky jsou v orámování, které tvoří hospic a jeho temní obyvatelé. Zní to jako spoiler? Ne, je to odhad, ale i kdyby, tak jsem si jistý tím, že mě tvůrci budou překvapovat a bavit, až do poslední chvíle.

Včera jsem dokoukal Půlnoční mši a kromě toho, že je Flanagan neskutečně plodný tvůrce (napsat a natočit každý rok osmihodinový seriál je mazec), tak nelze neocenit, že sám sebe nevykrádá. Půlnoční klub jede v jiném rytmu, prostředí...pokud by jste nehledali, nepoznali by jste jeho dosavadní rukopis. Navíc se nebál přijít s něčím, co může senzitivní divák, nebo někdo, kdo má s předčasným umíráním mladých zkušenost, považovat za cynické a morbidní. Ale dobrý tvůrce hororu, se smrti nevyhýbá. Smrt je děvka, která nakonec ojede nás všechny. Měli bychom nacvičovat, mluvit o ní a dozvědět se co nejvíc...jako při svatbě. Protože ne manželství, ale smrt je to, co bude opravdu napořád. Zatím spokojenost, byť mě principiálně trochu štve, ten nesmyslně matematický mix rasové vyváženosti. Ale žádná z postav mi nevadí. Baví mě to, protože to má flanagovsky chytré dialogy i zajímavý nápad.

Pro lidi, kteří práci v pohostinství nezažili může být ta míra chaosu, stresu a toxicity zarážející. Já se pohyboval v potravinářství mnoho let takže vím, že pokud vše nešlape jako hodinky, tak to může až k bodu varu opravdu dojít. Stačí, když je málo personálu, když zaměstnáte někoho nového a když někteří lidé kolem vás, svou práci nedělají dobře. A vy jste šéf, který musí to rozpadající se a skřípající soukolí udržet v chodu, aspoň do další půlnoci. Všichni kolem jsou frustrovaní, protože je drtíte, aby ze sebe vymáčkli co je potřeba. Tlak je enormní. A do toho příjde chlápek z hygieny, kritička známá negativními hodnoceními, někdo, kdo po vás chce splatit dluh a taky se vám rozpadla rodina... . Bod varu v tomto boršči ze sraček, nastane v 92 minutě.  Pro mnohé je to vtahující, ale pokud jste viděli nějaký pořad ve stylu Ano, Šéfe tak víte, že v pohostinství je spousta mizerně placených lemplů a že snad vlivem těch výparů, měknou mozky i kuchařům. A to kdekoliv ve světě. To prostředí vybízí k tomu, aby tam šéfkuchař vyhořel, protože je na těch kolem závislý. Spíš než zajímavé, to pro mě bylo nepříjemně povědomé. Andy mi byl od začátku nesympatický. To on byl ten prvek, který celý stroj brzdil a on nedělal svou práci dobře. Vím zcela jistě, že bych se do takové situace nedostal, protože v jeho případě bylo tragédství syndrom. Lidé, kteří se pořád omlouvají, protože problémy odsouvají a nechávají je vyhnít, slibují a lžou...ve mě lítost neprobouzí.  Ale uznávám, že to skoro dokumentární pojetí a tu gradaci, servíroval Philip Barantini na Pána.

Jak vidno, většinu diváků předchozí epizody tak zavzdušnily, že ani vcelku odvážně odlehčený závěr nepřijali. Nasranost může mít velkou setrvačnost. Navíc pravdou je, že to nejlepší z celého seriálu byl sen, který se Jen hned na začátku epizody zdál. Minuta, možná o chlup víc vs spousta odpadu, který na nás Gao poslední týdny sypala. Mezi být cool a být zralá na kůl, občas stojí jen pár hloupých nápadů. Bylo jasný, že tohle neprojde...na to bylo těch špatných celovečeráků a mizerných seriálů, ještě málo, Kevine. Takže na otázku, Čí je tenhle seroš, mám snadnou odpověď. Je konglomerátu, který na diváky zvrací jednu hrůzu za druhou, protože jim už dávno přestal rozumět.

Paradoxně je tento seriál důkazem dosavadní neschopnosti Disney hlavounů, vybírat vhodné tvůrce pro své projekty. Tím že nechali Gilroye napsat a zrealizovat Andora, působí teď seriály jako Obi-Wan i Boba Fett, jako trapné šaškárny. Doteď to byly jen průměrné šaškarny, v duchu...lepší, než nic. Snad bude Andor začátkem nové éry, nebo aspoň odnože SW pro náročnějšího diváka. A to píšu už teď,  v polovině seriálu.

Těžko se divit autorovi, který se šest epizod zabýval psychologií postav a kul vztahy mezi nimi, že se závěr neobešel bez jisté míry patosu. Pro většinu Evropanů a ateistů obvzlášť, bude závěrečný "funeral song of flaming heads" trochu navíc, ale nakonec se dá jistě konstatovat, že výsledný dojem z celého seriálu závěr nepokazil. Konec byl nevyhnutelný, každý dostal, co si zasloužil a protože to není pohádka...tak i ti, kteří si to nezasloužili. Ano, The Haunting se mi líbilo víc, ale i tak velká spokojenost. Flanagan je pro mě jeden z mála tvůrců, jejichž tvorbu budu sledovat. Rozpačité recenze ale chápu, protože ne každý má "náboženské plky" rád a tady jich nebylo vůbec málo. A pokud to někdo sledoval s titulky...tak se nedivím už vůbec. Těch dialogů je tam tolik, že polovinu času neuvidíte, co se děje. Takže pro ty, kteří nemají fakt dobrou angličtinu, výjimečně doporučuji zvolit dabing...je opravdu povedený.