honajz2

První cca čtvrt hodina je úžasná zábava skoro stejně dokonalého ranku jako Botostroj, vzhledem k tomu, jak je zde všechno šíleně přehnané - ať už chování teroristů, tak i nezištné vzájemné pomáhání vesničanů a korunu tomu nasazuje naháněčka v lese a malý kluk, co se strašně těší na mírový pochod. A nejen to, bavil mě i samotný fakt, že při přestřelce schytá hrdinný policista snad tři kulky, ale přesto dál běhá po lese dokud nepadne - a samozřejmě neumře. Takhle tu ti hodní schytají a přežijí mnoho ran, ale na ty hnusné záškodníky stačí jen jedna, do úplně náhodného místa, a je hned po nich. A to nahodilé střídání noci a dne v úvodní scéně! Jak od Eda Wooda... Potud to bylo ještě další guilty pleasure ze začátků 50.let, jaké mám rád, jenže pak se do záškodnické rodiny vrátí táta z lágru a tam už mi to pomalu začalo překračovat na druhou stranu, kdy mě celá ta propaganda nejhrubšího zrna začínala štvát. Padouši jsou sice ukázkově strašně zlí, nejradši by vyvraždili celou vesnici a chudákům z KSČ všechny dokumenty ukradli, ale ono je to až tak černobílé, že jsem se tomu už ani smát nedokázal. Za prd to stojí nejen kvůli bolestně šablonovitým postavám (a snad i ty šablony by v sobě měly víc životnosti), ale taky se na tom dost podepsal vyloženě mizerný scénář, který chce být drsný a ukázat nám, jak ti, jenž se Stalinem a Gottwaldem nebudují nové zítřky, jsou zavrženíhodný odpad, pokud se sami nekají; jenže nikdy nemůže vyniknout, když se před vším byť jen trochu drsným zalekne, takže je to spíš sled náhodných záškodnických a hrdinských scén, které se zničehonic, v uspěchaném závěru, střetnou. Obě strany jen existují a to je vše, co se o nich dozvíme, když samozřejmě vynechám předem jasný fakt, komu fandit. Což ale taky není zrovna lehké určit, jelikož obě strany působí strašně nesympaticky a ve finále jsem spíš "fandil" teroristům, protože protagnoista Karel, heroizující udavačství, mě svým silně totalitářským postojem vytáčel. Ale on to asi je jen paskvil na objednávku, což by vysvětlovalo, proč je to tak děravé a krátké. Každopádně i tady mírový pochod zachrání svět a ačkoli už jsem se v tu dobu dávno ničemu nesmál, stojí za zmínku krátká prolínačka, při které Gottwald a Stalin jakoby bdí z nebes na českou krajinu... a tam už jsem se neudržel a aspoň trochu guilty pleasure se před závěrečným titulkem dočkal. Jako komedii bych to viděl, dejme tomu, za 2*, vážně tak na hvězdičku kvůli pár řemeslně zdařilým scénám a hlavně kvůli výkonu mladého Rudolfa Hrušínského, který nemá co hrát, ale přesto je skvělý a pocitově charismatický. U zbytku těžko říct, tady neměl vlastně nikdo co hrát. Lepší 1*

Tak i Greenovi už mají vlastní film a Gumball furt nic... Ale tady si moc stěžovat nehodlám, jelikož se to, překvapivě, povedlo. Sice bych byl rád, kdyby se tam tak často nezpívalo (v seriálu jsem to jednak skoro nezažil, druhak to tu působilo dost na sílu) a vše s Remym mi přišlo poněkud moc infantilní (ale s tím jsem se nesmířil už v seriálu), ale na film podle seriálu je to kupodivu celistvé, s minimem scén sloužících jen k protažení stopáže a výstavbou to, sice s odřenýma ušima, ale i přesto na celovečerák vyjde. Přitom se to zdá jednoduché, ale není to první takový film, který vidím a tenhle jako jeden z mála představí několik prvků, které pak všechny funkčně využije. Vlastně všichni členové rodinky Greenových zde mají svoje místo a kdyby každý z nich nebyl tam, kde skončí a nezískal/nenašel určitý předmět/bytost/přesvědčení, tak by jejich záchrana Velkoměsta stála jen na náhodě. Tady se v první půlce odhalují karty a motivy, což se mi zdálo poněkud rozplizlé a zbytečné (asi tak jako u Hlasiťákových ve filmu), ale vše zde nakonec má svou důležitou a opodstatněnou roli. Náladě seriálu to jinak zůstává věrné, charaktery postav se nemění, jen se projevují ve vesmíru, což se mi zdálo na první pohled úplně mimo (vzhledem k tomu, že seriál je o venkovské rodině, která se přistěhuje na farmu uprostřed velkoměsta), ale jelikož z toho nevylezla žádná přehnaná sci-fi, ale v rámci možností a svého fikčního světa důvěryhodná space opera, nepůsobí ve výsledku takový námět přehnaně. Dokonce si i Cricket s Billem vyříkali svoje, což zde logicky muselo přijít, ale popravdě jsem za to byl rád, jelikož sice jde v podstatě o prd, ale v dílech seriálu se onen konflikt vždycky rychle stane a rychle vyřeší, zatímco tady (a ještě ve vesmíru!) vybublá na povrch pořádně. Ačkoli nejlíp napsanou postavou tu je Gwendolyn, padoucha s tak pošahanými motivacemi jsem opravdu nečekal a až si říkám, jestli tak vykreslená nebyla schválně, jako určitá ironie vůči Marvelovským superpadouchům, jejichž motivace jsou podobně pseudo-psychologické a přitom beroucí se smrtelné vážně. Takže fajn překvapení, které mě utvrdilo v názoru, který mám po nedávném zhlédnutí několika epizod z třetí a čtvrté série - a to v tom, že si to našlo svoji laťku a stále se to na ní drží. Není to dokonalé, ale mírný nadprůměr neurážející ničí inteligenci určitě. Slabé 4*

Ve světě se schyluje k strašným událostem, ale v bufetu na benzínce u jedné jaderné elektrárny nikdo nic neřeší, maximálně tak sami sebe. Ostatně - dá se vůbec něco na takové situaci změnit? Nevím přesně, jestli existuje nějaká post-hippie filmová éra, ale pokud ano, tohle by do ní patřilo snad až učebnicově. Strach z jaderné války, stále trvající studená válka, stále přetrvávající touha po naprosté svobodě, avšak s přiznáním, že je globálně nesplnitelná a platí, že každý je svého štěstí strůjce. Ačkoli je Neil Young interpret, kterého znám v tom smyslu "na název žádné skladby si okamžitě nevzpomenu, ale pokud ji slyším, řeknu si ano, to znám", tohle jsem chtěl vidět hlavně proto, že to vypadalo dost neotřele, ať už mi hudba sedne nebo ne. Tudíž jsem se nemohl na nic vyloženě těšit, na rozdíl od zasvěcených, takže jsem do toho šel s naprosto čistým štítem, stejně jako do starších filmových (nostalgických) kultů, které současná generace vůbec nezná. Za sebe musím říct, že je to strašná blbost, chvílemi vtipná a chvílemi jen trapná, ale překvapivě kreativní a ačkoli mě nedokázala bavit celou dobu, určité kouzlo má. Určitě si budu pamatovat předposlední scénu se spontánní taneční scénou, která mi přišla skvělá, stejně jako některé scény z bufetu, jako třeba zavádění nových pravidel provozu, která prostě jsou, aby nevypadalo, že šéf nic nedělá, ale v praxi jsou naprosto nesmyslná a zákazníky akorát naštvou. A i přes neuhlazenost a určitou necelistvost mi přišlo, že u některých nápadů Young se Stockwellem přesně věděli, co dělají, protože jednotka ozářených popelářů či zářící moucha jsou působivě ztvárněné prvky. Mé tři hvězdy sice nejsou silné, jelikož chvil, které mi přišly trapné, nebylo zrovna málo, ale i přes na první pohled průměrné hodnocení mi to rozhodně nepřijde jako průměr v klasickém slova smyslu. Spíš jako specifická ujetost pro ty, kterým sedne - a kam patříte vy zjistíte jen tak, že se na to podíváte sami. A samotná hudba mi sedla, takže nějaké další plus. 3*