nicneznam

(spoilery) Další lobbisty vynesený film do nebes, na který by se v životě kouklo pár lidí a dále se o něm nemluvilo. Snad kromě dejme tomu obstojných hereckých výkonů, které si nějakou tu cenu jakou je regionální bafta zaslouží. Ale proč dělat z filmu, ve kterém na začátku kokta zkazí proslov, pak uteče od logopeda, přejde k dalšímu logopedovi, pohádá se s ním, usmíří se s ním, udělá proslov, všichni zatleskaj, dělat nějaký oberfilm? Psát o tom, jak je ten konečný proslov úžasný atd. Ano, čekat dvě hodiny na to, jak někdo bez zakoktání promluví za zvuku vzletné hudby, chápu že z toho má někdo nevídaný zážitek, ale bude se kvůli těm třem minutám koukat na celý film znova? Nebo co víc si z toho odnese? Dokázali filmaři obohatit další méně zajímavý námět něčím víc? Akorát vykonstruovanými okoukanými scénkami, kdy si král po zbytečném útěku od logopedického experimentu pustí desku se svým překvapivě nekoktavým projevem a za ním se zjeví vykulená manželka. (nominace na oscara) Těžko říct, jestli to šlo lépe a jinak, možná to lépe nešlo, možná alespoň osobitější a odvážnější humor, když už nic (shit shit shit mě nevytrhne), ale to je jedno. U mě to nedělá z tohoto filmu nic skvělého. Lidi na to možná budou chvíli koukat kvůli oscarovým nominacím a za rok se budeme znova opájet u prequelu s králem Jiřím V. nebo paralelním vyprávěním s jeho problematicky zamilovaným bratrem Eduardem VIII. Letos je u oscarech krásně vidět, že slabé náměty vládnou a lidem je to úplně jedno. Po 127 hodinách a dvou labutích další 2 hodiny nudy.

Menší koncentrace povětšinou povedených vtipů je lepší než větší koncentrace pokusů o ně. Bláznivá střela je v tomto nad úrovní Žhavých výstřelů 1, 2 a dorovnává nebo blíží se u mě filmu Připoutejte se, prosím. Ani to ovšem nedělá z Bláznivé střely záležitost na devadesátkové či dokonce pro mě nesmyslné stovkové hodnocení. Na to ten film pořád působí podřadně a zážitek není zrovna trvalý. Možná ne v poměrně omezeném žánru parodie, ale jako komedie určitě nevyniká. Na odpočinkový večer otpimální.

Osamostatnělý Abrahams nemá zdaleka takovou sílu jako tenkrát podruhé v legendárním triu s bratry Zuckerovými. Na seriózní a chytrou parodii hloupé a ulítlé. Dětinsky humorné scénky ve stylu Topper narazí do sloupu, mnich přidělává loukoťové kolo k mercedesu, mnich padá do studny poté, co vidí ženu atd, mně nedovolují považovat Žhavé výstřely 2 za něco převratného nebo jakkoli zásadního. Abrahams sice umí rozjet vtipnou scénu jako třeba tu v autě, ale už pak neví, kdy přestat. To je jen jeden z mnoha možných příkladů tohoto nedostatku. Vtipy nebo jejich pokusy o ně je ovšem film tak nasycený, že minimálně jednou za dvě minuty se to povede, takže se člověk skutečně baví a jednou se dlouze hlasitě směje, ale parodický žánr už mně nabídl rozhodně víc, než jen přemrštělou smršť dobrých a špatných vtipů, a proto zůstanu s hodnocením v rozumných hladinách. I tak je to o fous lepší než jednička.

Ach ta eufórie, když u takových filmů naskočí titulky. Nevidím žádný rozdíl mezi prvním Burtonovým Batmanam a tímhle a věřím tomu, že kdyby pod tímto filmem byl podepsaný právě on jako režisér a ne jen jako "nevinný" producent, lidé budou nadšení stejně jako předtím a nic jim vadit nebude. Je to ovšem pitomost vedle pitomosti, jen se změnou režiséra přišla reflexní změna postojů, která tady ovšem stejně zajišťuje nadprůměrné hodnocení. No beznadějné. Mě ale více udivuje, proč si najednou diváci řekli, že je to blbost. Už to není ten pravý Burton, protože prapodivné kulisy přestaly vypouštět páru a film není tak temný? Hlavní záporák nesestřeluje pistolí bat-éroplán, tak to není tak akční? Pozitivum by mohli fanoušci vidět v tom, že jednoho příšerného šaška s tváří Nicholsona nahradili šašci dva - s tvářemi Carreyho a Lee Jonese. Jeden chce velkou prostorovou televizi, druhej ani nevím. Asi zabít Batmana. Zkrátka tu máme dalšího příšerně natočeného ukřičeného cirkusového Batmana, kde již tomu prvnímu se měli diváci vysmát, ale místo toho se rozhodli ho obdivovat. Dokud jim neotevřel oči Nolan.

Aronofsky začlenil do filmu zajímavá individua a nechal je postupně vyluhovat v instantní dějové kávě zobrazující různé delirantní stavy a následky závislostí. Ok, další takový, proč ne. Čekal jsem další drogovou tuctovku provázenou slovy "hele, takhle drsnej film jsi ještě neviděl." No, tuctovka to není, ten zbytek také ne. Aronofsky naštěstí vše umocnil výbornými filmařskými halucinogenními hrátkami a spolu s Mansellovo nezapomenutelnou hudbou a obstojnými hereckými výkony vytvořil působivý atmosférický celek, na který se zkrátka dobře dívá a který vyvolává pachutné pocity. Je to tak u mě jeho první film, o kterém lze říct, že je dobrý. Rozhodně mě to ale nešokovalo anebo snad uvrhlo do depresí. Prostě mě zdrogovaní lidé nedostanou. Současná Aronofskeho tvorba už žádný podobně osobitě natočený film nenabízí, přesto doufám, že alespoň ještě jeden podobně dobrý film má.

Po deseti minutách jsem byl silně skeptický, po půl hodině jsem byl znechucen jednotvárnou nudou, pak mě to nečekaně zaujalo, vtáhlo do dění, vzápětí jsem se skvěle bavil nad Chancovými ekonomickými názory o zahradnických cyklech (do jaké míry jsou nadčasové, těžko soudit, ale zřejmě platí) a jejich přijímáním ve vyšší společnosti spolu s dalšími Chancovými bonmoty, a nakonec jsem si řekl, že to je výborný film. Scénář je fajn, ale než dokope hlavního hrdinu do víru dění, může to mnohé odradit, ale je třeba se nenechat. Události, které se v kruhu vlivných rozproudí kolem tajemného Chanceho jsou skvěle podané. (Prý vystudoval medicínu a právničinu. Hm, to nevím, ale nedivila bych se tomu.) Účel to plní a satira se stálou trvanlivostí se povedla a došla do zdárného zakončení. Herectví a atmosféra táhne film dopředu a tak zbývá jen říct: jsem rád, že jsem byl při tom a snad se kořeny kvalitní filmařiny nezpřetrhaly a my tak budeme moci na uvadlých kusech opět sklidit skvělou úrodu v nadcházejícím letním období. 70+, za mě 4 hvězdy, 80%

Takový ten hezký průměr, u kterého se bude bavit drtivá většina dětí a větší část méně náročných rodičů. Co si v tom může najít náročnější divák, to skutečně netuším. Občas mě bavil kůň Maximus, ale příběh mě udržoval v pozornosti jen na vlásku a hudební čísla to stejně úspěšně trhala. I tak je nutno alespoň dodat, že tato disneyovka alespoň překonala poslední dračí dreamworksovskou práci. Pixar stále s přehledem nedostižný. 50%, zde raději 2 hvězdy.

Když už měl Boyle nutkání natočit tak námětově slabý film, tak očekávám, že na mě přenese pocit skličujícího boje o přežití. 127 hodin je ale taková pohodička, která vás zrovna dvakrát nepohltí a ten pocit se nedostaví. Proč tomu tak je? Francův projev je dle mého zcela neodpovídající. Nevím, jak na tom byl skutečný dobrodruh a těžko to zjistím, ale předpokládám, že realita je od filmu přece jen hodně vzdálená a Boyleovi a Francovi se tuto situaci nepodařilo věrohodně zachytit. Samozřejmě můžeme spekulovat, jestli člověka popadne panika nebo zachová chladnou hlavu (Je to kus od kusu), ale předpokládám, že když někomu přimáčkne několikametrákový balvan ruku, tak to asi v první chvíli bude bolet, že? A člověk bude v psychickém šoku. Franco je ale v pohodě. Ruka nejde vyndat a on je zase pohodě. Po čtyřech dnech je na tom psychicky taky dobře. Dehydratovaný, ale ok. Holt tam ta ruka pořád drží a nedokážu ji vyndat. To je ale přece v pohodě, to se stává. Vychutnává si každý den patnáct minut světla, baví se u kamery, vzpomíná a zkouší se z toho dostat. Boyle zatím rozvášněně flashbackuje k rodině, hudba se neúspěšně snaží chytnout grád, Franca občas chytne blud, ale emoce jsou někde na vzdálené párty. Pak je nutné podstoupit očekávaný těžký úkol v podobě amputace. Působivost? Nikde. Teď mimo: Ten úkol byl o to těžší, že ho Ralston nedělal v adrenalinovém opojení z bezprostředního ohrožení života, ale pěkně to pižlal v poklidu se vším všudy. (Ano, nepříjemná představa, která vás ve filmové podobě nechá chladným.) To není ani tak pud sebezáchovy v pravém slova smyslu, ale spíše jen silná touha se osvobodit a žít. A tu každý asi nemá. I proto si možná Franco vysloužil pozornost a svůj film. (Ruku nebo jinou končetinu si totiž uřízlo víc lidí, že jo.) Nebo to je proto, že pět dní poskytuje možnost uplatnit režijní hrátky a herecké schopnosti? Těžko říct. Na druhou stranu - ne každý má potřebu lézt do nějakých skalních štěrbin s kamerou. Když někdo chce extrémní sporty, mohou ho potkat i tyto extrémní zážitky a se štěstím se z nich i dostat. To je ta stránka věci, která je mně upřímně jedno. Z filmu jsem si proto nemohl moc odnést i po této stránce. Maximálně ponaučení, které zná dávno každý blbec a i horolezec by ho už mohl znát - když jdeš na trip, nechoď sám. A když už chceš jít sám, někomu blízkému o tom dej vědět... Za ne zas tak ukázkovou filmařinu a nešťavnatý námět 2 hvězdy. Maximum chápu 3.

Něco na způsob baletního Klubu rváčů? No potěš. Další Aronofsky, další počáteční vlnka nadšení, další film, který se vypaří z hlavy už před koncem, který je tentokrát jasný už na začátku. Pak jen zbývá nezúčastněně si odsedět tu vatu natahovanou hereckou exhibicí, kamerovým cvičením, povinným schizofrenním matením a čekat na krásné bílé titulky. Ano, Aronofsky opět působí stísněně, ale v čem jeho film a v čem jako tvůrce obstojí mezi ostatními? Možná to chce něco nového. Zrcadlové strašení umí každý, zhasnout světla a změnit hudbu také. Takový Fincher konečně naplno dokázal zdánlivě suchou látku podat nezapomenutelným způsobem a člověk vidí, jak se vyvíjí a že se od něj může něco očekávat. To samé Nolan, který v nové době přinesl zcela neokoukanou podívanou. Právě oni ukázali, že je v nich budoucnost a právě v této době se láme chleba a schopní tvůrci se filtrují od neschopných víc než kdy dřív. Silných námětů táhnoucích film je málo a režijní a scenáristické schopnosti získávají na ceně. Kdo si už vystřílel náboje, ten se schovává, za co může, dokud to lidé neprokouknou. Aronofsky ale zřejmě zatvrdnul u filmů, ve kterých mohou excelovat maximálně herci, ale on sám dojíždí setrvačností danou svými fanoušky. Kdy to prokouknou oni, to je s nynějším vývojem otázkou času. Po prázdném Wrestlerovi tu totiž máme další neoukoukané sportovní prostředí a to je opět asi tak vše, čím může Aronofsky prvotně zaujmout. Bez konkurence by to možná sbíralo četná ocenění, takto je to pouze film odsouzený k zapomnění.

To zas bylo utrpení. Alespoň od černé Coenovské komedie jsem čekal nějakou tu úroveň, když už se nedá hledat u jejich vážnějších filmů, ale po pár minutách sledování bylo zase jasno. Vrcholem Coenovského momentu překvapení je to, když mohou někoho nechat nečekaně zastřelit, jinak se po zbytek času plácají ve svém zamotaném scenáristickém motovidlu, které neustále pokládá otázku, kam to proboha vede. Jenže postavy jsou vám ukradené, humor je vzácnost a celkový dojem je na nule, protože film nevede nikam. Jak jsem psal už několikrát, Coeni jsou vyčpělí a od svých fanoušků přeceňovaní tvůrci. Jsem rád, že u tohoto filmu se jim u nás na kfilmu moc ovací nedostalo. Konečně rozumný přístup, který si zasloužila už většina filmů předešlých.