nicneznam

Film přibližující se vizuální stránkou dokonalosti Umučení Krista, další vzácně vídaná výprava. Náboženské prasárny versus věda - jedna z mnoha kapitol, ke kterým pořád dokola můžeme psát, jaké že náboženství bylo, je a bude svinstvo, které vzniklo z nevzdělanosti a v nevzdělanosti i dobře bují. Nejhorší daň lidstva za svou blbost, kterou si ale během vývoje muselo projít. Nenasytná konfliktní dělová koule na noze, které se jen těžko dokážeme zbavit. "Slyšeli jste slovo boží", jen se zvedne žaludek. Židi, Křesťané, ti všichni jsou tu záporáci a tak to má být. Jediný "klaďas" filmu je věda v podání ženy. "Vy o své víře nepochybujete, já musím".

Jsou filmy, které můžeme nazvat s*ačkou a nikdo se nebude divit. Různé šílené komedie z novodobé české dílny a tak dále. (Stačí vidět omylem nebo ze zoufalé zvědavosti jednou do roka.) Pak jsou tu sr*čky jiné kategorie. Od nových tvůrců, s neokoukanými hereckými tvářemi, natočené po řemeslnné stránce velmi kvalitně, libující si v kompozicích a dalších učebnicových hrátkách z dlouhé chvíle, vatové záběry. Ty filmy jsou pak nadmíru vychvalované jen proto, že jsou zkrátka jiné, nevídané, otevírají jakési nové obzory českého filmu, že v hlavní roli není posté hláškující Macháček, není to pestrobarevné atd. Jenže to je obsahově pořád modelová sra*ka. Tento film jedna z největších, co jsem vůbec viděl. A ani naoko dusivé téma (čti doba, v které se film odehrává), tomu nepomůže. Nudná, nicneříkající, tupě ublábolená, nesmyslná srač*a. Pusťte si dejme tomu Životy těch druhých a najděte sto tisíc kvalitativních rozdílů. 140 smrtelných minut. Bez příslibu naděje na kvalitní film, od začátku do konce. Ujetý film o ujetém psychoušovi z dob komunismu. Palte to tam. 140 minut???

Začátek slibuje zábavnou podívanou, u pár scén se skutečně nejde nezasmát, několik dialogů je skutečně vybroušených, jenže v druhé polovině to upadne do takového stereotypu (v prodloužené verzi o to víc nekonečného a otravného), že se to skoro nedá vydržet a zábavnost je na nule. Scenárista byl zřejmě bezradný a opakování humorných schémat ho nezachránilo. Přitom jsem tomu filmu podle ukázky věřil.

Tak jsem si opět potvrdil postavení Ridleyho Scotta a jeho houpavou filmografii, jejíž houpačka většinu času drhne v bahně o zem a občas se vyšvihne do výšin. Takový vlezlý hnus snažící se hrát všemi barvičkami a chutěmi jsem už dlouho neviděl. Jasné jako facka, čím dál tím víc sladké, odpudivé, zkažené, dědečkovsky moralizující, falešné, chtivě vtipné - anglický bankéř z Londýna přijede na Francouzský venkov a už to jede podle škatulky od začátku do konce - takže to máme žabožrouty, propadené anglány, fish and chips, proslulá vína, neznalost vína, starousedlíky, "poetické" záběry, "vzpomínkové" a "emotivní" flashbacky, reklamy na nádherné ženy a sladký život, který nikdy nenudí a ani stý hovor z šedivé londýnské kanceláře směřující do proslunění Francie s usměvavým Crowem balícím osudovou ženskou s blbýma kecama a lahví vína v ruce na tom nic nezmění. Ocet od Ridleyho Scotta. Pro mnoho lidí blyštivá značka, důležitá je náplň. Tohle se nedá pomalu ani otevřít, natož to pít.

Po všech těch ohlasech v tom bohužel vidím maximálně jen čistý průměr. Ničím výjimečná podívaná, tradiční pojetí nespravedlnosti a očištění. Složka s velkým nápisem "neukazovat obhajobě" snad musela být vtipem, soudní jednání také tak působila, ale to je kámen úrazu snad každého filmu. Film o neprávem odsouzených lidech v době terorismu. Aktuální i dnes, ale co z filmu samotného? Víme, že se něco takového stalo, děje a bude zřejmě dít. A to je asi jediné, co vám tento film dá. Stejně tak si to můžete přečíst na wikipedii, působivost bude podobná a informací bude víc. Jako film to prostě selhalo, jako pomník to možná obstojí. Pokládejte věnce, já na to nejsem.

Tušil jsem to, vyhýbal jsem se tomu pár let, dnes na to přišla řada. 150 minut filmu, ve kterých se 110 minut Szpilman ukrývá, koupe se, jí, kouká z okna, otevírá plechovku, pije, hraje na klavír, leží se žloutenkou, přesouvá se z místa na místo. Schindlerův seznam je dokumentaristicky důsledný velkofilm, dechberoucí památník oné doby, který zeširoka mapuje a oživuje tehdejší holocaust. Druh filmu, po kterém to mohou ostatní filmaři na dané téma zabalit. Uvěřitelný, přesvědčivý. Ne, ještě tu máme příběh Pianisty, to se bude kritikům a následně divákům taky líbit. Jen další druhotný příživnický film z druhé světové války, niterná kapitolka, která se snaží hrát na city očekávanými záběry na zabíjení nevinných lidí a konfrontovat je s bezbrannou citlivou uměleckou dušičkou umístěnou do vyzáblého Brodyho s očima psa žadonícího o jídlo. Chtěně odlišné pojetí války z pohledu jedné osoby vůbec odlišné není. Otevřené střílení do hlav, stavění ke zdi a pálení mrtvol vidí Polanski jako nutnost, v jeho provedení to ale vyznívá zbytečně, stejně jako celý tento film. Jo a ještě - v tom filmu není jediná silná/památná/dojemná scéna.

Tímto bych reagoval na petka123, jejíž názor je takříkajíc modelový. Proč si každý druhý myslí, že Burtonův film musí být černo-černý, hnilobný, zvrácený a musí tam být napudrovaný Depp, který si to tam skvěle užívá a který je tam vlastně nakonec jen proto, aby celou tu nudnou a desetkrát omletou Burtonovskou podívanou po desáté zachránil? Depp to "zachraňuje" stále se stejným výsledkem, takže ještě štěstí, že tady nestojí v první linii a film se soustředí na postavu, která má být tou hlavní. Proč by měla být Alenka hororová a temná? Protože to natáčí Burton? A proč to nakonec není Burtonův film? Protože se někde psalo, že mu do toho kecalo studio Disney? Kolika lidem já kecám do práce a stejně to udělají podle sebe, protože jsou pod tím zkrátka podepsaní. A že ho nenechali dělat jeho práci? Takže to tedy vlastně fyzicky natočilo studio? Burton je pod tím podepsanej, je to jeho práce, nic dalšího mě jako diváka, který u natáčení nebyl, nezajímá. Nebylo to v dlouhodobém trendu lepší předtím, není to citelně lepší ani teď. Alenka Burtonovi ale prospěla a já se rád podíval na pohádku přesně v takovém stylu, plnou vizuálně zajímavě podaných scén, mírně zábavnými postavami a bez nekonečné snahy o mrtvolné vzezření. Režijně tady podle mě Burton zabodoval a u jeho Alenky jsem nedokázal být znechucený nebo unuděný. I tak je to prostě jen lepší průměr a já se jen ptám, jestli má Burton na to, aby někdy ukázal podívanou, která člověka strhne a dá jí bezvýhradně vysoké hodnocení. Mně se to povedlo jen u Karlíka. Jestli už to opravdu není jen finančně úspěšný, ale nápady zcela vyčpělý tvůrce těžící z silné fanouškovské základny, která by ho uživila i kdyby točil reklamy na jahodový krvavý jogurt s mléčným Deppem a posílal je do kina. Zřejmě to ale skončí zase u Ospalých děr a zpívajících holičích.

Nebudu to detailně rozpitvávat, je to jen další hyperpřechválená nuda v řadě, která neohromí naprosto ničím. Filmařské řemeslo samotné je na nejnižší, až seriálové úrovni jednoho průměrného kriminálního dílu. Zase se všude velebí jakýsi zvrat na konci... jaký zvrat? Columbo měl v každém díle lepší zvrat než tohle. A stejně nepředvídatelný. Kdo je kaizr soze, kdo je kaizr soze? Kaizr Soze je ďábel, exituje, neexistuje? Nakonec film dávno dopředu prozradí, kdo to asi tak bude a jak se krásně promění jeho chůze. Ach, to je dokonalé. Ale koho to zajímá? A že si to podruhé člověk užije ještě víc? Ano, mnoho věcí mu možná docvakne, jelikož se tam pořád mluví o nějakých veledůležitých jménech, všichni se tváří jako největší gangsteři, kteří pronášejí hlášky o honění per a úzkých prdelích, ale celé jejich snažení stojí za starou bačkoru poprvé a zřejmě i podruhé. To už ale nezjistím. Není důvod, je čas vrátit se k pořádným filmům.

Nějak jsem překousnul Nový svět, dokázal si vychutnat Tenkou červenou linii, tohle je však moc. Strom života je pro mě film pro kinosál v tom nejnegativnějším smyslu. Proč? Protože jinak bych ho v životě nedokoukal. Peněz za lístek je ale člověku líto a proto film s vypětím sil dokouká. Mallick se tímhle stává filmařem obrácený do své filmařiny, jeho postavičky si šeptají řečnické otázky - proč tu jsem, matko, ztratil jsem se, proč to nemůžu..., sledujeme planety, vodní válce od mořských vln, tekoucí řeku, hejna ptáků, klasická hudba se rozléhá, chorály duní, nuda jak v kostele. Očekával jsem hluboký příběh o výchově, konfrontaci dobra a zla, roli muže a ženy v manželství. Nic, pusto a prázdno. Kamerové cvičení vložené do klasické hudby, skákání v čase, s každou další zatmívačkou jsem uvnitř křičel "titulky sakra". Zní to od fandy filmu blbě, ale tohle se vymyká veškerým hranicím snesitelnosti. Strom života je vykotlaný a bortí se pod svou vlastní vahou. Umělecky bezcenné nic. Ti naši stále velekladní recenzenti a umělečtí intelektuálové už v tom ale vidí návod na život a jeho samotný smysl... smysl filmu? Doslova "Mějte se rádi." Po 138 minutách vražedných úmyslů mám skutečně všechny rád.

Zkoušeli bořit klasická superhrdinská klišé s uchlastaným Hancockem a zmrvili to. Pak to zkoušeli s frajerským Iron manem a byl to ještě snesitelný průměr. Do top výšin se chtěl přiblížit teenage Kick-ass, přesto nakonec zabřednul v tom, od čeho se chtěl distancovat. (Malá holka s pistolí revoluční přístup taky nedělá.) Od Zeleného sršně jsem po všech těch rutinních nudných kouscích čekal s největší pravděpodobností alespoň dokoukatelný film s otravnou kupou klišé, jednou dobrou akční scénou, jednou hláškou a přívalem nudy s tupými dialogy. Název filmu, superhrdina v nabušeném autě, který se postaví na stranu dobra... tohle se odsuzuje dopředu automaticky. Přesto jsem věřil, doufal a vyšlo to. Nehorázně vtipný, skvěle obsazený (hlavně ústřední dvojka, Diaz, trochu slabší Waltz a zbytek menších, ale podstatných roliček), napsaný, ozvučený a zrežírvaný film. Bytová bitka mezi dvěma hrdiny, automobilové honičky, rotačák ve dveřích, dvouhlavňová bouchačka, začlenění neokoukaného bullet-timeu druhé generace z Maxe Paynea 2, dokonalá práce s filmovým klišé od keců až po celé očekávané scény, která s přehledem trumfuje zmíněnou "konkurenci" a mnoho dalších momentů a scén, na které nezapomenu. V té změti filmových "nářezů" s nabušenými trailery, které jsou ve výsledku vhodné maximálně tak k uspávání, je tohle mistrovský kus. Ale nejen ve srovnání s tím přehršlem nepovedených rychlokvašek. Tohle si s chutí postavím do filmotéky vedle nejblyštivějších titulů a budu se k tomu rád vracet. Nevím, co dodat, našlo by se toho mnoho, ale hodnocení to snad dořekne.