nicneznam

Forman dostal v tomto případě silný scénář a ten zbytek se naštěstí zas tak nezmrvil. Když si tak představím, jak nudně, konvenčně, staromilsky, Flyntovsky a Lyndonovsky by šel natočit (zmrvit) příběh týkající se Amadea, dělá se mně až špatně. Když ale pak sledujete ten film a podaří se vám v tom najít jistá krása a napětí, je z toho až radost. Já si s Amadeem dal trpělivost, ale úplná spokojenost u mě zřejmě nikdy nenastane. Film je poutavý, Salieriho vyprávění to žene kupředu a stupňuje zvědavost, ale ty emoce jdou skutečně buď mimo mě a nebo tam vůbec nejsou. Pořád sleduju jen zajímavý film, který povětšinu času nenudí, ale ne něco, co by mnou nakonec otřáslo. (Přelet) I tak dám nakonec 80%, protože tenhle příběh se všemi těmi skvělými herci (nejen v hlavních rolích) dokázal přezářit všechny ty paruky a operní pěvce.

Od Machete se toho zas tak moc očekávat nemohlo. Polonahé střílející holky, naštvaní mexikánci, střílející kněz a jeptiška, spousty usekaných končetin a vystřílené munice. Něco, co se může líbit, ale bomba to nikdy nebude. Nakonec je to tak. Líbí se to. Lze ocenit to, že z toho Rodriguez neudělal další reklamu na Mexiko plné drsných barů, povolných žen, žhavé muziky, tvrdého pití a drsných chopprařů pijících tequilu. Film naopak zaujme stále aktuálnějším ožehavým tématem věnující se problematice na americko-mexické hranici, kde jsou podle mě naprosto ujeté plány na vybudování zdi podél celé hranice. Zápletka pro takový film jako dělaná a Rodriguez to skutečně nezvoral a podal to s překvapivou pečlivostí a kritikou americké politiky v této oblasti. Obsazení se také povedlo. Nejen, že potěší holky jako Rodriguez a Jessica Alba, ale vedlejší záporáci typu lišáka Jeffa Faheyho, nelidského pohraničníka Dona Johnsona, zkaženého politika Roberta DeNireho a nakonec stále skvěle vypadajícího Stevena Seagala, jsou taktéž výborní. Poslední Seagalova slova balancují na hranici neuvěřitelného WTF a ROFL. Pokud to bereme jako další přírůstek do Grindhousu, je to dvakrát lepší jak Planeta Terror.

Už je mně to zase pomalu blbé, ale... prostě nechápu. Nechápu oscara za dohromady desetiminutové vystoupení jednoho dědy, který se prospí v autě, nerozumím té přechválenosti, která nemá žádné opodstatnění. Vždyť je to o rodině, v které jeden neví, jaké jsou základní zdravotní požadavky na pilota a přesto kvůli tomu celý film mlčí jak blázen, další chcěl spáchat sebevraždu, další má problémy v práci a nakonec si celá rodinka zatancuje na sblíženou a máme šlus. Vtipu dohromady nic moc, tragédie je pak jen v tom výsledku. Skutečně jsem z toho na větvi. A za další, na ten film jsem se vyloženě těšil a věřil jsem, že se mně bude líbit. Zase nic. Tuctový filmeček, který se hodí vysílat na nově mezi Jakem a Tlusťochem a To je vražda, napsala. Čím víc o tom přemýšlím, tím větší mám chuť dát nižší hodnocení.

K Expendables jsem přistupoval s největší averzí. Z ukázek jsem měl jasnou představu o tom, jak to bude vypadat. Kupa namachrovaných podrždeštníků kolem Stalloneho vystřílí vojsko jihoamerické země, zahláškujou si a poplácaj se po ramenou, jací že jsou to chlapi z ocele. A ono to takové je, jen to není tak namachrované, tak trapné a tak nudné, jak jsem čekal. A líbilo se mně to. Pokud by Stallone dokázal natočit druhý díl v podobném duchu a dostal do něj do hlavních rolí skutečné hvězdy typu Seagala, Willise Van Dammea a třeba i rychle stárnoucího Norrise, šel bych klidně k devadesátce. A pokud by měl Schwarzenegger silný vstup jako tady, nejlépe ale uprostřed nějaké skvělé akční scény s bezbolestnou v ruce, byl by to knock-out k nezaplacení. Stallone je koukám jediný, který by mně tento sen mohl splnit, tak budu doufat, ale z tohohle je jen výbušný akčnák s někdy zbytečně nepřehlednou kamerou, který sice pobaví, ale sluší mu a zasluhuje si daleko více střídmější než přepálená hodnocení. Ta si schovávejte na případný skutečný návrat staré gardy.

Na světě jsou dva druhy lidí. Ti, co hodnotí tento film s rozumem a pak ti, co tento film poslali v různých žebříčcích na přední příčky nejlepších filmů. Pravda je taková, že tento western je překvapivě uspokojivý. Druhý a veletrapný díl dolarové trilogie překonává o několik řádů a vyrovnává se minimalistickému prvnímu dílu, který ovšem stejně budu mít raději pro jeho stravitelnost a délku. Pokud zahrnu i Tenkrát na západě natočené o dva roky později, i tento film je lepší. Hlavním důvodem je to, že scénář tohoto filmu nezabředne do úplné nudy a stále tam je určitá míra zájmu o vývoj děje. Narozdíl od Tenkrátu, které je filmařsky nesporně výš, nabízí silnější scény, ale je o ničem. Nesmyslů, logických děr, nejasností, blbostí a kreténismu se v tomto filmu najde tuna. Někdo to jednoduše bere jako součást žánru a má vystaráno s plným hodnocením, já vidím takřka tříhodinový těžkopádný film, který do cíle dojde jen tak tak. Se všemi chybami. Ennio Morricone se narozdíl od dvojky opět vyšvihl a podává uspokojivou práci.

Další tupé klišé východní kinematografie, které bylo částečně vzorem pro tupé filmaře ze západu a jejich víceméně tupé a nesmyslně přeceňované spaghetti westerny. Neschopnost podat i ten pitomý příběh se špetkou napětí a atmosféry, místo toho naprostá bezmocnost v posouvání příběhu vpřed a nahrazení toho všeho kladením na sebe naprosto nesmyslných a nelogických scén. Tajemný osamocený hrdina přijede do malého města, ve kterém jsou dva znepřátelené tábory a jediný vydělávající člověk je truhlář vyrábějící rakve. Klasika. Ostatní jsou bojovníci, ale nikdo ve městě nedělá nic kromě kecání a vyhrožování a všichni se mají tak nějak dobře a dostávají zaplaceno. Hlavního hrdinu manipulujícího s dvěmi stranami zajímají jen peníze a pak už je to taková nuda, že jsem přestal vnímat kdo s kým, proti komu a v jaké chvíli. Zlatej Zatoichi. O hudbě se dá říct jen to, že se to řinčení tradičních japonských hudebních nástrojů snad za hudbu ani považovat nedá. Bohužel hledání skutečných mistrovských děl přináší oběti a já je ve svém hledání musím přetrpět. Stále ovšem věřím, že tam někde jsou a odměnu se vychutnám o to víc.

Kick-ass je fajn film, který opět zastiňuje takřka přežitou éru superhrdinů s nadpřirozenými schopnostmi a který se částečně drží v duchu, v jakém jsem chtěl, aby se držel. Matthew Vaughn ale jinak nepřináší nijak pamětihodnou práci nebo snad dokonce milník, pouze rozvádí to, co dávno započal Nolan a přidá k tomu věci, které snadno rozpálí puberťáky a otráví ostřílenější diváky. Recyklace scén ze starších akčních filmů jsou také zbytečné a já bych raději uvítal vlastní rukopis. Jak se často říká, Kick-ass jsou Watchmeni pro děti, ale dětem jsou nepřístupní a kvalitou filmařiny se Strážcům rovnat nemůžou. Soundtrack byl vybrán obstojně, herecké obsazení je výborné a akční scéna mě nezaujala ani jedna. Je to zábava, která je pravděpodobně předurčena k zániku s prvním dílem, podobně jako Hancock, jelikož by se z toho stala stejná sorta filmů, z kterých si to utahuje. Budu ale věřit na výjimku a za pokračování bych snad i byl rád. Narozdíl od většiny nově natáčených kousků.

Dobrý film s bezchybnými hereckými výkony, ale ta délka je stejně neúnosná. Poprvé jsem to zvládl do půlky, podruhé se zatnutými zuby od začátku celé. Film dokáže skvěle rozesmát, zahraje na vážnější notu, ale nuda je zákeřná věc a když začne Melvin pronášet svoje komplimenty na sto variací a ta ženská pořád neví, co chce a pak do toho ten gay, jehož příběh vlastně ani nijak pořádně neskončil, má to k vysokému hodnocení prostě daleko. I tak, pokud už nevíte co by, určitě se u toho dá strávit příjemný večer. Tutovka to ale není a nějaký hlubší dopad nečekejte. I když z některých reakcí na internetu by člověk očekával nejsilnější romantickou komedii vůbec. Já tu svojí budu hledat jinde.

*spoiler* Lidé sestrojili stroje bez "duše", aby jim pomáhaly ničit nepřátele, nakonec ovšem stroje vyhladily lidi s "duší". Vědec ale předtím vloží duši do několika hadráků, kteří se rozutečou a najdou si útočiště v kostele. Pak stroj s označením šelma nějakýho hadráka nesmyslně zajme, protože byl na nesmyslných výzvědách a další hadrák si řekne, že ho zachrání. Skoro v půlce filmu zapojí omylem zdroj do jednoho smrtonosného stroje, ten obživne a začne všem vysávat duše, které hadrákům vtiskl vynálezce. Tím pádem pokračujeme dalším hlavním úkolem, a to vyjmout zdroj ze stroje, zničit stroj a osvobodit duše. Nakonec se povede a hadráci mají svojí planetu, kterou zničila věda. Tenhle námět by si s promyšleností a absencí debilit zasloužil i ty dvě hodiny, ale tento nijaký obsah, který se vyvíjí od devíti k pěti, by stačil na hodinu jednu. 30% za to, že to nevypadá nejhůř a trochu to zachraňuje snesitelná akce. I tak stále nic, co by se dalo doporučit.

Filmů jako jsou Náhradníci je zoufale málo. Buď se nové sci-fi filmy snaží ohromovat akcí, vizuální stránkou nebo prostě jen obsazením nějaké akční hvězdy, která se neohroženě protlouká nástrahami moderní vědy s hláškou v ústech. Pokud si tohle filmaři nemůžou dovolit, vymyslí si klony, pošlou je do vesmíru a rozehrajou rádoby komorní psychologickou sci-fi. Jonathan Mostow si ale může dovolit akční hvězdu, akci i vizuální stránku. Přesto se neutrhl ze řetězu a nepodbízí se divákovi. Zvolil si úspornou stylizaci a neudělal ze svého filmu podívanou plnou nuceného poselství, patosu a varování typu věda je nebezpečná, dejte se raději na víru. Namátkou Já, legenda. (Tento příklad tuposti musím dávat za příklad tuposti kde to jen půjde.) Dalo by se říct, že Náhradníci jsou svým zpracováním návratem ke "staré škole", kdy sci-fi podívanám věvodily silné scénáře a uvěřitelní hrdinové. Bruce Willis je opět jedním z nich. Svým uhlazeným vlasatým a omládlým náhradníkem nenechá zastínit stále žijící auru Johna McClanea (toho, který ještě nepotřeboval skákat po stíhačkách), která se probudí ve stejné chvíli, kdy se jeho Náhradník zapojí do nabíječky. (Mimochodem příšerná vlasatost Bruceova Náhradníka je skvělým vtípkem, kdy nám Náhradník říká, že ležící masák je ve skutečnosti zřejmě nespokojeně plešatý. A divák to na Bruce ví, proto se tomu nelze nezasmát.) Agent Greer stařecky vstane ze svého lehátka jako masák a vrací se do akce mezi roboty. Jeho rodinný život s "náhradnicí" nestojí klasicky za moc, syn je klasicky po smrti, stáří je klasicky neodvratné, ale proč fňukat dlouze do kamery, když klasický scénář v neklasickém zpracování říká - "vyřeš tu jednoduchou, ale divácky atraktivní zápletku, zapoť se, ukaž divákům trochu krve, staň se pánem lidskosti a další rolí ve své filmografii, která se bude v budoucnu počítat mezi ty, které za to stály." Po vzoru frajerského Willa Smithe z Já, robot pátrá v prostředí, které se mu přestalo líbit - mezi dokonalými náhradníky, jejichž tlustí majitelé si ho mezitím "honí v křesle". Nic moc nového, ale je to své, je to chytlavé, nesnaží se to dosáhnout na něco, na co dosáhnout nemůže a drží se to příjemně u zemi. Mně je tohle samotné sympatické. Nepotřebuje to létající dopravní prostředky a neopájí se to akcí plnou výbuchů, ale když už na ní přijde, tak je natočena alespoň poctivě přehledně. Nemaskuje to velké nic do deseti střihů za sekundu a třesoucí se kamery. Naháněčka po městě je pěkná jako už dlouho nebyla. Je to film, který nemá jak bavit tupé publikum, proto mě bavil. Je to film, který přináší jednoduchou vizi, pracuje s ní a nakonec nechá hlavního hrdinu udělat to, co divák očekává. Důležité ale je, v jakém se to nese duchu. Jinak bych ten film odstřelil velmi snadno a ještě se vysmál tomu, jak Bruce zachrání miliardu lidí na povinnou poslední vteřinu. A v jakém duchu se nese, jsem teď popsal. Příjemná sci-fi jednohubka, kterou si ale klidně rozkrojíte na několik dílků a zbytek si schováte na horší časy, které filmový průmysl podle nynějšího vývoje čekají.