nicneznam

Další Kubrickův standard. Bylo by to fajn, kdybych neustále nečekal nadstandard, po kterém nebudu moct nadšením a s hlavou plnou myšlenek a dojmů usnout. I tak přetrvává pozitivní dojem, což je hlavní. Tři čtvrtiny velmi povedené, jeden záchvat smíchu, mnoho povinných narážek, pár odlehčujících zbytečností a trocha levného humoru - dnes již dávno okoukaných, ale i zde primitivních a vlezlých textových vtípečků v sérii proto, aby nikomu neunikly (jaderná hlavice - handle with care, this side down atd atd.), ke konci zdlouhavé (tentokrát i přes extra krátkou stopáž) a místy i trapné (hajlující doktor divnoláska, pilot letící na raketě). Období studené války v nejabsurdnějším podání, což je vlastně jediná logická věc, která se dá v takové chvíli udělat, aby zapůsobila. Pár magorů rozhoduje o osudu lidstva, pojďme ukázat, že to možná skutečně jsou magoři. Plusem je to, že film pochází z této doby, což jej logicky dělá ještě zajímavějším a přitažlivějším. Kvality filmu samotného k tomu ale přičíst nelze. S hodnocením se tudíž přetrhnout nemůžu, ač jsem tomu filmu věřil z Kubrickových mnou dosud neviděných filmů nejvíc. Téma studené války mě zkrátka přitahuje.

Obstojný film, u kterého rok natočení nehraje vůbec žádnou roli. Být to uvedené dnes, je to bráno jako povedená loupežnická gangsterka, která by přitahovala hype ještě dva týdny po premiéře. Oblíbeným způsobem ne úplně lineárního vyprávění táhne Kubrick film dopředu i ve chvílích, kdy se vrací zpět. (Ačkoli z toho nelze dělat žádný elegantní zázrak, je to plus.) Zároveň díky za tu stopáž, která Kubrickovi nedovoluje ztratit příběhovou nit a kontakt s divákem. Zplnohodnotněnou reinkarnací tohoto filmu jsou Gauneři, k ničemu jinému to přirovnat nedokážu. Nažehlení a často zmiňovaní Dannyho pajdáci patří úplně jinam - do odpoledního prima vysílání před kriminálku New vegas. S filmařinou tohoto druhu mají společného jen to, že se tam plánuje a pak se něco provede. Jenže v těchto případech se neplánuje, nehraje a nepřehání debilně pro divákův tupý úsměv z toho, jak se to povedlo a jak se všechny hvězdičky poplácaly po zádech.

Jinak to snad ani vypadat nemohlo. Bez překvapení se nesoucí podívaná o vzestupu opic. Natočit se to ale zkrátka jednou muselo, to chápu. Neopomenutí zásadních skutečností z předlohy potěší - hlavně kosmonautská výprava posledních lidí, kteří se již vrátí na Planetu opic, k čemuž je snad dovede zakončení této nové trilogie. Takový zdigitalizovaný Charlton Heston znovu vylézající z vesmírné lodi na neznámé planetě a uzavírající velký filmový kruh, to by nemuselo být k zahození. Z tohoto ale nadšený nejsem a doufám, že nás čekají i o něco propracovanější díly. Toto je jen nesmělý, zdaleka ne tak dobře propracovaný a vytěžený rozjezd, na který se moc snadno zapomene. Silnější vyznění prakticky chybí, opice jsou jen zvěř, která si zainhaluje, probudí se do "nového těla" a jdou na věc. Pokračování má silný potenciál svého předchůdce úplně zazdít. Je čas na nabušený scénář ve stopadesáti minutové stopáži s minimálně 150ti milionovým rozpočtem. Konfrontace moderní upadající civilizace a nastupující primatizace.

To není příběh o géniovi, to jsou stupidní eskapády podložené jednou duševní poruchou. Námět vděčný pro scenáristickou honitbu a oscarové choutky. Diváky si film drze bere jako rukojmí, které si má blaženě vychutnávat pocit nejistoty, přitom prichází pocit toho, že vás někdo tahá za nos až příliš přehnaně a až příliš dlouho. Filmaři budují nereálně dokonalou halucinogenní vizi něčeho, co nakonec zboří a tváří se u toho jako vynálezci boření. Na halucinacích se staví celý film, což v případě díla označovaného jako životopisné není úplně nejsolidnější. Neznám levnějšího zneužívání tohoto psychického stavu ve filmu, z kterého je cítit až moc chuti po vytřískání co největšího diváckého kreditu bez ohledu na cokoli jiného. (Snad ještě Klub rváčů.) Veškerá koncentrace hereckých hvězd a polohvězd pak přichází opět naprosto vniveč. Prokletý ostrov takto fungovat dokázal, protože nestál na jedné noze (ještě k tomu protetické), byl to thriller a neschovával se za ubohou inspiraci(!) skutečnou osobou. Oscary žadonící film. Před nějakým měsícem jsem hodnotil čtyřiceti, ale jelikož už si z toho nepamatuju jedinou scénu, dám 30%. Asi za hereckou snahu.

Soudní dramata bývají buď blbá, nudná, nebo obojí zároveň. Zde se ta dramatizace povedla způsobem vcelku chytrým, uvěřitelným a zábavným. Převážná část filmu se odehrává v soudní síni a prostoru je pro rozehrání obstojného případu plného výslechů a argumentace naštěstí dost. Chválu si zaslouží v první řadě Sorkin za scénář a pak Cruise za obstojný výkon. Ostatní herci většinou jen ukazují záda. Neustále vychvalovaný Nicholson si zahrál deset minut čistého času a skoro nestojí za zmínku, natož za nominaci. Jeho by ale bylo zvykem velebit za životní výkon, i kdyby hrál soudního zapisovatele.

Tentokrát se dá již s klidným srdcem říct, že to je příliš přechválená Newmanovka a po přečtení několika názorů vlastně opět nerozumím tomu, proč toto dílo přitahuje tolik pozitivních výroků. V první řadě - více než dvouhodinová expozice na můj mozek se mně zdála pro vyznění tohoto nevyznitelného příběhu dost přestřelená. Přece jen sekání trávy, asfaltování silnice, pojídání vajec a série útěků by se vešla do daleko stravitelnějšího balení. Ale ani pak by nemělo silnější dopad, protože prostředí filmu vůbec nefunguje. Dozorci jsou tu vlastně takoví drsně se tvářící dobráci a zároveň politováníhodná nemehla, vězni jsou opět dobráci snad úplně všichni a do tohoto, na vězeňské poměry pohodového prostředí, přijde frajer Luke, kterého začnou mít pomalu všichni rádi. Nakonec se spustí finální sekvence úsměvů o svobodě ducha, ale i to je přes sympatičnost herce a tohoto postupu málo k uspokojivějšímu hodnocení. V uvěřitelném tyranském prostředí by to možná fungovalo, takto ne. A pokud je tady u vězňů práce v horku brána jako tyranie, pak nechápu, proč většina zavřených vězňů by dala nevím co za to, aby mohla takto pracovat.

Příjemně se to sleduje, ústřední legendární dvojka celkem dobře funguje, konec je ikonický a působivý (žádné nekonečné čumění v kruhu a hlazení pistolí s nefunkčním kohoutkem), leč občas se to, i přes přijatelnou stopáž, zbytečně vleče a není to ten typ filmového zážitku, který bych měl chuť si v brzké době opakovat. Tato látka prostě příliš šťavnatosti nepřináší, což není chyba, ale není to ani přednost. Netřeba dělat z takových filmů něco víc jen proto, že tam hraje z dnešního pohledu legendární duo. Jednorázová, do pár let možná dvourázová záležitost. Jakési kouzlo se v tom ale najít určitě dá. 60+

Jsem z planety, kde sci-fi znamená ...sci-fi. Žánr totální ------(*) fakt nemám rád. (Možné spoilery - číst s opatrností.) Dobře, mám rád takové ty menší jednorázové moderní sci-fi typu Zdrojový kód, které člověka udrží v pozoru a nedají mu moc prostoru přemýšlet o tom, že právě možná viděl logický nesmysl. Od Správců osudu jsem čekal alespoň trochu něco podobného. Chtěl jsem vidět Damona, jak se s osudovou ženou proplétá nástrahami nového světa s novými pravidly, užívat si akci, romantiku, napětí, dynamiku vyprávění, soundtrack, ale lidi, jako člověk preferující sci-fi jsem zvracel a k tomu dostal takový průjem(*), že jsem nevěděl, jestli strčit do záchodové mísy dříve zadek (*) nebo hlavu. Když jsem poslouchal ty řeči (*) o jakémsi (---------*) Předsedovi, o jakýchsi inflaxních (už nevím) bodech a další nevysvětlené pošahané (*) terminologii, když jsem viděl ty trapné Pobertovy plánky v rukou klouboučníků, kteří se tváří jako hrobníci (*) a mají pod palcem celou zemi, sledoval ty "tak tohle bude vypjatá/cool/šokující scéna" scény, uvědomil jsem si, že nic tak vycucaného (*) z prstu a tvářícího se tak vážně jsem snad ještě za svou kariéru filmového konzumenta neviděl. Jenže ona se k tomu přidala i povinná historie sahající snad až do pravěku, kdy kloboučníci jistě hráli roli kazišuků a odstavovali pářící se tyranosaury, aby na ně pak vzápětí z časových důvodů poslali asteroid, jelikož se žádný blbý tyranosaurus neosvědčil ve schopnosti jít za svým cílem podle kloboučníkových představ. Tenhle trapný (*) výtvor má takové hodnocení, že jsem za sebe naprosto ztratil důveru ve všeobecný, trochu kvalitní vkus. Ale to je vedlejší, i když to píšu často... A další paranoidní konec plný kloboučníků na ulici, kteří nás jakože hlídají a usměrňují nás, to už je moc shnilá (*) třešeň na dortu, který byl dělán podle mnoha receptů, ale z každého si bere jen ty nejhorší (*) suroviny. Ještě jednou - tohle je modelová znechucovačka (*), pro fandy sci-fi povinnost, aby si upevnili mantinely svého vkusu. A láska hory přenáší!!!! The end. (místo hvězdiček si můžete dosazovat vhodné vulgarity)

Jak jsem se podle ukázky těšil, tak jsem znechucen. Tohle je plivanec do tváře diváka, delší názor si ten film ani nezaslouží.

Ačkoli na sebe tato látka (otec a syn jdou životem) často nabere mnoho znechucujího a pro filmový zážitek degradujícího, v tomto případě jsem nic takového neshledal. Ekonomická situace zemi a rodině nepřála, Chris Gardner nepříliš prozíravě investoval do málo chtěného zařízení pro lékaře a postupně se dostal na finanční dno. Nakonec si zvolil místo přežívání ze dne na den, žebrání a dělání mizerně placené nekvalifikované práce, vysoký cíl. Místo házení zodpovědnosti na někoho jiného se začal učit nové věci a stal se tím, čím se stal. Will Smith exceluje jako jsem ho ještě neviděl, mnoho perfektních situací (kostka, půjčování pěti dolarů, prodej zařízení, sako atd.) Někdy to působí trochu zdlouhavě, ale i tak je zážitek na 80%.