nicneznam

Opravdu nevím, jak si někdo může myslet, že tento blábol někoho uspokojí. Buď jsem z toho dávno vyrostl, nebo potřebuju něco víc než jen stokrát viděné, omleté, přežvýkané a přemalované do jiného obalu. Přitom existují filmaři, kteří dokáží nevídaně pracovat s klišé a být vtipnými s naprostou lehkostí. První Avenger je tuctovým zklamáním. 40% za trochu vzdušné akce a nevyužitou bitku v beztížném stavu. Alespoň jsem si vzpomněl, že existují filmaři s mozkem. (V to množné číslo ještě věřím.)

Že bych viděl něco extra? Kromě (opět) vydařené technické stránky, která už je vlastně nyní zastaralou (přestože funkční, podobně jako ve starších animovaných filmech), nic. Hype se sice snažil zažehnout davy, ale nadšení způsobující lavinový efekt se zkrátka ze sálů nevracelo. Není divu. Já sám nevím, co pochválit. Williams další nezapomenutelnou skladbu, natož hudbu nepřinesl (což ve výsledném produktu vlastně škoda není, ale zamrzí to) a Spielberg je pro mě opět jen známé slavné jméno u filmu, který kdysi upadne v zapomnění. Vlastně neupadne, úplně jsem zapomněl, že je to podobné jako Indiana Jones - pár mýtů, občas bitka, pár řečí o mýtech, bitka, trochu nevtipné komiky, akční scéna, honba za papírkem, trocha komiky, bitka, honba za ptákem držící papírek, série náhod, paběrkování na místě, bitka. Takže počítám, že za dvacet let jsme v top 250 na imdb, kde dnešní děti budou psát o filmu, který tehdy ovlivnil směrování jejich dobrodružného života a že takové upřímné instantní veleklasiky se v jejich dospělosti už vůbec netočí. Plusem je u Tintina to, že narozdíl od Indyho netrvá subjektivně tři hodiny, ale tak dvě a čtvrt. Mít to jako oblíbený film? To bych nedokázal. Litovat vstupné za kino? To ano.

Tady pro začátek názoru těžko vybrat vhodnou větu. Snad jen, že Dvanáct rozhněvaných mužů je jedno z toho mála výjimečných děl, které by měl vidět každý. Ne kvůli jakýmsi "revolučním" filmovým postupům nebo dokonce idiotským věcem jako "neotřelé použití nového úhlu kamery". (wtf? tohle potřebují k úspěchu převážně ty filmy se slabým námětem a scénářem, aby je pak někdo mohl alespoň trochu náležitě ocenit za umělecký a technický přínos nebo co.) Tohle by měl vidět člověk hlavně kvůli obsahu, kvůli každému slovu a každé té malé situaci, při které zakolísá mistička vah na stranu slov vinen a nevinen. Na stranu života a smrti. Vinou justice bylo odsouzeno a popraveno tisíce lidí. V USA převážně černošských obyvatel, kteří byli a pro některé stále jsou lidmi tíhnoucími ke kriminální činnosti jaksi "od přírody", jak se občas nevzdělansky řekne. A tak se k nim i přistupovalo před soudy. Není se čemu divit, lidé jsou asi takoví. Když cikán ukradne žvýkačku v obchodě, už by se veřejně sekaly ruce všem na potkání, když lupič se světlou pletí ukradne několik miliard z trezoru jedné společnosti, je to hrdina. Jaká je teprve vášeň, když jde o vraždu a veřejné mínění s médii ovlivňuje proces? Tady má veřejnost vzorek dvanácti lidí, kteří mají ukázat vítězství demokracie a rozumu a přitom se v té uzamčené místnosti neumlátit. A ukáže se na tomto vzorku vše, co je potřeba. Pak není třeba jen koukat, ale o filmu i přemýšlet. Jak se vlastně ten poměr jedenácti ku jedné přehoupl ke konečnému výsledku a jak málo stačilo, aby tomu tak nebylo. A proč se to tolikrát stalo a tolikrát stane. Poté by nikdo soudný nebyl pro trest smrti. Scénář přesně sedí potřebám pro hodinu a půl dlouhý film. Michalkov se se svou cirkusovou honičkou na oscary může jít skutečně bodnout. Konečně klasika, která nemůže být přechválená, ale jedině nedoceněná. Lépe by však bylo říct nepopulární, jelikož tohle oceňovat nepotřebuje. Největší cenou je vnímavý divák. Snad jsem jím byl a najdou se i další.

Pustil jsem se s natěšením do další velectěné klasiky, viděl jsem další podprůměr. Co si z filmu odneseme? Konec je opět prozrazen již na začátku, takže sledujeme šílenou ženskou, vedle které by normální člověk nevydržel ani za peníze. Ne, jeden floutek, který tam pořád okouní a nechává si říkat milášku, to dokázal. O společnosti sluhy-hrobníka, ani nemluvě. Jeho vnitřní vypravěč občas pronese humornou poznámku, nejčastěji o kvalitě scénáře, ale to je asi tak vše. Přitom nějaký druh humoru se od takového filmu očekává. Nemohl jsem si nevzpomenout na Kubrickou Lolitu, která je úplně o něčem jiném, podoba tam ale je. (kvalitativně rozdíl, že to nejde ani napsat) Nuda i při rozdělení na dvě poloviny, konec obyčejný. Kamery zkrátka přijely, no. Tak si to chudinka dobelhala a jde za katr. Jaká kritika hollywoodu a toho, co dělá s hvězdami? Hollywood si kritiku nezaslouží, možná tak jedině blbky a blbouni, kteří neví, kdy mají dost. Jsou jiné věci, které se dají na světě kritizovat, továrna na sny to není. Toto je rádoby kritika vlastního knízda, za kterou se ještě dávají oscary. Neuvěřitelné. Falešné ulice, ateliéry, zvuk ve filmech. Takových kydů. Ostatní vychvalovači ať se opět přetrhnou v ódách o nadčasovosti. Viz. seriál názorů z různých serverů. 40% za trochu jednoduchého humoru a dobrého hereckého výkonu od té ježibaby. A malé poučení - neodcházejte z domu šílené ženské, které má v ruce revolver a nechce, abyste odešli. A už vůbec ne v klidu a zády k této osobě.

Setkal jsem se s názorem, který říká, že by tento film měli lidé přehodnotit, jelikož se za ta léta stal klasikou. Takže se natočí stupidní film, na kterém kdysi ujížděla parta nevyzrálých puberťáků, ti ho nyní prohlašují za klasiku a asi chtějí, aby ho všichni přijali se stejnou nálepkou a hodnotili ho vysoko. Takže bych se měl asi cítit blbě, když s vkusem několika tisíců expuberťáků nesouhlasím. Ten film nemá žádné kvality. Snůška nevtipných scének a nudných balících řečí. Možná to nastartovalo novou vlnu teen komedií, ale co? Nebudu chválit start, když si můžu daleko víc pochvalovat jízdu. Takto to funguje s kažodu zajetou "klasikou". Nebo to tak fanoušci chtějí. Je to klasika, dejte stovku. Některé postavy mají plus (otec), škoda, že jim nebyl dán prostor v něčem cennějším pro lidi s alespoň průměrným intelektem a vkusem.

Kdyby na tom Cronenberg pořádně makal, dal tomu náležitou stopáž a více to rozvedl, kdyby jen vytušil potenciál svého námětu, měli bychom tu ve stejný rok s Matrixem paralelní kultovku. Jedna by byla chytrá a fanoušky získávala postupně, ta druhá by byla efektivní a fanoušky postupně ztrácela s objevením lepších filmů. Obě by se ale doplňovaly, i když bohužel odděleně. Stačilo zřejmě málo a na Nolanův Počátek by se dnes koukalo jako na velmi dobrý remake eXistenZ. To si uvědomuju. Nestalo se tak. Slova o povedenějším eXisenZu nemají žádnou váhu, protože Cronenberg přinesl jen předkrm veškerého potenciálu. Většinu lidí není třeba upozorňovat, s čím až přišla nálož chytrosti, efektivnosti, dechberoucí hry s detaily a audiovizuálního marastu. (Která je svojí originální promyšleností tak náročná, že je do ní třeba všechny lidi náležitě zasvětit. Mohl bych pokračovat a přejít tak k jinému filmu. Vyhnout se tomu ale nelze.) eXisenZ vás vhodí do příběhu v předvídatelném momentě, kdy nemáte šanci rozpoznat realitu. Poté se pohybujete ve hře (postavy si to myslí), ve hře bez pravidel, ve hře jiného člověka. Končíme tuctovým zvolání: "jsme stále ve hře?" Tady si můžete lámat hlavu a nemáte se čeho chytit. Cronenberg ke svému filmu nic nevybudoval, on předložil jen paranoiu a věc zastupující sex. Pro ty, kteří mají paranoiu rádi, je to asi dobré, pro ty, kteří si chtějí užívat hloubku a dějové konstrukce, to příliš opojné nebude. Dám si to kvůli snesitelné délce ještě jednou, bezprostředně ale za 40%. Alespoň za vyřčení toho, že mimo realitu utíká čas pomaleji, na čemž stojí fungování celého Počátku. Jinak není, co srovnávat. Počátek stojí pevně na vlastních nohou a žije vlastním životem ve své rozvíjející se fanouškovské základně. Tento film jen eXistZuje.

Asi nejméně nudný film o lidech, kteří celý film jdou, jdou a jdou. "vjera" vystihla film ve svém názoru asi tak nejzajímavěji. Přesto přidám svůj pohled. Weir tady nijak nepodlézá divákovi a ve zkratce nás provede bez výraznějších emocí nebo napínavých momentů od sibiře až po Indii, otázkou zůstává, jestli takto ojedinělý a docela sympatický přístup stačí. Toto je podle mě ta druhá strana extrému, kterou filmaři občas používají. Buď je z toho dobrodružství vyžívající se v zobrazování zabíjení při obstarávání potravy, neustálých konfliktů, útěků a bojů, nebo je to jen nekonečná chůze pustinou na zkrvavených nohou, kdy jednou za čas někdo zemře a občas se někdo s někým neshodne. Film si ale skutečně udržuje jisté kouzlo. (bohužel asi jen napoprvé) Nevím, jestli to byl ten pravý námět na Weirův návrat. Pozitivní dojem tu asi je, ale filmový zážitek nepřekonává 50%.

P rvotřídní v názvu, čistě průserový v obsahu. Přijde čas a pouštím si s odstupem další do nebes vychvalovaný film, který prý i přes z mého pohledu značně tupoučké trailery překonává veškerá očekávání a stává se jakýmsi chytrým block-busterem. Člověk tedy doufá, že když už si s chutí odpustil kino, bude ho doma čekat zážitek na úrovni, během kterého si nebude připadat jak chovanec ústavu pro duševně znevýhodněné. Po patnácti minutách filmu mám IQ na 45 a sleduji podívanou odpovídající momentální hodnotě této škály. Tupost nad tupost. Tak si beru papír, tužku a slintajíc si na tričko švestkovou přesnídávku vypisuji všechny debility, protože se jich hromadilo tolik, že bych je ani nepobral. Po 45 minutách jsem to vypnul a nechal si to na další den. (ani jsem z toho nemohl usnout, při pomyšlení, kolik to má všude procent!) To už ale přišla povinná akce - letadélka, letadlové lodě, raketky, levitující ponorky, zastavování raket. Vrátím se ale dopředu. Co proboha ten Vóhn zamýšlel? Že vezme tlupu mutantů, každýmu nadělí debilní schopnost a pak je nechá machrovat před divákem, jaké že dělá hezké ohnivé koule, jaké hází světelné disky, jaké že má každá mutantka sexy šatičky a zmalovaný obličejíček? Kam se poděla soudnost a rozum? Létající křikloun, Lucifer se jménem Jumper, vážka, kupa klišé (přerušení prvního polibku...aaaaach, skok z okna panství....hahahahehe, přátelský výtlem po každém povedeném pokusu o ovládnutí schopností.) Z celé té změti mutantů je jen nepřehledný spletenec, kdy nevíte, kdo co může a proč toto neudělá. Což jsem předpokládal. Bohužel universum x-menů mně přijde čím dál otravnější. Dnes bych i první díl rád přehodnotil, bohužel není chuť. Vóhn ale tragicky selhal. Na nějaký vyhrocený konflikt dvou hlavních osobností x-meního světa zapomeňte. Vše je redukováno jen na zvolání - ne, nejde nám oběma o stejnou věc. Tak papa, uvidíme se v jedničce nebo dvojce. Jediné, na co se zmůže, je dávat k obyčejné scéně hitovkovou hudbu s pocitem, že vyrábí cool scénu. (Ne, není Tarantino, který vyhrabe zapomenutý song a hitovku z něj udělá spolu s danou scénou, plus hvězdy z herců. Viz. Fassbender) Jeho nejlepším filmem tak zůstává sympaticky nadprůměrný kick-ass, jinak tu jsou dva průsery. Tím pro mě další nadějný tvůrce odpadá a řadím ho do stejné ligy jako Abramse. Kde jsi, Nolane!

Nebude to dlouho trvat a budu si myslet, že každý film, ve kterém hraje zásadní roli piáno, je filmem hrozným. Začalo to u Pianisty, pokračuje i u pianistky. A nebudu říkat, že jsem to nečekal. Blábol o dalším milostném trojúhelníku, opět v drsné přírodě, opět za zvuku něžné hudby. Jak kdybych koukal na předehru k Novému světu. Ten konec už k němu dost tíhnul. "Má vůle se rozhodla žít, tak žiju". Ta herečka hrající němou Adu zahrála dobře, scénář je ale naprosto k vzteku. A tím pádem jde celé to pseudoumělecké snažení zase do kopru. V tom filmu se zase nic neděje. Ano, hraje se na klavír, ty "špatně dešifrovatelné" charaktery se jaksi úplně nedešifrovatelně sbližují a nakonec to celé nedešifrovatelně skončí. Nuda, konflikt, nuda. Člověk je z toho až naměkko a brečí, co všechno se divákům může opět s až nekritickou fanatičností a poblázněností líbit. Taková šedá vata. Dešifrovat nudu se ale mimochodem daří velmi dobře. (Tentokrát to máme subjektivně na tři hodinky.) Po tomto filmu může člověk konečně říct, že miluje Pýchu a předsudek.

Jsem debilní hypnotický (zbytečný) vypravěč, ale mluvím cool hlasem a jsem tudíž zajímavý. Až napočítám do deseti, dorazíte na konec názoru. Jedna - je 17. 9., vidíte černobílé koleje, slyšíte dramatickou hudbu (ano, je dobrá, já vím), koleje symbolizují cestu... ano, cestu, to je ta metafora? Ano, pokud jste poznali, připište si znalecký bod, filmové umění právě začíná. Dva - vidíme hlavního hrdinu. Půjde prý pracovat do vlaku. Vlak symbolizuje Německo a jeho nedávnou historii? Ano i ne, žádný bod nedostanete. Tři - postavy se o něčem důležitém baví, občas je film barevný, aby vám zdůraznil něco moc důležitého. Třeba když někdo krvácí. Nedošlo vám to? Odečtěte si jeden bod. Čtyři - Snažíte se neusnout. Jste prase. Pět - 18. 9. následujícího dne. Marně hledáte, kde jsem skončil své vyprávění. Ztratil jste nit, ale poradím vám. Jsme stále ve vlaku, ale již se něco chystá. Šest - ta žena je Werewolf, ale nakonec prý už ne. Asi lže. Umístíte bombu a pak ji poběžíte deaktivovat. Zadýcháte se, asi omdlíte. Sedm - použijte zadní projekce - vypadá to moc dobře, líbí se vám to. Osm - pochvalte zadní projekce, dělá to skvělý dojem. Devět - napište pozitivní názor o tom, kolik jste našel myšlenek, ale že další jsou možná jen skryty. Objevíte další. 10 - neptejte se, kolik přesně film obsahuje myšlenek, ani se neptejte jaké. Možná nejsou žádné. Vagón spadl a on se utopil. Ale taková byla Evropa. Když už nic, obdivujte alespoň tu kameru, snažil jste se. A my také.