robbez

Život je jako komedie napsaná sadistou...

Chudáček Jan okraden a podveden vychytralou zlatokopkou aneb za blbost se platí. Opravdu bizarní panoptikum podivných postav.

Film plný silných emocí, který diváka fascinuje od první do poslední minuty.

Určitě to není tak špatné, jak se tu i jinde s oblibou píše. Hodně scén je ale skutečně přehnaně patetických a třeba takový Goebbels je až za hranicí karikatury. Pěkně stylová symbolika je v závěru, kdy k umírající Baarové přichází Goebbels zhasnout lampu.

Opravdu velkolepá podívaná, která ani přes tu dlouhou stopáž nenudí. Zdá se, že události a souvislosti zde alespoň v obecné rovině celkem odpovídají historické skutečnosti. Je dobré si uvědomit, že kdysi dávno byly muslimské země na vyšší civilizační a kulturní úrovní než středověká Evropa.

Tvůrci se měli spíše soustředit na toho Kafku a ne tam splácat dohromady všechno židovské od golema až po šoa.

Více akce a efektů, méně vtipu a přirozené hravosti.

Ti tři pánové jsou vystiženi a zahráni celkem pěkně. Hrabalova hospodská poetika je mi ale nějak cizí. Nechápu, že někdo může filosofovat nebo umělecky tvořit a zároveň pořád tolik chlastat.

Životopisný film to tedy opravdu není. Zobrazen je jen závěr režisérova života a jeho brutální smrt. Spíše sledujeme různé ukázky z Pasoliniho filmů a úvah. Získal jsem určitou představu, že Pasolini ve svých filmech šokoval, bouřil a protestoval, ale v soukromí byl spíše klidný typ, který neustále něco píše, čte si noviny, obědvá s přáteli a má silný vztah s matkou (asi jako každý Ital).

Film se dost těžko hodnotí, protože příliš neodpovídá tradičním schématům. Na první (a možná i na další) pohled působí jako bizarní fantasmagorie, kde se příběh ústřední dvojice propojuje s "tajemnými" aspekty "velkých" dějin a alchymistickými postupy. Právě odkazy na alchymii jsou ale docela zajímavé a občas se objeví nějaká originální úvaha či myšlenka - jako například: Lepší je lhát živému než říkat pravdu mrtvému.