Indiana Jones a Království křišťálové lebky

Expedicia skrz skanzen stylov - zakonzervovanych vo vzajomne sa prelinajucich casovych bublinach, ktore definuju nielen vznik a samotny vyvoj skanzenu, ale i urcite etapy / dekady kinematografie s prislusnymi charakterovymi crtami odrazajucimi dobove trendy. Pribeh, prostrednictvom ktoreho nam preslaveny sprievodca S. Spielberg priblizuje skanzen mi vobec nevadil. Naopak, vo vzajomnej kauzalite s dovodom existencie skanzenu je logicky vhodne a presne zvolenym variantom. Ovsem v urcitych bodoch expedicie neprebieha n-nasobne prelinanie spominanych casovych bublin uplne hladko. V tychto bodoch dobrodruzna jazda ako keby drhla a dopredu sa presuvame ani nie tak plynulou zotrvacnostou ako skor upozornujucimi napismi "Pozor, prechod do inej sekcie". (21.05.2008)

Není to nejlepší Indy, je to zpočátku stejný Indy, ke konci už poněkud jiný Indy, ale rozhodně to nade vší pochybnost JE Indy; jakkoli místy nechutně digitální. Mého srdce šampión si opět nasazuje svou ošuntělou plstěnou fedoru a navrací na stříbrná plátna dobrodružnou podívanou jaká tu předlouhých devatenáct let scházela. Nejeden film se tu díru snažil vyplnit a všechny do jednoho tou dírou propadly. Některé se ctí, většina bez ní. (staro)Nový Indy díru zaceluje, i když ne po celou stopáž. Fordovo stáří film nebrzdí, ale je v něm nesporný zádrhel. A Shia úlohu nostitele akce nebere na svá bedra tak úplně. Pokud však Indyho milujete, tak není co řešit. Má to své mušky. Jak také jinak. Ovšem jsou to jen mušky. Digitální krajinkářství je tu více než by bylo záhodno, až příliš postav je odsunuto na vedlejší kolej a pozapomenuto. S výjimkou Tarzan scény, která je vůbec nejslabším momentem celé tetralogie, se tu však nevyskytují ani masařky. Ale opičky v čele s tím kdo je vede by stejně po zásluze zasloužily, aby je potkal osud kolegyň z Chrámu zkázy. I tak pětašedesátiletý Junior bohatě strčí všechny ty rychlokvašky na jedno léto hluboko do svého tlumoku. Teď se možná zdá "pouze" setsakra dobrá, ale povíme si to za pět či deset let až lidé překousnou ten závěr. To ostatně platí i o mě. Finále se mi sice i líbí (dokonce moc), ovšem kdyby se obešlo bez té vizuální přepálené lucasovské doslovnosti, tak bych byl mnohem spokojenější. Kouzlo, které zdobilo původní trilogii tu však opět je. Pravda, není tak evidentní jako kdysi a bude vás stát trochu archeologicky nimravé práce ho odkrýt, ale je to tam, ne že ne. To jakožto čistá esence "filmovosti", která z dospělých dělá děcka, z kritiků fanoušky a z děcek filmové nadšence. Ani slabší (nikoli však slabá) Indyho čtvrtá filmová výprava ho tak v mých očích nesesadila z pozice nejoblíbenějšího hrdiny světové kinematografie. (22.05.2008)

„I Like Ike“ Mohu-li si ve svém věku (který považuji za nízký, aniž bych si cokoliv namlouval) dovolit něco takového napsat, čtvrtý Indy pro mne byl milou vzpomínkou na dětství. Jonese jsem měl vždycky radši než Hvězdné války, Království křišťálové lebky mi připomnělo o kolik radši. Dost dobře nevím, čemu přesně tuto resuscitaci víry v kvalitní, ničím neředěnou zábavu přisuzovat, pravdou je, že nastala až několik hodin po projekci a že mi nyní nezbývá, než ukojit svůj filmový chtíč a v nejbližších dnech si vyhradit třikrát dvě hodiny času. ___ Úvod je strhující, pozornost diváků, již mírně ochablá dlouhou reklamní předehrou, náhle zbystří přispěním řízné rockenrollové muziky a špičkově zrežírované, na každý pád bezstarostné jízdy. Stejné tempo, stejný nadhled a stejná nostalgická jiskra je filmu vlastní po celý čas. Čas – ten zpropadený hajzlík tentokrát utíkal pekelně rychle a nebýt mírného útlumu na konci druhé třetiny (Jones kontra lebka), nejspíš mi ze tváře nezmizí přiblblý úsměv, který převzal vedení nad mým mimickým svalstvem někdy kolem druhé minuty. ___ Steven Spielberg je jako z mrtvých vstanuvší táta, který všem těm méně (Tomb Raider, Lovci pokladů) i více (Mumie, Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže) schopným Indyho pohrobkům uděluje lekce slušného vychování. Nekárá, pouze dává jasně najevo, kdo je tady šéfem. A věřím, že se přitom i s celou svou filmovou rodinou (na ní je kladen větší důraz než kdy dříve) parádně vyblbnul. Sice už v tom z jistých (zištných) důvodů není tolik spontaneity, přesto jeden ze světlých bodů mé budoucnosti tvoří vyhlídka DVD, díky němuž si vychutnám všechny skryté vtípky, narážky na jiné filmy a další lahůdky. Co si již nevychutnám a pro co doporučuji zajít minimálně (!) jednou do kina, je slovy nepopsatelná VELKOLEPOST. Pouze empirickou metodou také doceníte většinu slovních vtipů, vtipných tónem jejich vyřčení a výrazem pronášejícího – cokoliv si myslíte o herectví Harrisona Forda, tyhle výrazy on umí. (Či vám snad přijde sama o sobě vtipná hláška „Rusáci“?) ___ Nový Jones je po devatenácti letech čekání tady a je to bomba, kterou zase pár let nic nepřekoná (pokud ano, budu jedině rád). Jsem nesmírně nadšen, nikoliv pod vlivem nadšení všeobecného, jaksi nesubjektivně-neobjektivního, ale prostě nadšen z prvotřídní, každou vteřinu profesionální a ani na okamžik blbé zábavy. K pěti hvězdičkám jsem dospěl po zralé úvaze a znepokojujícím zjištění, kolik výrazně horších „jenom zábavných“ snímků jsem hodnotil stejně. Málokdo si je v tomto směru zaslouží tolik jako ti dva (ne)dospělí filmoví spratci. Apendix: Nevíte, kde se dá sehnat pravá jonesovská fedora? Jen pro ten pocit. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Lateef, Cervenak, M.a.t.t., Vitason, Kryton, Triple H, Weirdman, Ulrich, SeanLSD, SG-1, rudeboy (26.05.2008)

Trochu jiný, sympaticky si uvědomující dvacetiletou pauzu od poslední výpravy a pořád stejně akčně nařachaný a zábavný. Stylem to má nejblíže k jedničce, humorem k trojce. Ford už rozhodně vypadá dost staře, tvůrci s tím však pracují a Shia je sympaťák k pohledání, který postavu nového „juniora“ zvládá s přehledem. Čtyřka není milník série, nicméně jí zakončuje (?) naprosto důstojně a Indiana Jones je minimálně pro mě nejlepší tetralogií, co jsem viděl. (20.05.2008)

Zlatavý opar přítomný ve všech obrazech napovídá, že tento film bude nejvíce připomínat setkání starých mazáků, kteří si v družné zábavě nad sklenkou vyprávějí o svých největších hrdinských skutcích - a pořádně si to své vyprávění přibarvují. Důkazem toho budiž, že Indy tentokrát už navzdory svému pokročilému věku (kteroužto stylizaci umocňuje nostalgickými povzdechy nad odchody svých blízkých z tohoto světa) definitivně opustil třídu v rámci zábavy jakžtakžuvěřitelného geroje a stal se kýmsi nezničitelným, ba dokonce nezasažitelným - těch pár pěsťovek a kopanců se nepočítá. Pokud jde o příběh - nemám absolutně problém s emzáky ani se sovětskou sbornou (Cate alias Irina je přece z Ukrajiny;)) a navíc úvodní čtvrthodinovka v Area 51 a přilehlé testovací oblasti je z celého filmu největší nářez. Pak samozřejmě na scénu přifrčí mladý Marlon Brando/James Dean/Elvis Presley a zábava ještě chvíli pokračuje, ale pak najednou začne těch WTF a nelogičností a neukončeností a animátorských exhibicí přibývat, až se nakonec dojde k něčemu, co neumím popsat jinak než jako "A tohle bylo jako vono? A co to teda vlastně bylo?", jinými slovy i přes nesporné řemeslné kvality a povedené vtipy pro znalce (zlatý předmět v bedně v Area 51) i neznalce série (barová rvačka a následná honička zakončená v knihovně) se Indy při svém čtvrtém dobrodružství dostal "over the top" a směrem ke konci zahájil krkolomný sešup zpátky tam, odkud kdysi vyrazil - a odkud snad brzy vyrazí mladá krev s napomádovaným hárem a vlnou, na kterou Robert Pattinson nikdá mít nebude;) 70% a víc ani ránu. (14.11.2010)