Fridecka

Velmi pravdivé a velmi reálné, všední dny, ubíjející každodenni starosti a dlouholetí manželé a přátelé si připadají prázdní, nedocenění, málo milovaní a hledají, hledají a nalézají zase jen prázdnotu. Proč nemohou být šťastní? Proč si navzàjem tak ubližují a trápí se? Mezi tím vším se pohybují děti, jsou tam s nimi, vedle nich a pozorně sledují jak se má žít a ptají se.. Stále je to o tom jak každý ze zúčastněných miluje víc nebo míň, v jednu chvíli se zdá, že jsou si velmi blízko a poté zjistí, že se stejně míjejí a snaží se udržet balanc a neupadnout, nedostat se do bodu odkud už není cesty zpátky.

Rafinované a promyšlené jako sám Jack. Herecký potenciál Cliva Owena zde nikdo nedokázal zastínit a září zde jako briliant. Zpověď krupiéra skrze nějž odhalíme lidské charaktery, ale jen tak lehce, abychom stihli sledovat napínavý děj. Z nenápadně se tvářïcího dílka se vyloupla filmová perla.

Zase jeden film, kde fantazie a pohádkový svět pomáhají snášet šeď každodenního života a zejména životní trápení. Je to tak milé, naivní, lidské a laskavé a je tam krásně vidět jak se lidem v okolí Barrieho lépe źije. Je to také možná poněkud přeslazené, ale má prostě určité kouzlo, protože nám nějak připomíná dětství a chvíli se můžeme vžít do představy, že jsme dosud nevyrostli..

Velmi emotivní film jehož sdělení přichází převážně v obrazech za doprovodu krásné hudby. Je to jakási rekapitulace či obraz života současně s nadhledem hodným ptačí perspektivy a současně v detailech. Právě to zobrazení detailů, které dohromady tvoří život je úchvatné. Z těch malých okamžiků, ze kterých je poskládán život. Dílo lze vnímat jako pohled do duše, do samotné podstaty života, kdy zůstává dostatek prostoru k přemýšlení. Dosud žádný film/nebo si právě nevzpomínám/ na mne neudělal takový hluboký dojem a nedokázal vyvolat takové možství emocí a otázek. Film plyne jako sen a myslím, že dokáže vnímavým lidem přenést rozmanité emoce, které jsou lidské rase vlastní. Dokonce bych řekla, že slovy popisovat tento film je jen naškodu. Po dlouhé době mi nestačí pět hvězdiček a dala bych více.

Nepříliš náročný film zabývající se nevěrou, jejími následky a údajnou závislostí na sexu. Chování hlavních postav mi připadá hodně hloupé a nepravděpodobné. Nevím co bylo úmyslem filmu, jale á bych to viděla na jednorázové pobavení.

Již od prvního shlédnutí v roce jeho uvedení do kin na Kukyho nedám dopustit. Je to pohádka z dnešní doby, ale má tu atmosféru starších pohádek jaké vznikaly dřív, kdy obsahovaly jakousi laskavost, kterou vnímám jen v minimu dnešní pohádkové tvorby. Obdivuji fantazii, kterou tvůrci filmu dokázali přenést na plátno. Ale myslím, że nejdůležitější je fakt, že na Kukyho velmi pozitivně reagují a prožívají děti.

Trochu jsem měla obavy, jestli mi tento snímek nebude příliš "hrát na city", ale nic takového se nekonalo. Moc mě to bavilo, divoká příroda a nádherné horské výhledy, roztomilý medvídek a jeho objevování světa bez maminky, zase trochu jiný netradiční film se skvělým hereckým obsazením. Film vhodný pro dospěláky i děti nejlépe školního věku.

Naprosto nenápadný film, ve kterém se jakoby nic neděje, postavy jsou naprosto obyčejní lidé z neperspektivní americké periferie. Jim se považuje za životního ztroskotance. Mně osobně se z něj opakovaně zvedal žaludek z jeho pasivity a odevzdanosti a emoční vyprahlosti. I matka se ho ptá co udělala špatně, že jsou její oba synové nešťastní. Odpověď je nasnadě. Snad, že považují "zápas" za předem prohraný? Klíčovou otázkou je, zda se vůbec ptát, proč se vlastně hraje. Film o obyčejném životě, místy hluboce depresivní a frustrující. Je vše předem dáno a rozhodnuto? Tak o tom to je!

Čekala jsem filmový skvost a dočkala jsem se. Keira Knightley opět nezklamala. Příběh o tom, že některé skutky již nelze vrátit a że ne vždy existuje odpuštění a že zdánlivě malé věci mohou mít drtivý dopad. Skvělé herecké obsazení a jednoduchý příběh s velkým přesahem. Nejsilnější a zcela jistě nutící k zamyšlení je závěrečný výstup V. Redgrave.

Jeden z nejkrásnějších filmů o lásce a osudu. O osudu jako o kruhu, který se nutně musí uzavřít. Líbí se mi ta lehkost a poezie s jakou do sebe zapadají či naopak nezapadají jednotlivé události, je to jako hra, ale hra životní, která má svůj konec. Ovšem průběh je nádherný. Dva lidi osud pevně spojil, poté rozdělil, určil, aby se míjeli a později poněkud trpce zase spojil. Závěr mi způsobil citovou dysharmonii, ale celkový dojem byl jako symfonie, symfonie osudu...