gudaulin

"Dokud tady budu já, ven se nedostaneš." - "A dokud tady budu já, nedostaneš se ven ani ty." Daněk aranžuje své komorní drama jako komplikovaný vztah vězně a žalářníka - oba jsou na sobě životně závislí a každý je svým způsobem lapen do pasti. "Na nikoho dnes není spoleh. Sám to víš nejlíp, vždyť jsi taky pán," praví smutně velitel hradní posádky, když se rozhoduje mezi loajalitou k současnému pánovi a nabídkou zrady od šlechtického magnáta, toho času v nemilosti. To vše za situace, kdy netuší, kdo z jeho podřízených stojí na té, či oné straně. Snímek je natočen ve strohých kulisách chátrajícího středověkého hradu, které dodávají filmu punc dobové autenticity a stojí na excelentních výkonech charismatického Macháčka, Munzara v roli znejistělého kněze a především Martina Růžka coby purkrabího zmítaného pochybami a svíraného protichůdnými zájmy a hrozbami. I když historická fakta nemluví ve prospěch cti pána Jindřicha z Lipé, Daňkův smysl pro dialogy, zajímavé charaktery a mravní konflikty dělají ze snímku ne snad lehce stravitelnou, nicméně pro mě hodnotnou a přitažlivou podívanou. Celkový dojem: 90 %.

K natočení dobré parodie žánrového filmu potřebujete nadhled, důkladnou znalost žánru, výborné herce a především schopnost natočit lepší žánrovku, než z jaké si okatě střílíte. První dva předpoklady jsou splněny, další nikoliv. Průměrní herci (z šedi vyčnívá pouze Alan Tudyk) snaživě přehrávají až za hranu absurdity a filmový štáb je přesvědčený, že základním předpokladem úspěšné parodie je vybavit postavy davovou demencí, takže studenti amerických univerzit předvádí IQ houpacího koně. Tucker a Dale sice není (vyloženě) trapný a nevkusný film, ale zároveň ani dobrý - přinejmenším ve srovnání s tím, jak pozitivní ohlasy dokázal svého času u svého publika vyvolat. Kdyby Eli Craig nestavěl na všudypřítomné hlouposti, ale měl odvahu natočit příslušné gagy a ztřeštěné situace "na vážno", ze zábavnosti by to nic neubralo a výsledný dojem by byl daleko lepší. Celkový dojem: 40 %.

Bažina je jednoduchá metafora pro společnost, která prošla ve 20. století několika zásadními otřesy, kdy, jak poznamenává jedna vedlejší postava, jedny kurvy vystřídaly druhé. Svinstva je potřeba utopit v bažině, která je rozlehlá a hodně se tam vejde. Seriál umí dobře pracovat s atmosféru postkomunistické kocoviny a bordelu divokých devadesátek, které ti protřelejší vnímali jako skvělou příležitost ke zbohatnutí a neměli problém likvidovat překážky těmi nejbrutálnějšími prostředky. Bažina je solidní zajímavá kriminálka, kde je třeba vyzdvihnout především scénář, který šikovně proplétá osudy řady postav a nebojí se vymetat kostlivce ze skříně polské minulosti. Celkový dojem: 75 %.

"Kolik vrtů jste otevřeli na Manhattanu nebo ve Philadeplhii?" ptá se znechuceně obyvatel venkovského zapadákova obchodního zástupce těžařské společnosti, který naléhá na odprodej půdy pro kontroverzní způsob těžby plynu frakováním. Problém spočívá v tom, že Země naděje je natočená optikou obyvatel lepších čtvrtí amerických velkoměst, kteří nemusí řešit problémy vlastní méně úspěšným vrstvám americké společnosti, a tím pádem nemusí ani přijímat bolestné kompromisy a kapitulace. Vyznění filmu nepokrytě ovlivňuje aktivitistický způsob myšlení Matta Damona, které poznamenalo především závěr filmu. Odmyslíme-li si snahu o etické poselství, zbyde slušně natočené, lehce nadprůměrné drama s jedním zajímavým scénáristickým trikem, který ale sám o sobě snímku čtvrtou hvězdičku nezajistí. Nechybí slušné řemeslo, co ale trochu schází, je odvaha být vyhrocenější a temnější. Celkový dojem: 60 %.

Poslední díl série vychází o něco lépe než předchozí výlet do světa Panemu jednoduše proto, že je míň ukecaný a přes dlouhou stopáž umí místy ukázat akci a hodit na plac nějakou tu atrakci v podobě útoku mutantů nebo rafinovaných pastí na tým rebelů. Bohužel je ale zároveň nejpřesvědčivějším důkazem, jak mizerně je ten svět vymyšlený a jak je vlastně (ne)funkční. V tom filmu vlasně nic nedává smysl. V třetím díle je vládnoucí režim na koni a je schopný zasazovat ničivé údery povstalcům, abychom se během neuvěřitelně krátké doby dostali do fáze "bitvy o Berlín", tedy závěrečné agónie, kdy se opory režimu hroutí jedna za druhou, aniž by bylo jasné, jak k tomu zázračnému obratu došlo. Prorežimní síly ztrácí energii a zbývající prostředky v nesmyslně překombinovaných pastech určených pro televizní kamery v době, kdy už to nedává ani tu nejmenší logiku. S vypnutým mozkem a s náklonností k Jennifer Lawrence se ale dá Síla vzdoru skousknout. Celkový dojem: 40 %.

Petr Václav na sebe kdysi upozornil svou Cestou ven, kterou jsem považoval za dobře míněný pokus o český festivalový film a taky jsem ji proto lehce nadhodnotil. Bohužel další cesty Petra Václava mě už o výrazném talentu a řemeslné zručnosti nepřesvědčily. U Skokana mám dokonce pocit ztráty soudnosti. Nefunguje v žádném ohledu a jakýkoliv potenciál ubíjí přímo brutálním způsobem. Tohle je kousek pro skalní fandy festivalového typu produkce, kteří v tom prostě nějaké hodnoty vidět chtějí a umí se přesvědčit, že je našli. Celkový dojem: 15 %.

Tři neduživé hvězdičky nakonec nechám, ale projekt chtěl jiný přístup a jiného režiséra. Námět si přímo říkal o žánr satiry a ironické komedie, jenže Lasse Hallström je povahou poeta a romantik, takže přes jeho nepopiratelné režijní kvality to nakonec vyznívá jalově. Solidní obsazení není vzhledem k problematickému scénáři náležitě využito. Celkový dojem: 50 %.

Můj vztah k Leviatanovi nejlépe charakterizuje, že jsem více než 3 roky nenacházel odvahu ho zhlédnout, ačkoli byl uložený na disku. Prostě mě děsila ta depka, která z příběhu sálala. Zvjagincevův film dokonale charakterizuje Rusko tak, jak se nemění v čase. Spojení koruny, šavle a oltáře spolu s pohrdáním obyčejnými lidmi dělá z ruské společnosti velmi nevlídné prostředí, kde jednotlivec nic neznamená a absolutní moci se poklonkuje. Počínání církevních hodnostářů hodně připomíná současného patriarchu Kirilla, který si s vrchností v Kremlu tak dobře rozumí. Zvjagincev se dokonale trefil do poměrů, které vedly až k válce na Ukrajině. Mrazivý film a bohužel hodně pravdivý. Celkový dojem: 95 %.

Luciano Salce byl génius průměrnosti italského filmu. Maloměšťácká tuctovost z jeho snímků doslova sálá a Kachnu na pomerančích s odstupem času drží nad vodou už jen přítomnost Monicy Vitti a Uga Tognazziho v hlavních rolích. Přece jen šlo o výrazné představitele a zajímavé typy své herecké generace. Na Kachnu na pomerančích se dá pohlížet jako na ozvěnu sexuální revoluce 60. let, která do italského filmu dorazila později (dekádu předtím ještě existovala v Itálii poměrně silná cenzura). Bohužel film, který ani ve své době nijak nevyčníval ze záplavy ukřičených italských komedií, už vyčpěl a dnes po komediální stránce prakticky nefunguje. V československém prostředí, kde se snímek promítal a vysílal v televizi, filmu pomáhalo západní pozlátko - luxusní róby i zařízení rezidencí společenské smetánky, kde se příběh odehrává. Za mě s výjimkou herců už film nemá co nabídnout. Celkový dojem: 45 %.

Smrt není víc ani méně než cena za život a stoprocentně platí, že nás na konci naší cesty čeká všechny. Úmrtí člověka a obřad loučení obvykle vyvolávají širokou škálu emocí a obnažují lidské povahy, takže není žádný div, že životní peripetie rodiny funebráků představovaly pro tým scénáristů skvělý stavební materiál a pro diváky atraktivní podívanou. V řadě míst dokáže seriál vyhmátnout nanejvýš citlivá místa naší fyzické existence a sociálních vztahů. Dotkne se ožehavých míst společenské debaty, jen s přibývajícími díly mi začala vadit výrazná excentričnost řady postav. Nedá se zapřít, že hlavní slovo coby scénárista měl Alan Ball, který je zároveň tvůrcem pošahané upírské fantasy plné sexuálních odchylek True Blood. Jestli se o některých seriálech tvrdí, že je píše život, tady je znát, že ty příběhy píše scénárista. Nepopiratelně dobře a chytlavě, ale obyčejný život vypadá trochu jinak. V první sérii potěší přítomnost černého humoru podávaného po kapkách a mou pozornost upoutala půvabná Lauren Ambrose v životní roli benjamínka rodiny na střední škole. Celkový dojem: 80 %.