gudaulin

Je to už slušná řádka let, co si v Hollywoodu uvědomili, že stávající komerční trendy, které přinesly vlnu komiksových adaptací a velkofilmů fantasy žánru, prakticky vytlačily proud kinematografie určené dospělé generaci. Uhnízdila se myšlenka dát popkulturním fenoménům artový nátěr tím, že je zpracujeme "seriózně", zkusíme tomu dát nějakou "hloubku" a každý si pak najde to svoje. Výsledkem jsou filmy, které si na dospělost jen hrají. Když dojde na lámání chleba, vyjeví se v plné nahotě naivita a směšnost starých komiksových figur a příběhů. Dobrodružství muže v gumovém obleku s rozkošnou netopýří čepičkou, před nímž všichni v okolí usilovně předstírají, že postavu významného člena místní společenské smetánky neidentifikují po hlase ani podle odhalené části obličeje, prostě musíte zpracovat s velkou dávkou nadhledu, jenže toho Matt Reeves, podobně jako Nolan ve své trilogii, není schopen. Reevesův Batman pyšně předvádí hru na osudovost, mlátí dvoumetrovým pindíkem a nešetří patosem. Nemístné je i spojení zcela protichůdných žánrů - noir a superhrdinský epos vyžadují jiné uchopení postav. Catwoman nedokáže být záhadnou femme fatale a její vztah k Batmanovi nemá náležitý erotický rozměr. Když se přeneseme přes plytké motivy a banální dialogy, zůstávají ve hře tradičně silné zbraně velkých studií, tedy výprava a obsazení (Colina Farrella v roli Tučňáka jsem vůbec nepoznal), ale to je pro mě málo. Dvěma hvězdičkami se sloučím nejen se světem Gothamu, ale i s ostatními snímky, co si špatně hrají na dospělost. Celkový dojem: 45 %.

Několik muzikálů, které jsem ohodnotil maximálním počtem hvězdiček, spadá do kategorie klasiky, kterou jsem viděl v raném mládí, a jsem tudíž ovlivněný nostalgií. Jinak platí, že si s žánrem muzikálu nevím rady, nesedí mi a nedokážu ho docenit. Na Šumaři na střeše oceňuji příběh, obsazení, kameru a scénu, tedy atributy, které si můžu spojit s klasickým hraným filmem. Sráží ho muzikálová forma a délka, která logicky souvisí s vloženými písněmi. Songy nejsou chytlavé a nespadají do kategorie populárních hitů, ale jejich kvalitu musí docenit někdo povolanější. Jako obrázek života na venkově v carské říši v době židovských pogromů je snímek každopádně působivý a po dramatické stránce mu nemám co vytknout. Celkový dojem: 65 %.

Nejen na špatné cestě, ale i ve špatné zemi, na špatném místě a ve špatný čas. Natalija Vorožbyt chtěla natočit něco zásadního o zemi sužované válkou, jenže výsledek odpovídá tomu, že buď schází zkušenosti, nebo talent. Ve všech čtyřech mikropříbězích, respektive setkáních, něco přebývá nebo naopak schází. Spokojený nejsem ani s jednou ze čtyř částí. Třetí potenciálně velmi silná mikropovídka je utopená v podivných dialozích, čtvrtá se atmosférou a vyzněním vyloženě tluče se zbytkem a i tam chtělo trochu zapracovat na pointě. Celkový dojem: 45 %.

Nepatřím k těm, co potřebují dupnout bosou nohou na rezavý hřebík, aby si vyzkoušeli imunitní reakci na tetanus, a pranic mě neláká mapování cimrmanovských slepých cest. Proč jsem si tedy myslel, že bych já, sekulárně orientovaný jedinec, mohl bez následků shlédnout snímek, jehož cca třetinu vyplňují modlitby, je vážně záhadou. V britské minisérii Čas řeší hrdina příběhu stejné dilema jako Anatolij - jak se vyrovnat sám se sebou a s okolním světem, když mám na svědomí lidský život? Britský učitel prochází očistnou zkouškou se ctí, Anatolij zůstává uvnitř přerostlým dítětem, kterého stěny kláštera a bůh chrání před složitostí světa a který až do svého konce nepochopí, co je odpovědnost za sebe, své činy a své bližní. Smutný pohled. Celkový dojem: 40 %.

Za vznik Hříšnice sice diváci vděčí touze Jessicy Beal dokázat, že zvládne i náročnější charakterní roli, ale ti, co seriál znají z předchozích řad, dobře ví, že klíčovou postavou a důvodem vzniku pokračování se stala postava kriminalisty Harryho Ambrose. Jeho schopnost nacházet tušení stínu tam, kde mají ostatní jasno, jeho empatie ke všem zainteresovaným stranám a především puzení jít až na dřeň poznání, jak se věci mají a proč se udály, z něj dělají postavu, která je schopna uspět tam, kde selhávají týmy profesionálů se zázemím mocných institucí. Čtvrtou řadu považuju s přehledem za nejpovedenější a nejvyzrálejší. Může za to i (protentokrát) zvládnutá mysteriózní linie příběhu, která už ke značce Hříšnice tak nějak patří. Divák se ale musí připravit na vlažnější tempo a cestu plnou smutku a lidských tragédií ukrytou za fasádou navenek harmonicky působící místní komunity. Bill Pullman je brilantní jako obvykle. Celkový dojem: 90 %.

Neuvěřitelná je seriál, který navýsost uvěřitelným, věcným a civilním způsobem líčí vyšetřování případu sexuálního napadení, ze kterého se postupem doby díky houževnatosti a zápalu policejní vyšetřovatelky stává něco většího, znepokojivějšího a trpčího. Oproti běžné žánrové produkci je tu větší prostor věnován obětem trestných činů a ačkoliv absentuje často používaný manifestačně plakátový feministický prvek, má Neuvěřitelná výrazně femininní zabarvení. Je o ženské intimitě, studu, bolesti a vzpomínkách, které se mění v nůž, co bodá do nejcitlivějších míst. Nečekejte akční scény, ale trpělivou kriminalistickou práci s nezbytnými slepými uličkami. Ze série mi utkví především skvěle zahraná vyšetřovatelka v podání Toni Collette a celkově dobrý pocit z projektu, na kterém neshledávám žádné výraznější slabiny. Celkový dojem: 80 %.

Depresivní pohled na společnost, ve které to jde od desíti k pěti. Jestli měli někteří aktéři dokumentu pocit naděje, že se věci obrátí k lepšímu, stačilo půl roku a rozhodnutí Vladimira Vladimiroviče rozpoutat válku na Ukrajině, aby bylo definitivně jasné, že se Rusko obrací k režimu typu Severní Koreje. Svobodomyslně smýšlející obyvatelé Ruské federace teď houfně prchají přes Finsko a Gruzii do emigrace. Tahle noc nebude krátká. Celkový dojem: 75 %.

Nejtvrdším kladivem na německý organizovaný zločin se nejeví být geniální detektiv ani drsný vyšetřovatel tamní kriminálky, ale usedlý rodinný týpek se srdcem na dlani, který je pod pantoflem a nedokáže své manipulativní sobecké ženě odříct její šílené nápady na bezpracný život, ani když vedou k jeho zmrzačení. Chování i vzhled mouly vedou k Arthurově podcenění okolním, jenže kdo má na své straně náhodu a štěstí, dokáže pořádně zabývat soukolím osudu. Srovnávání s Fargem se sice při prvním povrchním dojmu nabízí, jenže Fargo je mnohem více usazené do reálného světa, kdežto v německém případě se pohybujeme v žánru stylizované černočerné crazy komedie, kde nadsázka a nahodilost místy přechází do absurdity. Pokud komedii odpustíte, že se jejím hrdinům až příliš často stávají opravdu ošklivé věci, pak můžu seriál s čistým svědomím doporučit. Solidně obsazené, zahrané i odvyprávěné. Celkový dojem: 75 %.

Věk dospívání není jenom obdobím ochutnávání zakázaného ovoce a prvních sexuálních experimentů, ale i životní etapou, kdy se ještě necítíte být vázáni dospělou etikou, pokušení moci nad druhými je příliš lákavé a k projevení soucitu schází odvaha, obzvlášť když vaši kamarádi považují laskavost za slabost. Ceněného vyšetřovatele izraelské policie stála kdysi šikana levé oko. Když ho několikanásobná vražda po letech znovu zavede na střední školu, kde zažil tolik příkoří, ožijí démoni minulosti a je rozhodnutý vést vyšetřování bez ohledu na předpisy a následky. Seriál umí výborně pracovat s charaktery, je nepředvídatelný a plně využívá atraktivní školní prostředí s jeho nadrženými puberťáky holdujícími všem neřestem vážícím se k věku. Po celou dobu mé hodnocení oscilovalo mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale jak šel čas, jinak kvalitní scénář začal někdy pracovat s málo uvěřitelnou psychologií postav a poslední díl byl po skvěle rozehrané partii zřetelně zkratkovitý a nedotažený, takže nakonec jsem se přiklonil k nižší nadílce. Celkový dojem: 85 %. Izraelská produkce nicméně znovu ukázala pozoruhodně vysokou úroveň.

Londýn začátku 19. století má coby hlavní město vzkvétající říše, nad kterou nezapadá slunce, to nejlepší ještě před sebou, ale už tehdy je přes dočasné potíže napoleonských válek vnímán jako centrum intrik, které rozhodují o stavu tehdejšího světa. Zároveň je to místo, kde nikdo nemá jen jednoho pána. Až na Jamese Delaneyho, který slouží jen sám sobě, své pomstě a cestě za úspěchem. Jeho osudy se dají chápat jako příběh Monte Christa zbaveného noblesy a ušlechtilosti. Delaney je dobrodruh se špinavou minulostí, přítomností a budoucností, kterému nečiní žádný problém překračovat hranice zákona i dobové morálky a je obklopený spojenci ze dna společnosti, kterým takové móresy vyhovují. Seriálu se dá vytknout určitá sázka na cool styl, na efekt, ale zároveň přichází s tak zajímavou sebrankou na všech stranách konfliktu, s tak zajímavým dějem plným zvratů a s takovými charaktery, které jsou špinavé zvnějšku i zevnitř, že to seriálu rád odpustím. Herecké obsazení je luxusní, Tomu Hardymu role drsňáka, co si jde za svým, dokonale sedne a patří k zásadním rolím jeho kariéry. Bavil jsem se skvěle a zrovna u tohohle projektu bych byl rád, kdyby vzniklo smysluplné pokračování. Celkový dojem: 90 %.