CSSML

Vynikající komedie ze dvora Filipa IV. Viděl jsem ji už asi desetkrát, ovšem teprve manželka mě při společném zhlédnutí upozornila, že řada reálií a postav je převzata z Velázquezových obrazů, jako jsou Dvorní dámy nebo Infantka Markéta. Díky tomu tato komedie svůj žánr výrazně přesahuje.

Slušná detektivní jízda, ovšem pro mě až příliš zbrklá.

Povedená a svižná detektivka, spojující do originálního celku Doylovy oblíbené prvky tajné společnosti a kódovaných zpráv (Tančící figurky, Údolí strachu) se šplhajícím vrahem (Podpis čtyř). Lepší než úvodní díl.

Přenesení Sherlocka o století dopředu se povedlo. Kapesní hodinky a prsten byly nahrazeny mobily, ovšem deduktivní metoda a charaktery postav zůstaly. Akorát mě mrzí přítomnost homosexuálních narážek a zjednodušení už tak jednoduché zápletky.

Předpokládat u sebevraha psychické narušení je výrazem milosrdenství, neboť se v tomto případě nejedná o smrtelný hřích, nýbrž neštěstí. Budu tedy milosrdný a prohlásím, že Palach byl psychicky vyšinutý. Ovšem oslavovat psychicky narušeného jedince může pouze jedinec, který je buď sám psychicky narušený, nebo převzal myšlení psychicky narušené západní společnosti…

Oproti Panně a netvorovi ubohé, a to včetně Hapkovy hudby. Začátek je rozplizlý, zápletka nudná a konec debilní. To těch osm zachráněných a vzápětí opuštěných nikomu nechybělo? Chtěla princezna vlastně vysvobodit? Výstižný komentář: Kalidor_

Nejtemnější česká pohádka, jakou jsem zatím viděl. I po 40 letech dokáže uchvátit díky divadelní předloze Františka Hrubína, hudbě Petra Hapky, režii Juraje Herze a obrazům Josefa Vyleťala. Jsem rád, že mě manželka přiměla ke společnému zhlédnutí.

Povedená pohádka s úžasnou hudbou. V dětství byla jednou z mých oblíbených, a i dnes se mi líbí. Tři tajemní jezdci a přechod přes hory jsou skoro jako z Pána prstenů. Několik výtek si ovšem zaslouží. Za prvé poslední hádanka měla být o čarodějově hlavě, kterou mu Janův přítel měl useknout, a ne o snadno uhodnutelné lásce. Za druhé Janův přítel měl být duch zemřelého, jehož ostatky Jan ochránil před okradením, a ne nějaký nesmrtelný dobrý čaroděj. A za třetí, což částečně souvisí s druhým bodem, je zde oproti literární předloze patrná značná sekularizace: Andersenův Jan se modlí nad otcovým hrobem otčenáš, modlí se před spaním a příběh končí slovy: „Jan modlil se za sebe, za známé a druha svého na cestách.“ (zde)

Úvod s chlebem je afektovaný a hloupý. U Němcové synové tahají matku za sukni a křičí po chlebu, u Grimmů dokonce zapříčiní, že jejich právě narozená neduživá sestřička nemůže být pokřtěna (sic), ovšem v této verzi lze prokletí vysvětlit snad jen těhotenskou depresí. Potom následuje putování Bohdanky, při němž ji zcela bezdůvodně svádí z cesty voda a vítr. Alespoň že druhá polovina se svým napínavým dějem se povedla a že na Máriu Podhradskou je zde radost pohledět.

Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou, hříšným.