-bad-mad-wolf-

Seriál "Úplně v prdeli" přináší epizodu s názvem "V prdeli zůstaneme". La isla mínima má přesvědčivou depresivní atmosféru, přestože ji nebuduje nikterak vynalézavě. Atraktivní dronové záběry, vylidněné prostředí španělského vidlákova, osmdesátá léta s dozvuky frankismu a ještě vám k tomu Julio de la Rosa vybrnkává sugestivní hudební podkres. Nezodpovězená otázka v závěru je pak výmluvným vyvrcholením zřetelného podtextu o nevděčnosti morálky ve světě, který se morálkou neřídí. Ve Španělsku tyhle věci umí.

Kameraman s režisérem moc hezky malují a docela dlouho se daří udržovat zneklidňující napětí, což podporuje i obstojná herecká stránka. Někdy v polovině se odehraje neoriginální, ale funkčně strašidelná noční můra, která jako jediná hází bubáky smysluplně a já byl stále ještě nadmíru spokojen. Pak nastane pro diváka naprosto šokující zvrat a závěr! Vyjde totiž najevo, že scenárista buď před dokončením díla začal fetovat a k výsledku přilepil stránku z úplně jiného filmu, nebo ho prostě někdo výživně jebnul do palice (to jsem si napřed myslel, pak jsem ovšem otevřel jeho profil a zjistil, že předtím napsal remake Texaského masakru, jehož scénář byl úplně stejně debilní sračka). - SPOILER - Rodiče měli holčičku, která byla trochu zrůda, takže ji zapikolovali do zdi / tajné kobky a pořídili si chlapečka. Z holčičky ve zdi mezitím vyrostla bad motherfucker spiderman superzrůda, která běhá po zdech, trhá svoje oběti na kusy holýma rukama a navíc si osvojila vysoký level asertivity. Záhadou zůstává, proč tahle prokazatelně nadpřirozená kreatura dávno neutekla ze své chatrné skrýše. Nebo jak a proč zabila tu druhou holčičku. Nebo proč se rodiče chovají naprosto iracionálně ve všech myslitelných ohledech. Proč se vlastně VŠECHNO stalo tak, jak se to stalo? Konec by se mi sám o sobě docela i líbil, protože vybíjená s nepříjemně dupající potvorou v rámci žánru jakž takž funguje, ale v kontextu celého filmu nedává žádný smysl a sráží smysl i předchozímu dění. 5/10 a jsem nasrán, že mi tenhle nadějný strašidelný baráček tvůrci sami rozšlapali!

Kentucky Fried Massacre saved the episode. Mrcha Neuman mě baví, citečky s tatínkem moc ne.

Eurodance bombardoval (nejen) Evropu v devadesátkách a byť mu jistý kultovní status patří, osmdesátkový synťákový fenomén se mu dohnat nepodařilo. Spousta hitmakerů té doby fungovala na onehit bázi a jejich současná nostalgická vystoupení působí jako sraz zhrzených flašinetářů, kteří vystupují jen proto, že cvičená opice vypadá s playbackem prostě blbě. Tehdy to bylo tak jednoduché! Parta cool / atraktivních lidí křepčila ve střednětempých skladbách s jednoduchou chytlavou melodií (často nepůvodní) a ve videoklipech jim tvořily pozadí ohavné CGI patlanice všeho možného. A my to jako puberťáci žrali! Sash byli fajn. No. A jsou fajn pořád, protože když je člověk poslouchá, vrací se do tenkrát. Jen si občas dává bacha, aby ho u toho někdo neviděl.

Film o zrůdičce s monstrózním předkusem, která balí oběti do záclon. Obzvláště vypečená je závěrečná půlhodina, kdy před kamerou ani za kamerou nikdo absolutně netuší, co má vlastně dělat.

Krátké, dynamické a hezky animované, ale taky tuze neoriginální a poněkud tupé. Antikonzumní dílko by nemělo vyznívat tak, že si jeho autor stěžuje spíše na vlastní neschopnost vymanit se z fádních stereotypů.

Obřího Nathana Jonese pronásleduje obří digitální svině. Občas se objeví stopy bžundy (obří svině se za bílého dne nepozorovaně dostane doprostřed obří louky / pastviny / whatever), ale většinou je to fakt jen obří prasárna, v níž diletantské trapno převažuje nad nechtěnou směšností.

Francouzský vrstevník s názvem Vermines arachnofobikům zmasíroval dušičku mnohem důkladněji. Sting má boží úvod, jemuž nechybí vtipný nadhled, líbivý vizuál, dobří herci a příslib hravých pavoučích orgií, jenže pak mu v první zatáčce ujedou nohy a stane se z něj levoboček rodinného dramatu s nedomrlým hororem. Poslední třetina je sice nakopnuta zdánlivě odvážným krokem, ten je ale brzy znegován a zbývá už jen nudné finále, kterému nechybí ani ten nejprofláklejší poslední záběr před závěrečnými titulky. Přitom je to škoda, protože bylo načrtnuto hned několik motivů, s nimiž se dalo vyřádit. Takhle by bylo lepší, kdyby někdo už tak krátký film osekal o dalších dvacet minut.

Dianiška v tom vážně lítá, protože krásně doložil, že i řadový český romcom může být ucházející zábavou, pokud ho nenatočíš jako retardovaná opice! Svarinská s Hádkem mají chemii i dobré dialogy, Medvecká jim sidekickuje tak solidně, až občas dělá sidekicky spíše z nich a hravá forma se spoustou vizuálních blbůstek udržuje diváka ve střehu. Dokonce se sem tam povede i vtip! Závěr je milý a divák si uvědomí, že se při sledování ani jednou nemusel cítit vyloženě trapně. Jistě, pořád je to neobjevná a velkoryse předvídatelná řadovka, avšak vzácně snesitelná, ba až příjemná - a stačilo k tomu vlastně docela málo.

Když polodementní blockbuster začne žrát steroidy, sjíždět lajny koksu a sem tam k tomu přihodí čtvereček pod jazyk, vyleze z toho Nové impérium. Svítící japonská ještěrka s citlivým megaopičákem tentokrát doběhnou do finále, jež objevuje nový level pojmů "digitální bordel" a jsou docela zábavní, jelikož se bez přestání něco děje - a tím myslím opravdu bez přestání. Od začátku do konce jsou na diváka vrhány nové příšery, postavy, místa a situace, mezi něž patří mj. dentální práce na stometrové opici nebo krájení egyptských pyramid. Příběhem se nikdo moc nezabýval a naštěstí se nikdo nepokoušel ani o aktuálně tolik populární tříhodinovou stopáž, takže příběh outsiderského děvčátka rozjetý vlak nebrzdí a občasné vysvětlování dění na plátně si vesměs vystačí s několika větami. No, vysvětlování... příběh je nepřekvapivě monumentálně debilní, nedává prakticky žádný smysl a koneckonců i pohyby a dopady obřích monster vůbec nekorespondují s jejich velikostí - což je fuk, film si je toho dobře vědom. Triky jsou tak nějak adekvátní; spíš než ony zaujme práce s barevnou paletou. Vyšší hodnocení ze sebe ale nevyškrábu - na to by tenhle crossover potřeboval nápaditější režii a tvůrčí invence, aspoň trochu odvahy a taky méně přítomnosti vedlejší vtipné postavy, která není VŮBEC vtipná.