Jeoffrey

Wind Breaker, aneb delikventi se zlatým srdíčkem! Tenhle seriál přišel s velmi jednoduchým a přímočarým příběhem, který se odehrává v hodně zvláštním světě, kde asi není policie, a tak na sebe museli vzít roli ochránců pořádku místní studenti. Zní to pitomě a není to moc uvěřitelné, ale jsem ochotný přivřít oči, protože vše ostatní tu velmi dobře funguje. Většina postav je tu sympatická, mladí kluci tu spolu hovoří skrze své pěsti, a i když je to vlastně jen o tom, jak se mezi sebou budou prát různé bandy delikventů, tady je to všechno podané tak nějak – příjemně a hlavně lidsky. Hlavní hrdina je ten největší cundere, s jakým jsem se potkal za několik posledních let a v životě bych nečekal, že to může u mužské postavy tak dobře fungovat, ale strašně rychle jsem si ho dokázal oblíbit. Navíc je jeho chování pochopitelné, jeho minulost dostatečně tragická, abych ho dokázal politovat a vcítit se do něj, jeho odhodlání velmi sympatické, jeho rozhodnutí velmi lidská a já mu díky tomu všemu dokážu od srdce fandit. A kolem Haruky se formují další zajímavé postavy, seriál vše šikovně hraje na sílu přátelství, které tu ale dokážu bez problémů přijímat a vlastně si i užívat. Navíc kdo by neměl rád spravedlivé ochránce pořádku, hodné kluky, kteří se perou za ostatní – za kamarády! Dobře se na to kouká, ovšem nejen na obsah díla (znovu se mi třeba potvrzuje, že když se někde objeví scénárista Hiroši Seko, pak si dané dílo zaslouží moji pozornost), ale i na formu. Studio CloverWorks opět sehnalo hodně šikovných animátorů, a tak jsou všechny souboje, které zde uvidíte neskutečně vydařené – plynulé, čisté, přehledné, rychlé, dynamické a především záživné. Za mě je tu opravdu skvěla sakuga, užíval jsem si každý díl. Ovšem i taková pozadí, na kterých se příběh odehrává, vypadají hodně solidně, čistě a přehledně. Přijde mi, že do tohohle seriálu dalo hodně lidí hodně srdíčka a dost možná zde padl i slušný rozpočet, protože tohle je za mě animačně áčková produkce. Hodnocení je pro mě jasné, tohle je u mě minimálně za 8/10 a jsem rád, že hned oznámili druhou řadu.

Očekával jsem seriál o tom, jak se dvě studentky, naprosto odlišné osobnosti, setkají v rámci jedné rádiové show a jejich vztah se bude měnit z nenávisti na zajímavé přátelství. Počítal jsem, že dostanu nahlédnutí do světa hlasových herců, jejich radostí a strastí. Všechno tohle jsem dostal, takže dobrá práce, tohle byla první část toho, o čem seriál byl. Ta druhá polovina by se dala shrnout slovy Gigguka: „It’s just another idol show!“. Ale tak proč mě to překvapuje, japonský showbyznys je všemi těmi idolkami doslova prolezlý, spousta hlasových hereček je zároveň idolkami a šílení japonští fanoušci jsou schopní se upnout na kohokoli, kdo má hezký hlásek, nebo tvářičku, a tak si udělají svojí "Oshi" klidně i ze slečny, co v televizi jen předpovídá počasí. A já, jelikož nemám japonské idolky vůbec rád, považuji tenhle průmysl za hromadu nablýskaného pozlátka plného falše a určitou část fanoušků za parasociální psychopaty (a co je za mě horší, je fakt, že idol průmysl tuhle parasociální vazbu záměrně živí a staví image i pravidla kolem ní…), jsem i tady u určitých pasáží tak nějak trpěl. Hlavně celá ta sázka založená na pochodu skrze uličku plnou nejrůznějších fanoušků mi přišla hodně cringe a jen jsem čekal, kdy tam někdo začne po vzoru Hry o Trůny provolávat „Shame!“. Seriál mi sám ukazoval přesně to, co jsem tu uvedl, že je svět idolek plný přetvářek a snaží se i pracovat s tím, jestli by nebyl lepší, kdyby dívky v něm byly sami sebou, ale přesnou odpověď nakonec nedává, nechává jí na divákovi. Zkrátka ty části, které byly o rádiu a hlasových herečkách mě tu bavily, ty části, kdy byly holky idolkami a měly svůj koncert plný fanoušků s neonovými tyčinkami v hledišti anebo když dívky řešily svou veřejnou image, bez těch bych se já obešel. Na druhou stranu tohle je otázka preferencí a je mi jasné, že bude nemalá část diváctva, co hltala všechny stránky tohoto „voice actor rádia“, nebo se jim třeba to idolkovství líbilo víc než ten zbytek. Já bych se bez toho obešel a proto dám jen 6/10.

Jako první musím říct, že styl, jakým jsou zpracované zdejší záhady, zkrátka celý ten mysteriózní koncept, který čerpá jak z tradičního japonského folklóru, tak i z různých literárních děl, se mi líbil. Tajemná atmosféra, nejednoznačná hlavní dějová linka, povedený konec, některé velmi zajímavé vedlejší záhady – to vše pro mě dělá ze seriálu nadprůměrnou podívanou, kterou jsem si užíval. O to větší škoda je, že tu je někdo až moc nadržený, a tak dostávám až příliš často všemožné verze fanservisu (třeba už i v samotném openingu) a bohužel se mi to zrovna sem nehodí, spíš mě to ruší. Nic proti fanservisu, pokud má v rámci narativu smysl, stejně tak mám minimálně jednoho kamaráda, který by některé záběry na hrdinčin vyvinutý hrudník velmi ocenil, ale tady to bylo často tak nějak na sílu a když se kamera netoulala tam, kde nemá, tak se z nenadání do scénáře dostal nějaký oplzlý vtípek nebo narážka, a i to mi stačilo k tomu, aby byla imerze v háji. A je to škoda, protože i když si myslím, že jsem viděl nadprůměrné a zajímavé dílo a byl bych rád za pár dalších „záhadných zmizení“, můj celkový zážitek se dál než na 6/10 nedostal.

Absolutně jsem nečekal, že mě tahle (asi poslední) sezóna Date a Live bude bavit. Po pravdě jsem už nepočítal, že se vůbec dožiju doby, kdy mě bude bavit Date a Live obecně – zkrátka jsem velmi mile překvapený. Pořád se tu něco dělo, příběh sympaticky gradoval a na samotném konci byl dokonce i povedený „Avengers Assemble“ moment. Překvapila mě i linka kolem „prvotního ducha“ (Spirit of Origin), měla několik hodně zajímavých a nečekaných zvratů a samotnou dívčinu v centru dění mi vykreslila natolik, že jsem si jí hodně oblíbil, možná až tak, že bych jí dal na své pomyslné druhé místo hned za Kurumi, protože mám slabost pro postavy, co jsou ochotné udělat neskutečné (a někdy i šílené) věci pro lásku. Ubylo i takových těch otravných momentů, kdy byl na obrazovce celý Šidův harém a každá holka prostě musela něco říct. Líbila se mi zde také hudba, bylo vidět, že Kóši Tačibana do toho dal hodně, aby všechny důležité scény náležitě podtrhl. Co se animace týká, některé efekty byly slušné, jindy ale bylo v soubojích vidět, že se animátoři až příliš spoléhají na svůj počítač (hlavně když dívčiny létají). Každopádně slušné finále, uspokojivé a povedené vysvětlení všeho – za mě tentokrát 7/10.

Budu asi kontroverzní, takže pak klidně hurá do mě! Viral (S)Hit je za mě nesympatická urážka logického myšlení s hnusným art stylem a charakter designem. Člověk nemusí být zrovna Youtuber a pohybovat se denně na sociálních sítích, aby věděl, že tak, jak mi seriál streaming popisuje, to nefunguje. Zaprvé neexistuje žádná platforma, která by na svých stránkách podporovala násilný obsah, jako jsou rvačky studentů. Proč? Protože hlavní příjem všech streamovacích platforem je od firem, které si platí prostor pro reklamu, ovšem jen málo z nich by nevadilo mít svoji reklamu u videa s takovýmto obsahem. Takže i kdyby náhodou něco takového prošlo, je velmi pravděpodobné, že by video nedostalo jakékoli zpeněžení. Dál jde o rvačku, což není obecně něco společensky přípustného a pravděpodobně neexistuje scénář u kterého by se o takové chování po odvysílání nezačala zajímat policie, případně další úřady. Další bullshit je to, že když si založíte účet, natočíte video, které se přes noc stane virálním, tak hned za den, za dva už máte prachy na účtu… Co se týká logiky a správnosti různých rad ohledně samotných rvaček, tak ano, čelní kost je jedna z nejpevnějších kostí v těle, chrání mozek, ale vsázet svojí strategii na to, že vaše čelní kost vydrží víc než ruka a kosti vašeho soupeře, zní blbě a s tím, jak se snažíte, aby vás soupeř pokaždé trefil tam, kam vy chcete, to i blbě vypadá. Plus by musel být váš oponent asi totální retard, aby po dvou ranách na stejné místo nezměnil strategii, jak vás bude mlátit. Další rady, které jsem viděl, byly víceméně podobně obecné a působily na mě stejně užitečně asi jako ty, které mi kdysi dával Chuck Norris ve Walker Texas Rangerovi. Co říct k samotným charakterům? Byly mi krajně nesympatické, včetně hlavního hrdiny, u kterého mě občas doslova štvalo se na něj dívat. Vadilo mi to, jak byly postavy nakreslené, jak moc mi seriál pravidelně ukazoval nejrůznější odpudivé ksichtění, které je v mých očích degradovalo ještě víc. Jasně, Hobin se bude postupně určitě zlepšovat, aby nebyl takový tragický a trapný loser a jeho „kamarád“ možná postupně přestane být otravná přísavka a na konci budou mít prachy a holky, stejně jako Kevin a Perry z Klubu Sráčů, ale pochybuju, že by mě dokázali tvůrci přesvědčit, že si to zaslouží. Animačně to kolísá, rozpočet padl spíš na to nejrůznější pitvoření všemožných postav než na akční scény. Zkrátka podtrženo a sečteno, tohle vůbec nebylo pro mě, ten seriál mě v určitých aspektech skoro až urážel, jindy odpuzoval a většinou mi přišel trapný. Vydržel jsem 4 díly, věřil, že by se třeba něco mohlo zlepšit, že si možná najdu k hrdinovi cestu – nastalo se. A jelikož jsem dokázal pokaždé přesně odhadnout i to co bude dál, tak mě vše začalo navíc ještě nudit. Drop po 4. díle a 2,4/10.

Co pro mě táhne Unnamed Memory celou dobu hodně nahoru je ústřední pár, jeho vzájemná chemie a jak se jejich vztah během celého seriálu rozvíjí. Mají zábavnou dynamiku, občas se sympaticky špičkují (není to sice Holo a Lawrence level, ale i tak je to fajn). Už od prvního dílu jsem si Oskara a Tinašu velmi oblíbil a vlastně se mi i líbil celý seriál, považoval jsem ho za černého koně sezóny a jediné, co mi na něm po úvodní epizodě vadilo, byl otravný Oskarův sluha. Bohužel odcházím poměrně zklamaný, protože co se samotného příběhu a tempa vyprávění týká, byl to docela fail. Nebo spíš jsem měl dojem, že se tu v určitých částech zbytečně pospíchá, že se hodně osekává předloha, málo se vysvětluje, nebo se děje něco podobně špatného, protože mi to celé přišlo místy takové nepřehledné a nesourodé. Byl to jak slepenec několika událostí, které mě sice nakonec dovedli z bodu A do bodu B, ale jak jsem se tam dostal, si moc nepamatuju… A samotné finále a hrátky s časem, časové paradoxy – no řekněme, že jestli mě chtěli tvůrci nalákat na druhou řadu, tak se jim to úplně nepovedlo, spíš naopak, bojím se, co ještě za brikule budou s tím časem a měněním minulosti dělat, protože je obecně jen málo děl, nejen v rámci anime, ale i kinematografie obecně, které tohle téma zvládly, těch pastí, do kterých se tu dá spadnout… A už ten poslední díl mi příliš funkční nepřišel. Ale tak nebudu malovat čerta na zeď, počkám si na druhou řadu v lednu. Co ale udělám s touhle? Hlavní postavy byly víc než fajn, pár vedlejších postav taky ušlo, některé ale byly buď otřesné, nebo úplně nevýrazné. Příběh mě zatím příliš nenadchl, po pravdě už teď si na některé pasáže horko těžko vzpomínám, tempo mi taky přišlo špatně zvolené. Animačně to byly docela povedené, hudba byla taky OK. Pořád tam vidím určitý potenciál, ale zároveň mám i spoustu obav... No, tohle celé je tak na 5,5/10.

Líbil se mi začátek, kdy mi byli představeni zbylí hrdinové a já tak konečně mohl naplno poznat i zbytek z trojice "Hodná, zlý a ošklivý" (kdo nepoznal referenci, ať si prosím doplní filmové vzdělání). Bylo to i zajímavě odvyprávěno, vtipně proloženo tím, co zrovna v té době dělal Makoto. Líbil se mi i konec, prakticky od chvíle, kdy došlo k první mutaci a rozjel se kolotoč soubojů a Makoto se pustil do realizace svých plánů a někdy musel i improvizovat. Na rozdíl od ostatních jsem si však moc neužil prostředek. Část o tom, jak se náš hrdina stal profesorem, mi přišla zdlouhavá, příliš rozvláčná, zkrátka nebudu lhát – nudil jsem se. Chápu, že to byla důležitá pasáž, která měla víc rozkreslit Makotův charakter, představit ho v jiném světle a celkově připravit půdu na všech frontách pro to velké finále, ale já během toho všeho jel na volnoběh a jak dopadne zdejší pobočka Kuzunoha Company mi bylo putna, jestli se na demipláních dočkáme sněhu mi taky bylo buřt a ani jsem si nenašel cestu k Makotovým novým studentům. Překvapivě nejvíc jsem si během téhle části užíval výkon a práci Šikiho (a je mi jasné, že kdyby tohle četly Mio a Tomoe, tak je po mě…). Další zdejší aspekt, z kterého jsem občas trochu rozpačitý, je humor. Někdy je to vtipné, ale jindy umí být seriál tak nějak na můj vkus až moc pitomý… Jak to vše ovlivní mé hodnocení? Hodně dlouho jsem vše zvažoval, jsou zde nadprůměrné pasáže, chvíle, které by si ty 4* rozhodně zasloužily, ale je to proložené i slušnou dávkou balastu a někdy ne moc povedeného humoru. Dostal jsem spoustu worldbuildingu, ale užil jsem si jenom část z něj (rozkreslení světa a představení frakcí). Zkrátka za mě to vše co jsem viděl na ty 4* zatím pořád těsně nemá, stále to není seriál u kterého bych se vysloveně těšil na další díly, ale blížíme se k tomu, snad už u další řady... 6,4/10

Jaro 2024 je sezónou vlčích holčin, pojďte si vybrat tu svou! No aspoň že hned z openingu víme, koho nám bude chtít seriál prodat a překvapivě se mu to vlastně i docela daří. Nebo spíš Fenrys není ani nudná, ani vysloveně otravná (jak jsem původně čekal z trailerů), občas umí být i cute, takže i docela chápu, proč by s ní chtěl někdo, jako náš hrdina, být. Stejně tak mi tvůrci prodali i samotného Flia, hlavně tím, že si uprostřed všech těch konfliktů jede „full pacifist run“ a i když to může působit tak, že si prostě jen dělá, co chce, jeho motivace jsou snadno pochopitelné a především sympatické. A povedlo se i pár vedlejších postav, nebo spíš mužů s klidem říct, že mě některé docela bavily. Na druhou stranu si plně uvědomuji, že jsou zdejší postavy nehorázně černo-bílé a jediné, co možná někoho překvapí, je fakt, že u některých ta "barva" absolutně nesedí s rolí, kterou by mě hrát (jakože zlý hrdina, hodný pán démonů atp.). Příběh není nijak extra originální, mnohé se v jeho rámci dá očekávat, překvapit dokáže akorát pár drobností (třeba to, že hrdina byl přesunutý do zdejšího fantasy světa z jiného fantasy světa). Na druhou stranu si drží po většinu času takovou pohodovou atmosféru, takže plně vystihuje to slovíčko „Chillin“ ve svém anglickém názvu. Zkrátka máme tu za mě asi lehce nadprůměrný isekai, který ví, co chce ukázat, ví co chce říct, ale nedělá nic moc navíc, aby si ode mě zasloužil lepší známku, jak 5,9/10.

Tenhle Vlak na konec světa má spoustu nápadů, ale nějak mu chybí osobnost. Není tu kromě obsáhlé fantazie autorů asi nic, co by pro mě nějak vynikalo nad průměr, chybí cokoli, kvůli čemu bych si dokázal seriál nějak víc oblíbit a mít jistotu, že si na něj vzpomenu i v momentě, až spustí ty 7G sítě. A ono i co se té fantazie týká, nějak se nemůžu rozhodnout, jestli dali tvůrci do seriálu něco svého, nebo si jenom půjčily nápady všude kolem, včetně strýčka Gullivera. A když také zmíním již uvedený fakt, že kvalita jednotlivých nápadů a dějových linek kolísá díl od dílu, nebo spíš podle toho kde zrovna vlak zastaví, tak úplně stejně kolísá i váš celkový dojem. A něco podobného se dá napsat i o postavách, i když kolem nich, jejich designů a minulosti bylo pár zajímavých nápadů, výsledné charaktery byly prostě jen takové „normální“, nic, co by v rámci anime tvorby nějak vyčnívalo. Šlo to dokonce až tak daleko, že asi jediná z holčin, která mě nějak víc zaujala svou osobností byla Mito „královna zombíků“ a to byla vedlejší postava. Z těch hlavních byl totiž zase jednou asi nejlepší pes. A něco hodně podobného se dá napsat i o animaci, bylo zde pár kreativních nápadů, někdy fajn práce s barvami, ale kvalitativně to byl akorát tak průměr, občas si tvůrci pomohli CG a ke konci už nestíhali, tak si pomohli týdenní pauzou. Ovšem aby to nevyznělo nějak špatně, tak znova zopakuji, že seriál má nejeden zajímavý nápad, přijde mi že se většinou i sympaticky snaží a dívat se na to celé rozhodně byl docela příjemný zážitek, problém ale je, že tu není nic, o čem bych chtěl napsat něco víc, než jen „bylo to fajn…“. Vlastně kecám, hudba byla pěkná, opening i ending se mi líbily. A teď mě omluvte, jdu si nasadit aluminiovou čapku a v klidu čekat na konec světa… 6/10

Božské hry, co hrajeme! Ale proč? Protože No Game, No Life! Ale já říkám už dost, tohle hrát nechci! Připadám si, jako kdyby mi někdo místo požadovaného středně propečeného steaku zase zkoušel nacpat tofu! Opravdu je to tak špatné? Pro mě určitě, a to hned z několika důvodů. Zaprvé – postavy mě vůbec nezaujaly. Hlavní hrdina je nudný, mdlý, nejen povahou, ale i vizuálem a já mu nedokážu věřit, že je to ten nejchytřejší člověk nebo aspoň cool hráč. Červenovlasá bohyně pro mě taky není žádná bohyně, ani nikdo nějak extra hodný obdivu, přijde mi totálně tuctová… Jdeme radši dál.  Zadruhé – samotné hry jsou pitomé, ty „božské“ mají v pravidlech skrytou jednu podmínku pro vítězství a jedno tajné pravidlo, což na papíře možná zní zajímavě, ale já se nedokázal zbavit dojmu, že si rozřešení těchto skrytých věcí tahá hrdina z klobouku, jak se mu hodí, neviděl jsem v tom žádnou logiku, autoři mi to prostě asi dost dobře neprodali (nebo jsem jen nedával pozor, což je tu hodně snadné…). Pojďme dál a odhalme mojí skrytou výherní kondici, co mám pro anime – zatřetí – kvalita animace. Kouká se na seriál dobře? Ani moc ne a obzvlášť ta barevná paleta, co je použitá během „božské“ hry, byla taková divně vyblitá… Zkrátka za mě stačily dva díly, abych si řekl „Piky, piky na hlavu, tohle s vámi nehraju!“. Na základě mých vlastních tajných pravidel jsem však nesplnil „pravidlo tří epizod“, takže nemůžu hodnotit – nu což, nechám to hráčům, co se dostali dál. „Winners Win, Losers Lose...“