Jeoffrey

Můžu souhlasit s názorem že hlavní hrdina a celkově děj je copy/paste věcí, které jsme už v jiných obdobách viděl tolikrát, že to prostě nudí. Stejně tak se dokážu podepsat pod tvrzení, že animace není nic úchvatného, ale nijak mě neuráží. Za sebe ještě můžu přidat, že hudba je také vcelku bez problémů a i opening není úplně špatný. Ale co se týká příšerného nadabování, tak toho jsem si se svým jemným sluchem nevšiml a ani s dialogy nemám příliš velký problém, takže u tohohle bodu souhlasit za sebe prostě nemůžu. A tak se ani s výsledným hodnocením jako odpad nemůžu ztotožnit, protože koukat se na to podle mého dá, jenom je to zkrátka nudné a nic nového to vlastně nepřináší, takže by to u mě na tu jednu hvězdu bylo, tak proč tomu dávám dvě? Za Julii... Tyhle charaktery, které jsou zvláštní, tak nějak bez emocí a vzbuzují v člověku dojem, že se o ně musí někdo starat a tak s nimi má divák vcelku soucit, si mě zkrátka dokáží pravidelně omotat kolem prstu a zaujmout. Navíc mi to její "Ja" a "Nej" přijde i docela roztomilé. Jistě zase, není to nic originálního a takovýchto zakřiknutých místy bezradných děvčátek už v anime bylo taky obrovské množství a třeba taková Shiro z No game No life, nebo Mashiro ze Sakuraso no Pet na kanojo dotáhly tento charakter k naprosté dokonalosti, ale mě se zatím ještě tahle děvčátka nepřejedla. A tak tomu dám 2* i když hodně slabé.

Mám rád fantasy a mám rád akční seriály, ale tohle je opravdu hodně nepovedené anime. To že je zde jedno klišé na druhém a hlavní hrdina je další generický trouba s kterým si okolní děvčátka dělají co chtějí a jemu je to vlastně úplně jedno, hlavně že je ve správný okamžik plný ideálů a odhodlání, na to bych si dokázal zvyknout, nejspíš bych i přežil spoustu nesmyslů a šíleností co se zde odehrává (vždyť je to přece fantasy), ale lidi co psali dialogy a vybírali hudbu bych nejradši zastřelil a zakopal někam hodně hluboko... Opravdu některé dialogy jsou naprosto šílené a některá interakce je totální úlet a když třeba prohlásil jeden z vedlejších charakterů k tomu našemu Morohovi na jeho větu "Ale určitě je v tom i háček" cosi ve stylu "Tak ty nejsi jenom silný, ale i chytrý" tak jsem si vzpomněl na Chucka Norrise a jeho reklamu na Total Gym (a slavné věty "Ty jsi asi velkej drsňák" a "Jo, ten největší, věř mi") a sesunul se v zoufalství ze židle... Co se hudby týká i tady je hodně věcí špatně, šílený a pro mě nepříliš povedený opening bych neřešil, ten se dá přeskočit, ale samotná hudba, která podkresluje děj je kolikrát naprosto špatně zvolená a spíš než aby podbarvovala atmosféru, tak jí totálně ruší. Nejhůř na mě působí asi ve chvíli, kdy Satsuki provádí něco rádoby vtipného a toto je doprovázeno hudbou, která zní jak z nějaké hodně staré hry typu Mario a uši trpí... Argument Allcinny ohledně té jedné opravdu pěkné melodie, co se objevila zhruba od 3. dílu a která doprovází romantické momenty mezi Shizunou a Morohou (a později prakticky skoro každou druhou emocionální scénu) beru, ale pořád je povedený jen jeden hudební motiv z cca pěti a to je pro mě dost málo... No a když jsem ve výčtu věcí, které prostě nedávám, tak musím přihodit i samotnou Satsuki. Mám rád děvčata, která jsou akční a třeba až hyperaktivní, ale co snáším těžce jsou hysterky a řekněme si to upřímně Satsuki je výstavní hysterka... Tak abych jen nekritizoval přihodím i pár věcí, které jsou snesitelné a třeba i dobré, zkrátka proč jsem tomu dal alespoň tu jednu *. Animace není povětšinou vysloveně špatná a i když to má chvíle kdy si říkám co to sakra je a třeba u takové ruské vražedkyně známé jako "Maneater" jsem se nad jejím pravým okem, které má evidentně namalované na vlasech (oko zakrývá vlasy), opravdu hodně slušně bavil, tak třeba takový drak se jim docela slušně povedl a nejraději bych ho nascreenoval vytiskl a jel s jeho fotkou umlátit pány co dělali design draků u Unlimited Fafnira. Občas se najde i hudební část, co se dá poslouchat (viz. výše) a co se charakterů týká, tak taková Shizuno a to jak dokáže Satsuki občas slušně setřít také není úplně k zahození a i sám Moroha má sem tam momenty, kdy mi nepřijde úplně k smíchu, čímž ovšem nemyslím ty, kdy se dostává ze srabu tak, že si "vzpomene", nebo když soupeře porazí doslova lusknutím prstu, ale spíš ty, když na něj některé děvče zahlásí něco ve stylu "zlato, pojď na to" a on jí s klidem odpoví "proč ne", nebo když se chová jako princ a unáší princeznu oknem... Zkrátka občas v té hromadě odpadu něco blýskne a za sebe bych to viděl na jednu slabou * a to hlavně za tu Shizuno... 2/10

Dokonalá kombinace humoru a roztomilosti, která mě ani na chvíli nenudila. Charaktery, které jsem si dokázal oblíbit prakticky během pár dílů a za sebe musím obzvlášť vyzdvihnout rozkošnou Chiyo, velmi zvláštní a svým způsobem také roztomilou "Osaku", totálně bláznivou Tomo a podobně ujetou učitelku Yukari a nakonec i Sakaki co má ráda zvířátka (především kočky), ale oni tak nějak nemají rády jí. Za zmínku stojí i hudební opening, který naprosto vystihuje charakter anime a něco tak divně ujetého, ale zároveň zajímavého jsem dlouho neslyšel... Za mě zkrátka naprostá spokojenost. 10/10

Roztomilost a nic víc něž roztomilost v tomto anime nehledejte. Je to zkrátka jenom příběh mladých děvčátek, které "přestože byly zvyklé mluvit jiným jazykem a mají trochu jiné zvyky, stále mohou být kamarádkami, pokud budou mluvit a naslouchat svým srdcem". Někdy roztomilost stačí a dílo mě dokáže neskutečně chytit za srdce, ale tady se to bohužel nestalo, navíc jsem se jen málokdy zasmál. Myslím, že to bylo tím, že anime chtělo být stále co nejvíc roztomilé a tak se ta roztomilost časem prostě přejedla a tak i když si to udrželo milý a příjemný nádech, tak mě to citově příliš hluboko nezasáhlo. Navíc zde byl opravdu poměrně dětský a skoro až příliš jednoduchý humor, který zase, někdy zabere, ale tady mě jen občas dokázal donutit k mírnému pousmání. Děvčátka byla příjemná a milá, ale žádné mě nedokázalo zaujmout. Shrnu-li to, tak to bylo v podstatě příjemné anime, které ale nezanechalo žádný hlubší dojem.

Vzhledem k faktu, že jsem hrál na střední škole basketbal a opravdu mě to tehdy bavilo, tak jsem byl schopný si Kuroka užívat i třetí sezónu. Jistě zase se nám objevují noví hráči s nadlidským talentem, o kterém nejspíš sní i pánové z NBA a jejich souboje a triky jsou opět hlavním tahounem celého děje, ale atmosféru to má, charaktery a jejich interakce jsou stále zajímavé a při sledování se mi pravidelně vracel pocit, že basketbal je vlastně skvělá hra, takže u mě jednoznačně skvělý zážitek a Kuroko je spolu s Haikyu!! (protože jsem na střední hrál i volejbal) mým nejoblíbenějším sportovním anime.

Děti po něm šílí a obsah téhle konkrétní skladby nejlépe shrnuli páni ze South Parku... Zkrátka i hudební průmysl má své dno a o dalších 100 metrů hlouběji je Justin.

Anime o jídle a především o lásce k němu a také o přátelství mezi děvčaty. Má to docela pěknou atmosféru a celkem příjemně se na to kouká. Občas jsou zde zakomponované i některé zajímavosti o jídle a jeho přípravě. Autoři věnují velkou pozornost nejen vyobrazení jídla samotného, ale snaží se co nejlépe vystihnout potěšení z jeho konzumace a to až tak, že mi občas na mysl přišly pojmy jako "gastro-porno" a "gastro-orgasmus". Je to spíše taková relaxační záležitost, která nemá příliš velkou hloubku a je vcelku snadno stravitelná, ale nějaký hlubší (nadprůměrný) požitek pro mě neskrývá a proto 3*.

"Cute girls do cute things in cute ways" - přesně tato slova jsem našel v popisu tohoto anime na stránce, kde na anime běžně koukám a musím potvrdit, že naprosto vystihují to o co tady jde. Zkrátka tento počin je díky své roztomilosti něco naprosto neskutečně úžasného a díky roztomilým děvčátkům a naprosto skvělé Nobue i něco co je prostě balzám na duši. Také je to nádherně vtipné a zde musím vyzdvihnout Miu, to děvče je správně praštěné a v dnešní době by jí nejspíš doktoři označili minimálně za hyperaktivní, ale jak kdysi správně poznamenal jeden můj kamarád: "Takovéhle děti jsou požehnáním, protože se s nimi nikdy nenudíš" a já se při pozorování Miu nenudil ani vteřinu. I ostatní charaktery měli své momenty a své kouzlo a já neměl nejmenší problém ani s jedním z nich. Jako jediné mínus za sebe vidím možný negativní dopad na mé zdraví, protože mě bolí obličej od toho, jak jsem měl při sledování seriálu neustále takový ten sladký přiblblý úsměv. 10/10

Nic proti humoru dohnanému až do krajností, ale tohle je doslova přehnané. Komedie u jejíhož první dílu jsem se ani jednou nezasmál a kde jediné slovo, které mě napadá je trapné. No a bohužel ani s přibývajícími díly se to nelepší, zdejší humor mi tedy krutě nesedl. Drop po 5. díle.

Gokudo je sobecký, chamtivý, drzý a nenažraný prevít, který prostě nemá zábrany a žádný majetek a ani žádné mladé děvče si před ním nemohou být jisté a tak člověk (já), přesycený všemi těmi současnými hrdiny, kteří jsou často tak nijací a plní dobrých úmyslů, prostě nemůže jinak a hned si ho oblíbí.... Srovnání s Linou Inverse a sérií Slayers je vcelku na místě, ale když si dám hlavní hrdiny vedle sebe Lina je proti Gokudovi vlastně vcelku hodná holka co sice občas zlikviduje nějaké to město, ale peníze si bere jenom od banditů a za vykonanou práci, Gokudo okrade prostě kohokoli... Co se porovnání obou sérií týká, humor je podobného ražení, ale na rozdíl od Slayerů zde nemá prakticky žádné meze a tak se nám zde občas i objeví takové poklady, jako jsou třeba "staré dobré" vtipy o prdění... Autoři Gokuda navíc nemají problém s romantikou a tak to zde jiskří i v tomto ohledu a především princ Niari je jako nezdolný lovec všeho co má ženské pohlaví (kromě želv a opic) dokonalý. Děj je velmi povedený a některé části se mi hodně líbily, stejně jako prostředí v kterém je to zasazené. Charaktery jsou také velmi povedené, ale jejich pestrost, šílenost a vzájemná chemie dle mého kvality Slayers nedosahuje. Celkový dojem je ovšem i přesto perfektní a tak nemohu jinak, než dát 9/10.