Shizle

Pocta, neskutečně vypadající a extrémně nápaditá pocta předchozím dílům značky Evil Dead. Skvělá kamera, okouzlující finální sekvence v garážích, mrazivě zapadající zvuk a pro Evil Dead sérii dosud neprozkoumané městské prostředí. Mojí největší výhradou je příběh a postavy samotné. Vztah dvou sester je tu pro mě akorát na obtíž a nudil mě i vztah mladších sourozenců, konec konců mi záleželo jen na vedlejších postavách. Každopádně Alyssa a Lily hrají obě skvěle a celkově v hereckých výkonech tu není nejmenší problém. Jakožto fanouškovi úvodních třech dílů Evil Dead, hlavně pak druhému a třetímu, mi udělaly radost pomrknutí na právě předchozí díly. Krev pršela, POV z démonova pohledu taky bylo, objevila se brokovnice, motorovka a i Ashovo auto... V tomhle ohledu porno. Další odkazy na Osvícení a Noční můru z Elm Street to jenom dotahují k dokonalosti. Originální horror pod taktovkou očividně talentovaného Lee Cronin, který chápe, co je na předchozích dílech značky tak jedinečné, a pod producentským dohledem Sam Raimi a Bruce Campbell vytvořil skvělý díl Evil Dead. Na závěr ještě zmíním skvělou scénu s gramofonem, když bylo čteno z Necronomiconu. Atmosféra dotažená k dokonalosti. Silnější tři hvězdy a těch 70 procent jsou adekvátní.

Politická satira a shrnutí událostí, které ovlivnily jak převážně Američany viz. BLM a volby, tak i celý svět viz. pandemie. Nějaké gagy mně totálně minuly, nějaké byly fajn. Z komentátorů mě nejvíce bavili Hugh Grant jako historik, Cristin Milioti jako tupá bílá žena a Joe Keery jako influencer. Bohužel trochu promarněný potenciál a jsem přesně na pomezí dvou a tří hvězd. Snad bude 2021 využitější.

!SPOILERY a SHRNUTÍ PŘÍBĚHU! Mladý Sir Gawain, synovec krále Artuše, chce být chrabrým rytířem kulatého stolu a respekt je pro něj největší ctnost, které může rytíř dosáhnout, jenže veškerý svůj čas tráví vymetáním nevěstinců a pitím vína. Jednoho prosincového dne však uspořádá král Artuš vánoční oslavu, na kterou kromě jeho rytířské družiny pozve právě Gawaina. Všichni společně slaví, když se v tom rozrazí dveře a na koni ke králi docválá jistý Zelený Rytíř, přijel říct králi o své vánoční hře. Její pravidla zní: „Nechť nejchrabřejší a nejdivočejší z rytířů tvých předstoupí, chopí se zbraně své, a pokusí se zasadit mi úder. Kdo způsobí mi byť jen škrábnutí, tomu přináležet bude zbraň má. Sláva a bohatost její budou tvé. Však šampion tvůj zavázat se musí, že pokud zasáhne mě, pak za rok a jedny Vánoce vyhledat mě musí v místě tomto: v Zelené kapli, šest nocí jízdy na sever. Tam nalezne mě, poklekne a nechá se zasáhnout zas ode mne. Ať už škrábancem na tváři či řezem na hrdle vrátím, co jsem dlužen, a v důvěře a přátelství se rozejdeme.“  Potom co rytíř pravidla dořekne, odhodí zbraň a čeká na někoho, kdo přijme jeho výzvu. Mladý Gawain se přihlásí a Artuš mu zopakuje, že je to jenom hra. Gawain následně přiskočí k zelenému rytíři a vybírá si, kam bezbranného protivníka sekne. Nakonec si vybere, a odsekne rytíři hlavu od těla, to se následně skácí k zemi. Chvíli se nic neděje, poté se však tělo začne zvedat, chvíli bezhlavý rytíř si rukama sebere svou vlastní hlavu a se smíchem odjede daleko od hradu. Hodiny tikají a další rok uteče jako voda. Příští prosinec se Gawain vydává na cestu do zelené kaple. Už od odseknutí hlavy bezbranného rytíře je jasné, že Gawain není hoden býti rytířem, a touto cestou se to pomoci několika zkoušek jen potvrzuje. Gawain se z každé pomoci snaží vykřesat něco pro sebe a když narazí na obry, tak se je snaží přemluvit aby ho přenesli na druhou stranu a tím si ulehčit cestu. Ještě je důležité zmínit, že cestou obdrží jistý šátek, který ho má učinit nesmrtelným, ten následně nosí uvázaný kolem pasu. Po několika dnech konečně Gawain dorazí do kaple a odhodlaně čeká na splnění své půlky dohody. Poté co se skloní, a zelený rytíř se nad jeho krkem napřáhne se sekerou, Gawain několikrát uhne, nesundá si šátek, který ho činí nezranitelným a nakonec z pod sekery úplně uteče zpátky do království. Tam ho chvíli před smrtí Král Artuš pasuje na rytíře kulatého stolu a následně zemře. Poté se z Gawaina stane král a jde to s ním jen z kopce. Stává se nenáviděným vládcem a přeruší vztah s jeho láskou z dřívějška, kvůli tomu, aby se mohl oženit s urozenou ženou, a odebere jí syna, který vzápětí umírá v boji. Nakonec umírá i samotný Gawain, a to sám, nenáviděný a bez cti. Ale teď zpět do kaple, jelikož tenhle konec byl jen možností, která by se stala kdyby Gawain z kaple utekl. My teď ale vidíme v kapli klečícího Gawaina, který si sundal šátek a se ctí poklekl před sekerou, připravený zemřít jako rytíř. Finální úder však nepřichází a zelený rytíř se k němu sklání, a s úsměvem říká: „Pryč s tvou hlavou“ a pokládá sekeru. Jak bylo dřív řečeno, jejich souboj byl jen hrou s účelem udělat z Gawaina rytíře. // Artovej film, s neskutečnou kamerou, sound designem, a skvělým dějem, odvyprávěným tak, že možná pramálo komu dojde finální pointa, ale když se to zesumarizuje, tak film dává dokonalej smysl. Film vychází ze staré básně Sir Gawain and the Green Knight, a právě z poezie si mnohé odnáší i její filmové zpracovaní, např. film pracuje se symboly, viz postavy lišky a matky, a v dialozích využívá starou angličtinu, která byla využita i v básni. Na závěr musím vypíchnout královský herecký výkon Deva Patela, a malou roli Barryho Keoghana, kterého vždycky rád vidím. Za mě další skvělej počin studia A24, které se pomalu ale jistě stává mým nejoblíbenějším a jejich nekonvenční styl, výběr filmů a smysl pro detail naprosto obdivuju. Super.

Jako malej jsem se dokázal koukat jenom na animáky, pořád jsem koukal na několik mých oblíbených dokola a kdykoliv si rodiče pustili nějakej celovečerák, tak jsem se sbalil a šel pryč, nebo jsem radši televizi absolutně nevnímal. Tento můj nezájem k hraným filmům však prolomily tři z nich, a to právě první tři díly Indyho. Už nevím, který z nich jsem viděl jako první, ale vím, že ve mně vždycky nejvíc rezonoval Chrám Zkázy a právě Raiders of the Lost Ark mě z nich bavil nejmíň. A když jsem si teď dával po několika letech rewatch, tak přesně vím proč. Tempo tohohle dílu mi k Indymu prostě moc nesedí a nesedělo ani tehdy. Jinak je to po všech stránkách perfektní film. Když pominu, že jsem díky charismatu Harrisona Forda našel v Indym druhého otce a největšího hrdinu všech dob, A když pominu ten geniální soundtrack, tak je tady celá řada legendárních scén, a to od té milionkrát opěvované úvodní sekvence s koulí až po úžasný zápas meče proti pistoli, u kterýho jsem se i teď nostalgicky zasmál. Moje nejoblíbenější scéna byla a pořád je bitka Indyho s německým mechanikem která končí mechanikovým polibkem s vrtulí letadla. Na tuhle scénu jsem jako malej vždycky čekal. Takže jelikož mám další dva díly radši než Dobyvatele, tak si tady jednu hvězdičku ušetřím, ale to nic nemění na tom, jak moc mě tenhle film definoval a jak moc za něj Spielberga obdivuju. Miluju ten film, naprosto miluju jeho znělku a nejvíc miluju Harrisona Forda. Kult.

Tři billboardy jsou vším, čím má poctivé krimi s obrovským, nadžánrovým přesahem být. McDonagh mě na dvě hodiny dokázal nenápadně vmísit mezi obyvatele Ebbingu, které jsem si do jednoho už za prvních dvacet minut filmu zamiloval, a vrhl mě do řešení okolností nepříjemné vraždy, podávaného po boku cynických dialogů životem utrápené matky s místními policisty, vidláky, bývalými policisty a trpaslíky a přitom ze mě vymačkal hezkou škálu emocí od znechucení přes lítost až k naštvání, a hlavně hrozný chtíč dozvědět se, jak celý případ dopadne. Samozřejmě, jak už to tak bývá, konec není jednoznačný, což mi normálně vůbec nevadí, ale zrovna u Billboardů u mě pocit zadostiučinění převládá nad rozumem a fakt bych moc rád viděl, jak tomu vidláckýmu hajzlovi ustřelí Frances McDormand se Samem Rockwellem prdel. Ale i přes absenci této scény jsou Billboardy bezkonkurenčním filmem a McDonagh dokazuje, že je úžasný režisér se smyslem pro detail a ještě úžasnější scénárista, který ke každému svému filmu cítí neskutečnou lásku a pečlivost.

Bohužel, mé zklamání vychází nejspíš jen z mých přehnaných očekávání. Ze všech stran jsem na Drive My Car slyšel jenom chválu a nějak podvědomě jsem si k snímku přiřadil až škatulkové očekávání nového Parazita, ale pro mě to tam není. Tři hodiny dlouhá jízda, bohužel ne strhující ani nijak překvapivě filozofická, prostě jen doslova zdlouhavě pomalá jízda v autě, která spoléhá na to, že čím delší čas stráví divák s hlavními postavami, tím víc se do nich vžije. Já se ale ani trochu nevžil. Problém bude určitě ve mně, ale dovolím si říct že i v hlavním herci, kdykoliv může představitel "zlomeného" vdovce Kafuku (Hidetoši Nišidžima) zahrát nějakou pořádnou scénu, která by ukázala jak moc je smrtí manželky zlomenej, tak film zahne úplně jinam. Na konci snímku je tak jenom jedna scéna, ve které herec zahraje i nějaké ty emoce, ale ani ne pořádně. Prostě ten film není dojemnej a nedonutí diváka nad ničím kromě promrhanýho potenciálu přemýšlet. Občasné filozofické řeči jsou taky zcestné a jediná věta která mi ze tří hodin utkvěla v hlavě je: "ti co přežijí pořád myslí na ty mrtvé", což je sice fajn, ale fakt mi to od filmu s takovým záměrem nestačí. Samozřejmě musím pochválit krásnou japonskou přesnost a to hlavně co se týče barev a hudby. Jedna z posledních scén, kdy jde Misaki v barevném oblečení a s barevnou nákupní taškou k autu přes smutně nudné, bílo-šedé parkoviště, je skvělá a ta kompozice barev je dovedená k dokonalosti. Tady však bohužel končí můj pozitivní dojem a až mě mrzí, že mi Drive My Car nesedlo do noty, jako ostatním. Zklamáním nasáklé dvě až tři hvězdy a jestli si dám někdy rewatch, třeba ve filmu najdu to kouzlo, které našla většina mých kolegů.

Pomalé, špinavé a drsné kuchařské drama, které za osm skvělých epizod dokáže probrat dlouhou škálu nepříjemných témat, a to od sebevraždy, přes alkoholismus až po špatné rodinné vztahy, a představí divákovi celý tým kuchařů, které si do jednoho naprosto zamiluje. První epizody jsou dost matoucí, ze začátku moc nechápete vztahy mezi různými protagonisty a celkově je to schválně, docela dost zmatené, ale každou epizodou nám tvůrci vysvětlí nějakou skutečnost, díky kterým v posledních momentech poslední epizody chápete celý příběh a jste skvěle připraveni na další sezónu, na kterou se mimochodem těším jako malej. Hlavní postavu Carmyho hraje skvělý Jeremy Allen White, který by mohl sklidit klidně všechny ceny za herectví a neřekl bych ani slovo, protože to jak se dokázal vcítit do špičkového avšak vyhořelého kuchaře, pro mě předčilo i Ralpha Fiennese v letošním Menu. Doporučuju všem, a chci víc z tohohle hnusnýho, Chicagskýho prostředí.

Extrémně zábavné, extrémně originální a extrémně jednoduché. Naprosto záměrně jednoduchá zápletka ve spojení se skvělým Bobem Odenkirkem v hlavní roli, u kterého nám film jen mírně nastiňuje jeho kriminální minulost, a famózní svižný střih. Takhle málo stačí k originálnímu akčňáku ve stylu Johnů Wicků. Samotnému filmu nemám co vytknout, jednoduchý děj je za mě extrémní výhodou a je nad hvězdy jasné, že tvůrcům o nějakou složitou zápletku šlo úplně nejméně. Celou dobu sledování jsem se smál nad jednotlivými killy, například urvání železné tyčky v autobuse, nebo celá sekvence kde RZA v malém prostoru řeší nepřátele odstřelovací puškou. Také "Sám doma" scény kde Bob s tátou používají proti Rusům granát v pressu nebo nášlapnou minu na schodech jsou naprosto geniální. Prostě skvělá, svižná zábava, u které vám to může kazit jen vaše nadbytečné přemýšlení. Za mě silný čtyři hvězdy.

Po dlouhé době jsem se vrhl na Spielbergovy filmy a začal jsem rovnou s jeho skoro režisérským debutem, a to právě s Jaws. Od Čelistí jsem čekal hodně, a to i přes fakt, že se jedná o film ze sedmdesátýho pátýho. Bohužel, po zhlédnutí si nemůžu pomoct, ale jsem zklamanej. Jednou z příčin určitě bude i to, že pro mě osobně žraloci nejsou nijak děsiví, a spíše je ve spojení s minulostí a s tím, v jakých kvantitách a jakými způsoby byli loveni, lituju. Také mi Čelisti nijak nezlepšilo samotné tvrzení autora knižní předlohy a scénáristy filmu Petera Benchleyho, který sám řekl, že kdyby dřív o žralocích něco věděl, tak by předlohu nikdy nenapsal. Každopádně, nechci být za moralistu a Čelistem, jakožto filmu, který měl za účel bavit a vyděsit, musím pochválit spoustu věcí. Spielberg film zrežíroval skvěle a zhruba druhá polovina filmu je za mě téměř bezchybná. Tvůrci nastolí od nalodění Martina s novými kolegy skvělé tempo, které společně s Quintovým (Robert Shaw) vyprávěním řeže do zad a krásně buduje pochmurnou atmosféru, kterou přerušuje jen bezchybná a skvěle se hodící znělka. Ve scéně, kdy je později Hooper (Richard Dreyfuss) puštěný do vody v železné kleci, a poprvé se setká tváří v tvář s obávaným žralokem, zůstává dech stát a to samé platí, i když ke konci filmu velký bílý konečně překousne zkušeného žralokobijce Quinta vejpůl. Bohužel oproti bezchybné druhé půlce, ta první výrazně zaostává. Zdlouhavé tempo, hloupé dialogy a stupidní chování postav. Od civilistů, přes policistu Martina (Roy Scheider), až ke starostovi města se všichni chovají jako naprostí dementi. A kdyby byla první půlka o dvacet minut kratší, nebo by se posádka nalodila o dvacet minut dříve, filmu by to jenom prospělo. Závěr: Tři hlavní herci v čele s Robertem Shawem jsou skvělí, Spielberg je precizní režisér a jde vidět, že mu na projektu záleželo, znělka je jedna z nejlepších v historii filmu a prakticky vyrobená kulisa žraloka vypadá i po skoro padesáti letech skvěle. Bohužel, celá první zhruba polovina filmu to kazí. Je zdlouhavá a na rozdíl od druhé půlky Čelistí nezestárla vůbec dobře, plus to co se stalo s obecným míněním okolo žraloků díky tomuhle filmu, je v přinejmenším k zamyšlení. Kult a přesah v dané době chápu, 85% nechápu. Za mě okolo 70% a silný tři hvězdy.

Animák o rodinných vztazích a vztahu člověka k přírodě, který představí nový, krásně barevný svět se zajímavou faunou i florou a odevzdá nejmenším divákům důležitou zprávu o sebelásce a ochraně přírody. Krásná animace a poselství, ale bohužel horší provedení. Vůbec mi nevadí, že je hlavní hrdina zástupce LGBT komunity, ani to, že se v Divnosvětu objevují Afroameričani a Asiati vedle bělochů, a už vůbec ne, jak jsem se dočetl z jiné recenze tady na ČSFD, že pes naší hlavní postavy Ethana má jen tři nohy. Všechno tohle jsou důležitá témata, a je jenom dobře, že se řeší i v animácích od takové značky, jako je Disney. A pokud jste dospělý člověk, který se dívá hodinu a čtyřicet minut na animák, a následně mu hodíte odpad jenom kvůli tomu, že je hlavní postava gay, tak pro mě automaticky není žádné vaše hodnocení relevantní. Jedinou větší výtku, kterou k Divnosvětu mám já, je scénáristická neoriginalita. Několik konverzací, pasáží nebo vtipů jsem už viděl tolikrát v jiných animacích, že jsem u nich jenom zvedal oči, a říkal jsem si, jestli to mají tvůrci zapotřebí. Za mě fajn animák s příjemnou animací. Silný tři hvězdy.