Bledé modré oko

Pochmurné vyšetřování sebevraždy kadeta z vojenské akademie, co se ukáže jako vražda, je únavně dlouhé s kolísajícím napětím. Přitom E. A Poe je vděčným motivem a zde ho hrající H. Melling mi vychází jako nejlepší postava z celého filmu. Prostředí zimní akademie a okolních lesů je výborné, kamera skvělá, hudba velmi dobrá, což u oceňovaného Shoreho nepřekvapí. Čekal jsem větší přesah do gotického hororu, který se nabízel, ale zůstalo jen u náznaků - mlha, černé stromy a scény při svíčkách. Každopádně detektiv August Dupin, jehož stvořil Poe a Landor se mu nápadně podobá, byl lepší. Navíc tedy Bale nehraje, on se celou dobu tváří stejně, jako by mu zmrznul obličej. Z Poovy tvorby jsou připomínány - Lenora (Leonora), Zrádné srdce a Havran. Více se mi líbilo Raven´s Hollow, kde alespoň pro napětí a škopek krve nešli daleko... (08.01.2023)

Po hororově sterilním Antlers si Scott Cooper snažil napravit reputaci žánrovým mixem v podobě The Pale Blue Eye, jenže z hororového hlediska se jedná o ještě větší zmar, což již musím přičítat na vrub režisérově zjevné tvůrčí inkompetenci. Zdá se, že Cooper vůbec netuší, jak pracovat s konkrétními příběhovými, fikčními a dramatickými prvky. Až úsměvně zde kupříkladu zápolí s tempem vyprávění a jeho gradací, kdy nejprve devadesát minut ospale vrávorá mlžným oparem, aby divákům najednou lusknutím prstu naservíroval trochu dynamiky prostřednictvím značně neuspokojivého climaxu. Obstojným způsobem se mu nedaří budovat ani tenzi či napětí, což je opravdu k zamyšlení, jelikož může těžit ze schopností kameramana Takayanagiho a plně tak využít vizuální estetiky charakteristické pro gotický horor. Pokud by studio oslovilo nějakého zdatnějšího režiséra, jenž by si na rozdíl od Coopera nevylámal zuby na naprostých elementárnostech a energii příběhu neumrtvil pod nánosem zbytečné procedurální šedi, tak nyní s velkou pravděpodobností hodnotím v superlativech, jelikož interesantní premisa, atraktivní herecké obsazení či samotná přítomnost postavy E. A. Poea předurčovaly daný projekt k úspěchu. Nestalo se, a tak jakožto zdejší hororový expert uděluji snímku The Pale Blue Eye pouze jednu silnější hvězdu. (28.12.2022)

Ano, Harry Melling jako by skutečnému Edgaru Allanu Poeovi z bleděmodrého oka vypadl, jenže tím asi končí výčet zajímavých věcí ohledně tohoto filmu. Nebylo to špatné, to zas ne, ale už roky čekám na další adaptaci či film o svém oblíbeném americkém autorovi, který by mě zvedl z gauče. Tím posledním byla detektivka Havran s Johnem Cusackem před nějakými deseti lety. (1 404.) (11.06.2023)

I přes mou náklonnost k pomalým filmům se mi tenhle vlekl jako smrad. A spíš než pochmurný mi přišel zdlouhavý, rozvláčný. Pomohl by schopnější režisér, nebo o půl hoďky kratší stopáž, nebo obojí. Knižní předloha přitom vypadá dobře, podle anotací. Ale při filmu máte pocit, že třeba zakomponování postavy kadeta Poea do příběhu je pouhý komerční kalkul. A nepříliš vydařený, protože jeho představitel je ukrutná držka a hraje (resp. přehrává) ukrutně pitomě. Závěrečné rozuzlení je však (i díky "Poeovi") překvapivé, ale jestli mi ty víc než dvě hodiny života stály za to, si nejsem úplně jistý. Nakonec zaokrouhluju nahoru, a to ze dvou důvodů: 1.Bale, 2.Anderson. (07.01.2024)

Slušný vizuál a hudba, ale to je tak všechno. Jinak nudná a zdlouhavě, hodně zdlouhavě natočená historka, která se dala odvyprávět za polovinu času. Ani ten případ za moc nestojí, ani prostředí vojenské akademie, herečky podle mne krásou moc neoplývají, a myslím, že za pár dní nebudu už ani vědět, o čem to bylo, jak rychle se to z hlavy vypaří. (29.01.2024)