Ferrari

Michael Mann a jeho pohled na kratičký úsek života legendárního Enza Ferrari. I přes nářky, že mistrovy došly síly a natočil nudný životopis, mi Mannův styl a pohled neskutečně sedl. Vizuálně a herecky mistrovské a přestože si burácení motorů užijeme pouze v závěrečné patnácti minutovce, je film jako celek strhující. Driver vynikající, vybraný životní úsek poutavý a vyjma pár pomalejších částí, mistrovské dílo, které divákovi nedá nic zadarmo a přes jeho chlad a odstup se málokdo dostane. Výborný film. (29.02.2024)

Když věci dobře fungují, tak se na ně i dobře kouká, poučuje Enzo Ferrari svého synka. Stejnou maximou se řídí i Michael Mann. Další z jeho portrétů umanutého profíka v existenciální krizi je radost sledovat díky vypravěčské semknutosti a tomu, jak rytmicky, bez jakýchkoli zádrhelů šlape. Během expozice se prakticky z každého záběru dozvídáme nějakou podstatnou informaci, která bude později zužitkována. Zároveň je představen řídící stylistický postup - využívání duality a kontrastů (např. světlé scény s milenkou vs. tmavé scény s manželkou). Pomalejší scény se pravidelně střídají s rychlejšími, pohyb se zastavením a melodramatickým (v jedné scéně vyloženě operním) zveličením určitých emocí, zejména žalu, který - každý po svém - zpracovávají oba manželé. Mann navazuje na hollywoodské klasiky jako Hawks nebo Sirk a nechává mnohem víc než jiní současní režiséři vyprávět mizanscénu. Současně se vzpírá konvencím klasických životopisných dramat, když se soustředí pouze na krátký úsek Ferrariho života a namísto vytváření umělých konfliktů skvěle dramatizuje všednodenní setkání a běžné byznysové úkony (vyplácení mezd, podepisování dokumentů, dohody s investory). Tento cit pro detail současně přispívá k uvěřitelnosti fikčního světa. Práce se přitom neustále konstruktivně nebo destruktivně střetává s osobním životem (Ferrari díky ní nachází řeč se synem a zároveň kvůli ní ztrácí svou ženu). Nejvíc emocí a vzrušení je příznačně přítomno ve filmařsky bravurních scénách závodů, které představují Ferrariho největší vášeň. Katarzi ale oproti jiným sportovním filmům nakonec nepřinášejí. Spíš vědomí křehkosti života (tehdejší závodní auta i díky vynikajícímu zvukovému designu fakt nepůsobí bezpečně) a poznání, že jakkoli se budete snažit mít vše pod kontrolou, určité události stejně předvídat nelze a nakonec vám nezbude, než je přijmout a nějak začlenit do svého životního příběhu. 90% (07.01.2024)

Po dlouhých letech si Michael Mann splnil svůj sen a činí tak se ctí. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že kdyby si na něj udělal čas už ve své zlaté éře v devadesátkách, byl by výsledek podstatně odvázanější. Tento snímek o nejrychlejších autech své doby totiž zrovna dvakrát neodsýpá. Překvapivě hlavně na trati. Pokud jde o italskou domácnost Ferrariových, tak tam je to o dva převodové stupně lepší díky ďábelské Penélopě Cruz. Mimo domácí půtky však při srovnatelném rozpočtu se 4 roky starým Ford v Ferrari dostáváme v již "pouhém" Ferrari podstatně méně muziky co do měřítka, napětí i akce (nastíněná rivalita s Maserati je hodna tak akorát právě této závorky). Ano, Millie Miglia byla naprosto odlišná motosportová událost od Le Mans, jenomže drama vždy stejně tvoří samotní závodníci a ti jsou v Mannově podání nemastní, neslaní. Vzhledem k jinak historicky turbulentnímu vývoji tohoto závodu velká škoda. [Viennale 2023] (29.10.2023)

Radosť z rozprávania príbehu, ktorý dokáže byť (napriek tomu, že je vopred známy) pocitovo rovnako dramatický,  nevypočítateľný a plný hyperadrenalínových zákrut, ako automobilový závod. Zo samotných áut a závodenia sa tu nestal sekundárny motív, ako by sa mohlo zdať. Ich esencia je presiamnutá celým filmom. Mann veľmi dôsledne a radikálnejšie rozrobil prístup, ktorý načtrol ešte Lee H. Katzin v Le Mans. Blockbusterovo veľkolepé a zároveň rozrpávačsky sofistikované a pankáčske. (07.01.2024)

Opak Le Mans v mnoha směrech. Z hlediska časového narativu malý, komorně střižený závoďácký film. Studie utrápeného génia Ferrariho z překvapivého pohledu rodinného dramatu, nikoliv okázalé jezdecké symfonie sporťáků. Ne že by se tu snad nejezdilo a dokonce v příjemné retro akcentní stylizaci s extrémní dávkou realismu a fyzična (až na ta otřesně digitální létající auta), ale prim hraje Enzův obývací pokoj, ložnice a kancelář. Mann si splnil sen, natočil ho značně nehollywoodsky, nemainstreamově, bude těžké vydělat tímhle filmem hodně penež, ale produkční kvality má solidní. Není to žánr na který jsme u Manna zvyklí a některé jeho tradiční trademarky chybí a ani tu nemohou být, ale ostudu si neudělal. (03.03.2024)