Ferrari

Po Hackerovi a hlavně po Veřejných nepřátelích jsem se začal bát, jestli už se Mann nevyčerpal a nezestárl, ale Ferrari mě přesvědčilo o tom, že rozhodně ne a že ty dva filmy jen zrovna moc nedopadly. Koneckonců, přechod na ruční kameru některými režisérům na konci kariéry vyloženě uškodil (třeba Chytilové) a ačkoli mi Hacker, který s ní byl natočený celý, přišel pořád lepší než Veřejní nepřátelé, jsem rád, že se ve Ferrarim Mann na ruční kameru vykašlal a natočil to klasickou. Popravdě, jediný, kdo to s ruční kamerou zvládl skvěle, je David Lynch, který s ní natočil podle mě nejlepší jeho film, ale to už odbíhám. Hlavní je, že je Mann zase zpátky a tak jsem si poprvé na velkém plátně mohl užít jeho chytré pomalé budování atmosféry a brilantní filmařinu od zvuku, který upřednostňuje vždy to, na co je třeba upoutat pozornost, než na to, co by mělo být slyšet nejvíc (telefon), po kameru, která dokáže do nejednoho záběru dostat cinefilní překvapení a do jednotlivých scén zase nehollywoodské (její) budování a určité minizvraty. Perfektně vede i herce, kteří tu podávají skvělé výkony a všem jsem jejich role věřil.. A nejvíc mě těší, že to není tolik o závodění a rychlých autech jako spíš o postavách a vývinu vztahů mezi nimi, které naštěstí Mann umí podat tak, aby byly zajímavější než rychlostní testy a přitom to nic nemění na tom, že závěrečný závod s fatálním koncem je napínavý a vysoce intenzivní. Navíc se mi v tom zamlouval víc než Grand Prix, které se mi sice taky líblo, ale zatímco to jen cvrnklo o temné stránce tohoto sportu, Mann se tomu nebál víc věnovat a přitom to ještě začlenit mezi více nastíněných témat. Životu Enza Ferrariho se to věnuje jen v krátkém časovém úseku a přitom mi to přišlo výstižnější a komplexnější, než spousta jiných životopisů. Zároveň to ale není tak filmařsky a scénáristicky výrazné jako třeba Heat, Collateral nebo Zloděj, takže díky tomu Ferrari není až tak silným zážitkem, jakým by mohl být. Nehledě na to, že úvod je zbytečně pomalý a hůř se mi do něj dostávalo, ale pak mě to spolehlivě pohltilo jako většina Mannovy tvorby. A ještě mě mrzí, že se to sice celé odehrává v Itálii, ale všichni tu mluví skoro pořád anglicky s výrazným italským přízvukem. Přitom italština by tomu dodala na realističnosti, ale to už je spíš můj problém, který možná nikdo jiný kromě mě u filmů nemá. Za mě tedy povedený film a ačkoli to není látka, která by Mannovi seděla nejvíc, je poznat, že to bylo jeho vysněné téma a tak do toho dává hodně. Díky tomu je ale taky poznat, že má stále filmovému světu co nabídnout. (Světozor, Praha) 4* (14.01.2024)

1957… Enzovi je skoro 60 let, jezdí v Peugeotu, před rokem mu zemřel syn Dino, má milenku a s ní druhého 12ti letého syna. Manželka s ním maká ve firmě (drží firemní kasu mimochodem), milenka s ním probírá trable v práci… dělá u ní na výkresech motorů (a samozřejmě že kláti obě), prostě klasická italská rodinka. No a její lapálie se řeší víc než 3/4 stopáže filmu (dokonce i operu tam nacpali). Samozřejmě (aby se neřeklo) je tu trochu i o závodění (Argentine Grand Prix a Mille Miglia). Upřímně, čekal jsem to spíš obráceně. Více o závodech a autech a méně řešení okolo Enzova levobočka. Nejsilnější z filmu je zmíněná Miglia 57. Obzvlášť ten, kdo ví co se stane, musí mít husí kůži pokaždé, když zahlédne vůz č.531. (24.01.2024)

Hned na úvod musím říct, že až se budete chystat na tento film podívat, tak rozhodně nečekejte závodní film jako je například Le Mans '66 nebo Rivalové. Film Ferrari si totiž zakládá hlavně na jeho hlavní postavě a to právě na Enzu Ferrarim a jeho vývoji a vzestupu v kariéře. Závodní scény sice ve filmu taky najdete, ale jsou tu až na druhém místě a není to to nejpodstatnější. Zároveň se tento film nemůže vyrovnat předešlým jmenovaným z toho důvodu, že není tak opulentní a pestrobarevný. Působí víc surově a dbá hlavně na dvě dějové linie. Na tu pracovní, kde můžeme sledovat zákulisí podnikání a peněžní trable Ferrariho, a na tu soukromou, kde naopak můžeme vidět trable v manželství. Z herců musím rozhodně pochválit Adama Drivera, který ztvárnil hlavní postavu. Driver má za sebou už spoustu filmů, ale až tento se mi vryl do paměti. Dokázal Ferrariho osobnost vystihnout úplně skvěle. Jeho osobnost je chladná až ledová, na povrchu je nezranitelný a nejeví moc známky emocí. Jeho manželku Lauru hraje Penélope Cruz, která občas celému filmu dost kraluje. Působí zde jako zahořklá žena, která je ale pořád sex idol, a proto se mi na tu roli hodně hodila. A třetí důležitou postavou je zde milenka Ferrariho Lina. Tu hraje Shailene Woodley a na ní je určitě taky radost pohledět. Velmi dobrá je i atmosféra celého filmu a napětí mezi jednotlivými postavami. Je vidět, že tohle má Michael Mann zmáknuté a jde mu to. Pokud se teda budete chystat na film Ferrari do kina, tak se připravte na silné drama podle skutečné události a ne na auta, závodění a spoustu akce. Proto může tento film pro některé představovat jenom hromada nudy, ale když se do příběhu ponoříte, tak zjistíte, že to zas taková nuda není a stojí to za vidění. 7,5/10 (25.01.2024)

Pokud byste čekali nadupanou jízdu plnou závodů na život a na smrt (zdravím Rivaly a Le Mans '66), budete zákonitě zklamáni. Ferrari je v podstatě intimní pomalý snímek o bolestech a neshodách jedné rodiny. A jakkoli mám Adama fakt hodně ráda, v tomto případě byly hlavními hvězdami spíše Penélope a Shailene v roli Ferrariho životních partnerek. Kdo ale vydrží až do konce, dočká se přece jen i jednoho hodně dramatického závodu. (02.06.2024)

Pro režisérské matadory evidentně vysoký věk není pražádnou překážkou v další tvorbě, nicméně z tria legend, jedenaosmdesátiletého Scorseseho (Zabijáci rozkvetlého měsíce) a šestaosmdesátiletého Scotta (Napoleon) dopadl osmdesátiletý Michael Mann se svou aktuální novinkou nejlépe. Ač je to opatrná chvála. Už kdysi jsem perfekcionistu Manna označil za otce, který jezdí s kamionem. Synek ho vídává málo (Mann si dává hodně velké pauzy a projekty si pečlivě vybírá), hodně se na něho těší, a když už z cest přijede, je plný zážitků. Auta ano, ale jen jako kulisa. Životopis ano, ale vlastně jen výňatek několika měsíců, kdy slavná automobilka krachuje, manželství jejího zakladatele a jeho milé Laury je už nějaký ten pátek v troskách (i proto, že pár měsíců zpět zemřel jejich syn), a to ještě ona netuší, že… to až v kině. Výsledkem je komorní rodinné drama, kterému ovšem chybí nějaká autorská přidaná hodnota. Mann se se svým týmem nemusel tolik držet faktů, Commendatoreho profesní i osobní krizi mohl a měl něčím ozvláštnit. Takhle sledujeme jen chladného šéfa, který bez emocí přihlíží, jak se na trati zabije jeho nejlepší šofér. I když tady Mann hezky pracuje s nejistotou (stejnou jako u samotných závodů), protože právě viděné nás kolikrát nutí přehodnotit, než si jasně řekneme, kým Ferrari skutečně byl. Přitom jej Adam Driver hraje tak suverénně, že se nám Enzo měl dostat hlouběji pod kůži. Tam se solidně dostává nasupená manželka Penélope Cruz, která může a hodlá svou buldočí zarputilostí leccos rozseknout. Temperament na druhou. Moc se mi líbila, sorry Shailene. Klíčový konflikt(y) mezi ústřední trojicí ale nakonec úplně zajímavý není. Kdybych to porovnal třeba s dravou krimi Nelítostný souboj a jeho dialogy a vztahy, bylo by to naprosto drtivé vítězství pro špičkový souboj dvou samců z roku 1995. I když budu mít vždycky raději Mannovy přestřelky – třeba jako ta na diskotéce plné lidí v Collateralu nebo ta památná několikaminutová mezi policií a lupiči na ulici právě v Nelítostném souboji – finální ikonický vytrvalostní závod Mille Miglia vypadá rovněž velmi dobře, ostatně to platí i pro zvuk, kostýmy a zejména kameru Erika Messerschmidta. (13.01.2024)