Ferrari

Mistrovské dílo, které se nebojí vypadat jako selhání. Michael Mann je režisér, jenž napříč desetiletími soustavně natáčel výtvarně provokativní, akcentovanými povrchovými vlastnostmi své textury zneklidňující snímky, které na jedné straně fungovaly jako modernistická dramata o vnitřních dilematech postav na pomezí různých světů a na druhé straně úspěšně budovaly dojem populárních, hollywoodské žánrové konvence následujících bijáků. Tentokrát nicméně druhý rys potlačil na úkor prvního, a tak natočil svůj nejpodvratnější, nejprovokativnější a dost možná nejodvážnější film. Film, k němuž na svém blogu po prvním zhlédnutí předkládám soubor dílem analytických, dílem interpretačních cinefilních postřehů... určených těm, kdo už jej viděli. (09.01.2024)

Po Hackerovi a hlavně po Veřejných nepřátelích jsem se začal bát, jestli už se Mann nevyčerpal a nezestárl, ale Ferrari mě přesvědčilo o tom, že rozhodně ne a že ty dva filmy jen zrovna moc nedopadly. Koneckonců, přechod na ruční kameru některými režisérům na konci kariéry vyloženě uškodil (třeba Chytilové) a ačkoli mi Hacker, který s ní byl natočený celý, přišel pořád lepší než Veřejní nepřátelé, jsem rád, že se ve Ferrarim Mann na ruční kameru vykašlal a natočil to klasickou. Popravdě, jediný, kdo to s ruční kamerou zvládl skvěle, je David Lynch, který s ní natočil podle mě nejlepší jeho film, ale to už odbíhám. Hlavní je, že je Mann zase zpátky a tak jsem si poprvé na velkém plátně mohl užít jeho chytré pomalé budování atmosféry a brilantní filmařinu od zvuku, který upřednostňuje vždy to, na co je třeba upoutat pozornost, než na to, co by mělo být slyšet nejvíc (telefon), po kameru, která dokáže do nejednoho záběru dostat cinefilní překvapení a do jednotlivých scén zase nehollywoodské (její) budování a určité minizvraty. Perfektně vede i herce, kteří tu podávají skvělé výkony a všem jsem jejich role věřil.. A nejvíc mě těší, že to není tolik o závodění a rychlých autech jako spíš o postavách a vývinu vztahů mezi nimi, které naštěstí Mann umí podat tak, aby byly zajímavější než rychlostní testy a přitom to nic nemění na tom, že závěrečný závod s fatálním koncem je napínavý a vysoce intenzivní. Navíc se mi v tom zamlouval víc než Grand Prix, které se mi sice taky líblo, ale zatímco to jen cvrnklo o temné stránce tohoto sportu, Mann se tomu nebál víc věnovat a přitom to ještě začlenit mezi více nastíněných témat. Životu Enza Ferrariho se to věnuje jen v krátkém časovém úseku a přitom mi to přišlo výstižnější a komplexnější, než spousta jiných životopisů. Zároveň to ale není tak filmařsky a scénáristicky výrazné jako třeba Heat, Collateral nebo Zloděj, takže díky tomu Ferrari není až tak silným zážitkem, jakým by mohl být. Nehledě na to, že úvod je zbytečně pomalý a hůř se mi do něj dostávalo, ale pak mě to spolehlivě pohltilo jako většina Mannovy tvorby. A ještě mě mrzí, že se to sice celé odehrává v Itálii, ale všichni tu mluví skoro pořád anglicky s výrazným italským přízvukem. Přitom italština by tomu dodala na realističnosti, ale to už je spíš můj problém, který možná nikdo jiný kromě mě u filmů nemá. Za mě tedy povedený film a ačkoli to není látka, která by Mannovi seděla nejvíc, je poznat, že to bylo jeho vysněné téma a tak do toho dává hodně. Díky tomu je ale taky poznat, že má stále filmovému světu co nabídnout. (Světozor, Praha) 4* (14.01.2024)

Pro mě zcela nepochopitelné opomenutí Penélope Cruz v oscarových nominacích. Adam Driver je tu fajn, nesnaží se expresionisticky „po-italsku“ přehrávat, i ve vypjatých scénách je jeho herectví příjemně decentní, dokonce i ten šedivý příčesek na hlavě mu věřím, ovšem hlavní hvězdou je tu pro mě právě Penélope. Ne auta, o kterých ostatně vím kulový, ne závody, ale tato žena zmítaná emocemi, pochybnostmi, která celý film svádí vnitřní boj, aby na konci kapitulovala, protože rodinný byznys je nade vše. A s tím souvisí i Mannův záměr, kde se nesnažil přiblížit Ferrariův život nějakým nudným biografickým popisem a odškrtáváním letopočtů, ale v krátkém časovém úseku přiblížit manželský svár jedné významné famílie. A ty závody tu jsou jenom příjemným doplňkem, ač produkčně pěkně ošéfované a kamerou hezky dramaticky nasnímané. Měl bych snad jenom dvě výtky -  není přece nutné v neanglicky mluveném prostředí přizpůsobovat angličtinu herců do jakéhosi přízvukového šišlavého patvaru, jako se to děje tady, a pak ty CGI auta, létající při bouračce vzduchem, bych v takovém hezky staromódně pojatém filmu vídat nechtěl. (23.03.2024)

Michael Mann a jeho pohled na kratičký úsek života legendárního Enza Ferrari. I přes nářky, že mistrovy došly síly a natočil nudný životopis, mi Mannův styl a pohled neskutečně sedl. Vizuálně a herecky mistrovské a přestože si burácení motorů užijeme pouze v závěrečné patnácti minutovce, je film jako celek strhující. Driver vynikající, vybraný životní úsek poutavý a vyjma pár pomalejších částí, mistrovské dílo, které divákovi nedá nic zadarmo a přes jeho chlad a odstup se málokdo dostane. Výborný film. (29.02.2024)

Mýma očima zdařilý životopisný kousek, líbilo se mi to, bavilo mě to, přesto jednu připomínku mám.. Přijde mi ohromná škoda, že si tvůrci vybrali ze života Enza Ferrariho jen jeden rok.. Umím pochopit, že to byl zlomový rok, odehrálo se toho fakt hodně a padla podstatná rozhodnutí pro existenci firmy Ferrari i osobní život Enza, jen mám neodbytný pocit, že to prostě je jen výsek, malá část, není to ucelené.. Nicméně Adam Driver zaslouží smeknutí klobouku, byl výborný a bezvadně s ním fungovala Penélope Cruzová, chemie mezi nimi je úchvatná, ať už jde o lásku či nenávist, porozumění či hádky, stojí to za to.. (09.02.2024)