Reklama

Reklama

VOD (1)

Děj filmu se odehrává v létě roku 1957. V roce, kdy se bývalý automobilový závodník Ferrari (Adam Driver) ocitá ve velké krizi. Řeší problémy v manželství, smrt syna, ale také bankrot společnosti, jíž věřil. Příběh zachycuje nejen hlavního hrdinu, ale také další členy jeho rodiny, která definovala myšlenku výkonného italského sportovního vozu a prakticky stála u zrodu závodů formule 1 a také u legendární automobilové značky. (Vertical Entertainment)

(více)

Videa (11)

Trailer 3

Recenze (219)

Wacoslav1 

všechny recenze uživatele

Vyčichlý Mann servíruje sterilní a banální storku ze sice atraktivního prostředí, ale to co by jsme v tom filmu chtěli vidět především tam bohužel není a když už ano tak mě to zrovna moc nepřesvědčilo. Pro někoho tady jak jsem se dočetl mistrovské dílo, ale to jsem po pravdě nepochopil proč a upřímně doufám i vzhledem k vadnoucímu renomé režiséra, že z toho avizovaného pokračování Heatu pod jeho taktovkou už nic v současné době nebude. To prostě nechceš vidět, takže asi tak.25% ()

Ediebalboa 

všechny recenze uživatele

Po dlouhých letech si Michael Mann splnil svůj sen a činí tak se ctí. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že kdyby si na něj udělal čas už ve své zlaté éře v devadesátkách, byl by výsledek podstatně odvázanější. Tento snímek o nejrychlejších autech své doby totiž zrovna dvakrát neodsýpá. Překvapivě hlavně na trati. Pokud jde o italskou domácnost Ferrariových, tak tam je to o dva převodové stupně lepší díky ďábelské Penélopě Cruz. Mimo domácí půtky však při srovnatelném rozpočtu se 4 roky starým Ford v Ferrari dostáváme v již "pouhém" Ferrari podstatně méně muziky co do měřítka, napětí i akce (nastíněná rivalita s Maserati je hodna tak akorát právě této závorky). Ano, Millie Miglia byla naprosto odlišná motosportová událost od Le Mans, jenomže drama vždy stejně tvoří samotní závodníci a ti jsou v Mannově podání nemastní, neslaní. Vzhledem k jinak historicky turbulentnímu vývoji tohoto závodu velká škoda. [Viennale 2023] ()

Reklama

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Michael Mann si nejen Posledním Mohykánem, Nelítostným soubojem, Alim nebo Collateralem zajistil pozici režijní legendy, kterou člověk bude uctívat i kdyby na sklonku svého života a kariéry začal točit nepříliš povedené snímky. Diváky ostatně zvládl Mann snadno rozdělit už svým 9 let starým Hackerem, která sice nějak nesnížila Mannův kreativní um, neopřela se ovšem tehdy o dvakrát silný scénář a pro mnohé by nešlo o zrovna ideální rozlučku s talentovaným tvůrcem. Mann ovšem naštěstí svou kariéru Hackerem neukončil. 80-letý režisér aktuálně chystá kombinaci sequelu a prequelu ke svému Nelítostnému souboji, těsně předtím poté realizoval biopic Enza Ferrariho. Postava, která se mihla nejen v Le Mans '66 Jamese Mangolda, ale především legenda automobilového a závodního průmyslu. Pro Manna jde o vysněný projekt, který chystal více než dvě dekády. a kolem hlavní role se jednu dobu motali Hugh Jackman nebo Christian Bale. Nakonec se v titulní roli objevuje Adam Driver, kdy je Mannův nejnovější film do velké míry financován nezávisle. Vznikl tak film za 95 milionů dolarů, který byl dávno předurčen k tomu stát se finančním propadákem. Stojí alespoň Mannův doslova vydupaný projekt za to?   Kdyby se Enzo Ferrari po vzoru královny Alžběty dočkal vlastního seriálu na Netflixu, Ferrari Michaela Manna svým příběhem působí jakoby byl jeho příběh pro základ 3. série jeho vlastního seriálu. Píše se rok 1957, Ferarrimu je již skoro 60 let, přišel o dědice a podepsala se to mimo jiné na vztahu s jeho manželkou Laurou. Ferrari rozhodně není film pro automobilové fajnšmekry a velmi snadno se dá pochopit, že ne všechny zaujme, že místo dalších Rivalů nebo Le Mans '66 dostanou spíše snahu o nahlédnutí do duše Enza Ferrariho. A bylo by vlastně nefér se kvůli tomu cítit jako divák nějak podvedeně. Divák ovšem nutně nemusí být fanouškem automobilů a závodů, aby přeci jen neměl pocit, že bylo kolem dekády chystaného projektu mnoho povyku pro nic.   Snadno se dá vzpomenout na nedávné Saltburn Emerald Fennell - také jde o film, kterému se nedá vytknout, že jeho tvůrce spoléhá a těží maximum z pozlátka, přitom všem ovšem tak nějak zapomíná na obsah. Pro Manna jde o srdeční záležitost, kterou napsal spolu s Troyem Kennedym-Martinem (který se kvůli své smrti v roce 2009 realizace filmu nedožil), při sledování se ovšem nedá zbavit pocitu, že jde o ten typ filmu, který si filmař natočil především pro sebe. Na tom pochopitelně není zhola nic špatného, přeci jen každá filmařská legenda by měla po slušné várce solidních zářezů mít na něco podobného právo. O to více zamrzí, že se na kvality nejlepších Mannových filmů Ferrari přeci jen nechytá.   Je to pořád dílo precizního režiséra, který nadále umí dodávat výrazný vizuál a například jednou pasáží (bouračka) dokáže opět strhnout. Mann sice stárne, přeci jen ovšem neztratil svou audiovizuální dravost a závodní pasáže tak pořád zvládají být strhující a vyvolávat pocit, že tohle skutečně točí chlapík zodpovědný za Poslední Mohykán, Nelítostný souboj, Ali nebo Collateral. Adam Driver je poté naprostou castingovou trefou, Penelopé Cruz podává jako Laura Ferrari další silný výkon a Shailene Woodley má díky roli Liny Lardi zase jednou štěstí na roli.   Nutně nemusí být problém, že se film nesnaží dívat na Ferrariho jako na značku, ale na Ferrariho jako na člověka. Dost možná jde přeci jen o zajímavější a především odvážnější koncept. K čemu je ovšem vlastně nimraní se v osobních tragédiích, komplikovaných vztazích a stěžejních dilematech v moment, kdy výsledek zůstává emocionálně prázdný? Mannův problém přitom tohle nikdy vyloženě nebyl, zde jde přitom o zdánlivě hlavní trumfy jeho Ferarriho. Ferrrari tak i přes relativně tučných 130 minut sice utíká jako po másle, už den po projekci se ovšem může snadno vymazat z paměti. Především proto, že strhujících sekvencí není v Mannově Ferrari zase tolik.   Mann ve svém Ferrari často k něčemu vybízí napětí, aby nad tím rázem rychle zavřel knihu. V rámci Mannovi kariéry jde přeci jen alespoň o něco svěžího. V několika ohledech (nejen díky přítomnosti Adama Drivera) Mannovo Ferrari působí jako pokus o retro Manželskou historii. Jenomže při vzpomínání na film Noaha Baumbacha se nedostavuje to nejdůležitější - emoce. Celé to tak má velmi krásnou retro stylizaci a výpravu, krásně se na to kouká a jde vlastně snadno pochopit, že se někdo (pochopitelně subjektivně) nechá opít rohlíkem. Kdo ví alespoň trochu o životě Enza Ferrariho, ví, že jeho podání Adamem Driverem je věrohodné a vlastně snadno připomene toho zdánlivého mrzouta, kterého svým ztvárněním v Le Mans '66 zvládl evokovat Remo Girone. Právě ledovost a nepřístupnost Enza Ferrariho ovšem snaze o věrohodné ztvárnění Ferrariho moc nepřidává. Adam Driver výtečně ztvárňuje realisticky chladného Ferrariho, Mann se snaží věrně vyobrazit Ferrariho vystupování v roce 1957. Vše v podstatě v pořádku, i díky tomu ovšem pořád nevyhnutelně chladné. A moc nepomůže ani fakt, že Driver jako téměř šedesátník zvládá působit více než věrohodně.   Už nyní je jasné, že Ferarri rozděluje diváky a mnoho v něm hledá várku přesahů. National Board of Review ho označil za jeden z 10 nejlepších filmů loňského roku a už nyní vznikají nějaké ty rozbory, které minimálně zvládnou zaujmout a svádět k tomu se nad Ferarrim ještě nějak zamyslet. I díky Mannovi poté výsledek zvládá sympaticky působit jako ze staré školy, kdy výsledek většinu času sází na komorní drama, které ovšem zvládá být přeci jen správně strhující v moment, kdy by strhující být mělo. S kamerou Mann ostatně pořád umí divy.   Představí se spousty potencionálně lákavých postav, které jsou ve finále spíše křovím, nejde ovšem o extra výtku, film se ostatně pořád přeci jen jmenuje Ferrari a točí se především kolem něj a jeho blízkých. I proto možná zamrzí, že někoho spíše nenapadlo realizovat seriál, který by prozkoumal stěžejní momenty Enza Ferrariho do jeho smrti v roce 1988. Nejedná streamovací služba by rázem měla zajímavý koncept na několik let. Jestli totiž něco Ferrari Michaela Manna dokazuje, je to fakt, že je to pořád výtečný realizátor a jeho Nelítostný souboj 2 by rozhodně nemusel dopadnout tragicky. Jako vypravěč si ovšem tentokrát jednoduše vybral tu horší chvíli a promyšlené kontrastování záběrů (Erik Messerschmidt natočil poslední dva filmy Davida Finchera - Mank a Zabiják), výtečná práce se zvukem, hudba Daniela Pembertona plná té správné energie a retro atmosféra (tučný rozpočet, který film odsoudil k pozici finančního propadáku, je vidět) to celé jaksi nespasí.   Michael Mann nenatočil film o Enzu Ferrarim o jakožto legendě automobilového a závodního průmyslu. Michael Mann natočil film o Enzu Ferrarim o jakožto muži, který si utrpěl brutální životní ztrátu, která měla zásadní vliv na jeho život. Ferrari není filmem pro automobilové fajnšmekry v pravém slova smyslu, zároveň bohužel nejvíce nechybí po emocionální stránce (variace na Manželskou historii nemůže fungovat už kvůli chladnosti samotného Enza Ferrariho). Přesto je Mann pořád výborný audiovizuální realizátor a Ferrari si několika svými momenty přeci jen svou existenci i silnými hereckými výkony snadno obhájí. Od dvou dekád chystaného a Mannova vysněného projektu se ovšem přeci jen snadno dalo čekat mnohem více.... () (méně) (více)

castor 

všechny recenze uživatele

Pro režisérské matadory evidentně vysoký věk není pražádnou překážkou v další tvorbě, nicméně z tria legend, jedenaosmdesátiletého Scorseseho (Zabijáci rozkvetlého měsíce) a šestaosmdesátiletého Scotta (Napoleon) dopadl osmdesátiletý Michael Mann se svou aktuální novinkou nejlépe. Ač je to opatrná chvála. Už kdysi jsem perfekcionistu Manna označil za otce, který jezdí s kamionem. Synek ho vídává málo (Mann si dává hodně velké pauzy a projekty si pečlivě vybírá), hodně se na něho těší, a když už z cest přijede, je plný zážitků. Auta ano, ale jen jako kulisa. Životopis ano, ale vlastně jen výňatek několika měsíců, kdy slavná automobilka krachuje, manželství jejího zakladatele a jeho milé Laury je už nějaký ten pátek v troskách (i proto, že pár měsíců zpět zemřel jejich syn), a to ještě ona netuší, že… to až v kině. Výsledkem je komorní rodinné drama, kterému ovšem chybí nějaká autorská přidaná hodnota. Mann se se svým týmem nemusel tolik držet faktů, Commendatoreho profesní i osobní krizi mohl a měl něčím ozvláštnit. Takhle sledujeme jen chladného šéfa, který bez emocí přihlíží, jak se na trati zabije jeho nejlepší šofér. I když tady Mann hezky pracuje s nejistotou (stejnou jako u samotných závodů), protože právě viděné nás kolikrát nutí přehodnotit, než si jasně řekneme, kým Ferrari skutečně byl. Přitom jej Adam Driver hraje tak suverénně, že se nám Enzo měl dostat hlouběji pod kůži. Tam se solidně dostává nasupená manželka Penélope Cruz, která může a hodlá svou buldočí zarputilostí leccos rozseknout. Temperament na druhou. Moc se mi líbila, sorry Shailene. Klíčový konflikt(y) mezi ústřední trojicí ale nakonec úplně zajímavý není. Kdybych to porovnal třeba s dravou krimi Nelítostný souboj a jeho dialogy a vztahy, bylo by to naprosto drtivé vítězství pro špičkový souboj dvou samců z roku 1995. I když budu mít vždycky raději Mannovy přestřelky – třeba jako ta na diskotéce plné lidí v Collateralu nebo ta památná několikaminutová mezi policií a lupiči na ulici právě v Nelítostném souboji – finální ikonický vytrvalostní závod Mille Miglia vypadá rovněž velmi dobře, ostatně to platí i pro zvuk, kostýmy a zejména kameru Erika Messerschmidta. ()

Lima 

všechny recenze uživatele

Pro mě zcela nepochopitelné opomenutí Penélope Cruz v oscarových nominacích. Adam Driver je tu fajn, nesnaží se expresionisticky „po-italsku“ přehrávat, i ve vypjatých scénách je jeho herectví příjemně decentní, dokonce i ten šedivý příčesek na hlavě mu věřím, ovšem hlavní hvězdou je tu pro mě právě Penélope. Ne auta, o kterých ostatně vím kulový, ne závody, ale tato žena zmítaná emocemi, pochybnostmi, která celý film svádí vnitřní boj, aby na konci kapitulovala, protože rodinný byznys je nade vše. A s tím souvisí i Mannův záměr, kde se nesnažil přiblížit Ferrariův život nějakým nudným biografickým popisem a odškrtáváním letopočtů, ale v krátkém časovém úseku přiblížit manželský svár jedné významné famílie. A ty závody tu jsou jenom příjemným doplňkem, ač produkčně pěkně ošéfované a kamerou hezky dramaticky nasnímané. Měl bych snad jenom dvě výtky -  není přece nutné v neanglicky mluveném prostředí přizpůsobovat angličtinu herců do jakéhosi přízvukového šišlavého patvaru, jako se to děje tady, a pak ty CGI auta, létající při bouračce vzduchem, bych v takovém hezky staromódně pojatém filmu vídat nechtěl. ()

Galerie (41)

Zajímavosti (33)

  • Režisér Michael Mann řekl: „Adam Driver a Enzo Ferrari jsou si v Adamově původu podobní. Adam se hlásí na Juilliard, je odmítnut a v devatenácti letech nastupuje k námořní pěchotě. Po skončení služby u námořní pěchoty se vrací na Juilliard, studuje, je odhodlaný a objevuje svou vášeň pro herectví. A nic mu nestojí v cestě.“ (Johnny.ARN)
  • Závěrečný polibek mezi Alfonsem di Portagem (Gabriel Leone) a Lindou Christian (Sarah Gadon) zachytil fotograf, který zůstává v anonymitě. Italský tisk ho nazval „Il bacio della morte“ neboli polibek smrti. Linda později tvrdila, že zvláštní výraz v její tváři byl způsoben předtuchou: „Měla jsem při tom polibku zvláštní pocit. Byl chladný a způsobil, že jsem se poprvé podívala na Nelsona sedícího za ním. Vypadal jako mumie, šedivý, popelavý, jakoby zhypnotizovaný. Měl oči někoho, kdo utrpěl obrovský šok.“ (Johnny.ARN)

Související novinky

Michael Mann plánuje remake korejského hitu

Michael Mann plánuje remake korejského hitu

03.11.2023

Pro hollywoodské režisérské matadory evidentně není vysoký věk žádnou překážkou v další tvorbě filmových spektáklů. Své o tom ví osmdesátiletý Martin Scorsese (Zabijáci rozkvetlého měsíce, Casino),… (více)

Michael Mann natočí svůj vysněný film

Michael Mann natočí svůj vysněný film

09.02.2022

79letý režisér Nelítostného souboje, Miami Vice nebo Collateralu Michael Mann konečně dostane šanci natočit svůj vysněný projekt. Režisér po letech příprav sehnal obsazení a finance pro natočení… (více)

Reklama

Reklama