Ferrari

Hned úvodní čtvrthodina mistrovsky představí ústřední postavy, jejich vnitřní bolesti, konflikty a životní motivace. Především postavu Enza Ferrariho, továrníka a inženýra, železného a zásadového muže s pošramoceným rodinným životem. Adam Driver se pro tuto roli narodil, energie a tón filmu stojí ještě více na něm, než na autech. Osudová a zároveň energická hudba Daniela Pembertona, místy doplněná vokály, dává filmu duši. Retro stylizace prostředí i ostatních postav je skvělá, každý z vedlejších herců disponuje potřebnou osobností. Trefné dialogové hlášky, které osvětlí smrtelné nebezpečí vášně závodníků i nelehkou pozici Ferrariho a jeho firmy v daném odvětví - odpovědnost za životy v honbě nejenom za prestiží, ale i kardinálním udržení firemního byznysu. (07.01.2024)

Krátký úsek ze života legendárního italského průmyslníka a zakladatele automobilky, v jejichž strojích by chtěl jezdit snad každý (a jen málokdo si to může dovolit :). Ale tady to ani tak není o těch nádherných mašinách s černým vzpínajícím se koněm na žlutém poli ve znaku, tady je to o člověku. Nějaké závody tu samozřejmě jsou, je tu i jedna neskutečně ztvárněná havárie (uff, to jsem nečekal, masakr), ale z velké části jde o drama člověka, který se ocitá na rozcestí... A je tu Adam Driver v titulní roli, a opět válí. Asi jsem také čekal více toho benzínu a burácení motorů, ovšem ani lidská stránka života Enza Ferrariho není bez zajímavosti. 75% (13.01.2024)

Pokud byste čekali nadupanou jízdu plnou závodů na život a na smrt (zdravím Rivaly a Le Mans '66), budete zákonitě zklamáni. Ferrari je v podstatě intimní pomalý snímek o bolestech a neshodách jedné rodiny. A jakkoli mám Adama fakt hodně ráda, v tomto případě byly hlavními hvězdami spíše Penélope a Shailene v roli Ferrariho životních partnerek. Kdo ale vydrží až do konce, dočká se přece jen i jednoho hodně dramatického závodu. (02.06.2024)

Narvat něčí život do dvou hodin většinou není dobrý nápad, takže vítám, že se Michael Mann touto cestou nevydal. Krátký výsek z roku 1957 s pár flashbacky do minulosti bohatě stačí k rozehrání velkého dramatu. Trochu jsem bojoval se samotným názvem, ale po chvíli přemýšlení jsem dospěl k tomu, že dává naprostý smysl. Ten film je o tom, kdo (a co) všechno je nositelem tohoto jména. (13.01.2024)

Pro režisérské matadory evidentně vysoký věk není pražádnou překážkou v další tvorbě, nicméně z tria legend, jedenaosmdesátiletého Scorseseho (Zabijáci rozkvetlého měsíce) a šestaosmdesátiletého Scotta (Napoleon) dopadl osmdesátiletý Michael Mann se svou aktuální novinkou nejlépe. Ač je to opatrná chvála. Už kdysi jsem perfekcionistu Manna označil za otce, který jezdí s kamionem. Synek ho vídává málo (Mann si dává hodně velké pauzy a projekty si pečlivě vybírá), hodně se na něho těší, a když už z cest přijede, je plný zážitků. Auta ano, ale jen jako kulisa. Životopis ano, ale vlastně jen výňatek několika měsíců, kdy slavná automobilka krachuje, manželství jejího zakladatele a jeho milé Laury je už nějaký ten pátek v troskách (i proto, že pár měsíců zpět zemřel jejich syn), a to ještě ona netuší, že… to až v kině. Výsledkem je komorní rodinné drama, kterému ovšem chybí nějaká autorská přidaná hodnota. Mann se se svým týmem nemusel tolik držet faktů, Commendatoreho profesní i osobní krizi mohl a měl něčím ozvláštnit. Takhle sledujeme jen chladného šéfa, který bez emocí přihlíží, jak se na trati zabije jeho nejlepší šofér. I když tady Mann hezky pracuje s nejistotou (stejnou jako u samotných závodů), protože právě viděné nás kolikrát nutí přehodnotit, než si jasně řekneme, kým Ferrari skutečně byl. Přitom jej Adam Driver hraje tak suverénně, že se nám Enzo měl dostat hlouběji pod kůži. Tam se solidně dostává nasupená manželka Penélope Cruz, která může a hodlá svou buldočí zarputilostí leccos rozseknout. Temperament na druhou. Moc se mi líbila, sorry Shailene. Klíčový konflikt(y) mezi ústřední trojicí ale nakonec úplně zajímavý není. Kdybych to porovnal třeba s dravou krimi Nelítostný souboj a jeho dialogy a vztahy, bylo by to naprosto drtivé vítězství pro špičkový souboj dvou samců z roku 1995. I když budu mít vždycky raději Mannovy přestřelky – třeba jako ta na diskotéce plné lidí v Collateralu nebo ta památná několikaminutová mezi policií a lupiči na ulici právě v Nelítostném souboji – finální ikonický vytrvalostní závod Mille Miglia vypadá rovněž velmi dobře, ostatně to platí i pro zvuk, kostýmy a zejména kameru Erika Messerschmidta. (13.01.2024)