Chudáčci

Nenapíšem nič prekvapivé, čo by si človek neprečítal už v iných komentároch a tak len zopakujem, že "Poor Things" je dosť podivná záležitosť, akurát, že keby chcem podotknúť, ako pre svoj svojský spôsob spracovania, nesadne každému, tak by som bol vzhľadom na tunajšie hodnotenie, za celkom solídneho dementa. Ja osobne neviem, čo kto na tomto vidí, no za mňa nie - "ďakujem".  (30.04.2024)

Současný hit Yorga Lanthimose nominovaný na extrémní počet ocenění vychází z knihy Alasdaira Graye Poor Things: Episodes from the Early Life of Archibald McCandless M.D., Scottish Public Health Officer (1992). Gray bývá srovnáván s Jamesem Joycem, přesto máme v českých překladech jen dva jeho texty a Poor Things mezi ně nepatří. I proto je tak snadné podlehnout dojmu o genialitě Lanthimose, jehož přínos nicméně spočívá jen ve spojení Grayova pseudoviktoriánského románu s Frankenhooker (1990) Franka Henenlottera. Osobně vnímám samozřejmě mnoho dalších odkazů, ať už to jsou Freaks nebo Elephant Man, každopádně celek tvoří nevšedně půvabný pastiš. O kouzelných hereckých kreacích Stone, Ruffala, Dafoa, Schygully nebo Qualley se není nutné rozepisovat, protože v takto kreativním filmu musela být radost pracovat. Mary Shelly by jistě byla nadšená. #čsfdprojekce (29.01.2024)

Poor Things je filmová špecialitka pre určitý typ diváka, ktorý ocení nekonvenčný scenár a technicky nápaditý a zvádzajúci vizuál. Emma Stone skvele stvárňuje psychosexuálny vývoj ľudsko-neľudského stvorenia, ktoré sa od malého dieťaťa v dospelom tele vydiferencuje do podoby emancipovanej ženy. Počas svojho zrenia prechádza z orálno-análnej fázy do falicko-latentnej vyvrcholením poznania, že svet je plný zmyslových vnemov, túžob, citov a vzťahy sú to, čo dáva zmysel. Chvíľami som myslela na filmového surrealistu Luisa Buñuela a temného Tima Burtona. Po technickej stránke sú uchvacujúce najmä kulisy, symbolická projekcia a čáry-máry s kamerou. Viem si predstaviť, že si herci pošmakovali na možnosti vyhrať sa s expresívnosťou postáv, Emme Stone sa to podarilo naozaj bravúrne. Po stránke obsahovej príbeh aj so všetkými uchvacujúcimi výrazovými prostriedkami vyvoláva chlad a prázdno. Vydýchla som si až keď skončil. (14.04.2024)

Zatím nejextravagantnější Lanthimos, a to už je dost co říct. Jeden z nejosobitějších filmařů současnosti se pořádně utrhl ze řetězu a navíc měl na realizaci svých originálních ujetých vizí hodně peněz. Výsledkem je komplexní, nehorázně zábavný a významy přetékající komediální bizár s frankensteinovskými motivy o emancipační cestě jedné ženy za poznáním světa i sebe sama. Ženy s dospělým tělem a mozkem vlastního nenarozeného dítěte, kterou skrze vyprávění řazené do kapitol sledujeme na cestě po Evropě, jak porušuje všechny myslitelné společenské konvence, postupně podráží patriarchátu nohy a ve finále mu bodá kudlu do zad a prochází si kompletním zrychleným vývojem od zvídavého batolete přes naivní dospívající dívku až po výmluvnou intelektuálku s jasným názorem na stav věcí. Inteligentní dialogy, promyšlený koncept, aktuální téma, vizuálně opojné obrazy, strhující herecké výkony, ďábelsky morbidní nápady, spousta nahoty, umělecký film jak víno, oscarové nominace jsou nevyhnutelné. (12.10.2023)

Reálně i filmově odporná Ema Kamenná s fungl novým mozkem a mentálním věkem předškolačky freudovsky objevuje svou kundu, přičemž na všechny strany ventiluje černobíle bezelstné dětské zmrdsví, sobectví a sociální nevyspělost ve fantaskním Dalího světě, snímaném vypouklou čočkou. A já musím konstatovat, že se jedná snad o historicky první snímek Jirky Latimérie, podivného to řeckého ufona, po kterém nemáte znuděni xmrti až tak kompulzivní chuť rozšlapat hlavu nějakému uhrovitému rozumbradáčskému pozérskému panici s mastnými vlasy a Kierkegaardem v podpaždí. Možná je to tím, že Jirka tentokrát vypustil své scénáristické ambice, možná proto, že trochu méně fetoval jsoucno, a možná je to Mejbylyn. Nicméně uhrančivé obrazy jsou tentokrát doplněny i vcelku zábavným, místy až dekadentně mrdavým příběhem s kupodivu hlavopatoidními dialogy a poměrně satirickým pseudofilozofováním, z nichž by se sice panna Shellyová asi dvakrát funivě nevyprstila, avšak já tasím vcelku plnotučnou trojku, i když mi z té bestiálně ohavné šišlavé ropuchy Emy zase dvě hodiny zděšeně zalézaly koule do břicha. (29.02.2024)