Tři mušketýři: D'Artagnan

Athos je protestant,  Porthos bisexuál, d‘Artagnan příliš stár na to, aby se mu říkalo "chlapče", a Milady kouří čibuka. Jussaca se sice dočkáme, ale Rochefort jmenován není (aspoň jsem si nevšiml) a po Bernajouxovi se slehla zem. Přesto dávám plný počet a řadím tuto adaptaci Tří mušketýrů hned za svoje milované lesterovky s Yorkem a Reedem, protože v hutné zkratce a velmi stylově (nejde jen o zdůrazňovanou "špinavou realističnost") odvyprávějí story o královniných přívěscích, na kterou scenáristicky obratně a překvapivě nabalí další záležitosti, takže výsledek nepřipomíná ani tak rozjuchané dobrodružství jako spíše vynikající adaptaci jiné Dumasovy předlohy: Královnu Margot (1994). (11.04.2023)

Za mě nejlepší adaptace! Špička! Syrové, špinavé, zábavné, naprosto dokonalé kostýmy i obsazení, svižné, s krásnou hudbou a inteligentní režií, echt francouzské, že to snad víc ani nejde! Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale zdá se, že bezhlavé šílenství konečně opadavá a opatrně se vracíme do bodu, kdy to na filmových, evropských, středověkých, královských dvorech nevypadá jako na zastávce v Senegalu. BiPorthos rozesmál. (27.07.2023)

U Tři mušketýři: D'Artagnan Martin Bourboulon a spol. k adaptování legendárního románu Alexandra Dumase přistupují krapet jinak, než většina známých adaptací, výsledkem je poté realističtější a vážnější záležitost, která známý příběh představuje v krapet jiném světle, přesto se jedná o řemeslně zdařilou a dostatečně vtahující záležitost, která snadno vyvolá zvědavost na druhou část. Příklad evropského velkofilmu, který by se v Hollywoodu neztratil.... (06.04.2023)

Veľmi pekná výprava a dalo by sa povedať, že od určitého momentu by sa tento snímok mohol zaradiť aj k historickým krimi. Lenže to je tak všetko, lebo celkovo na mňa samotný film pôsobil pomerne rozpačito. Ja osobne som teda čakal ďaleko väčšiu zábavu po všetkých stránkach. Ale fanúšikov si to nájde, o tom nepochybujem .. (04.09.2023)

Po dlouhých letech vesměs holyúdského sraní na hrob jejich nejslavnějšího negra (promiň, Thiérry) došla zjevně žabožroutům trpělivost, se slovy „putain de enculé“ praštili do stolu a natočili rozhodně nejlepší adaptaci všech dob, kde konečně nejsou mušketýři vyvonění a naondulovaní bukanýři v dokonale vypraných a pečlivě nažehlených pastelových homopelerínkách, kardinálovi gardisté nevypadají jako prkenná partička olatexovaných deviantů, právě opustivších nějaký SM salón, Paříž 17. století neevokuje Dyznylend a šermovačky nepřipomínají ňoumovité baletní pokusy o defloraci Honzy Marase. Krásně špinavý a jen mírně upravený příběh je překvapivě zcela nerevizionistický, kromě Konstantýny, na které to není poznat ani na druhý pohled, neobsadili ti zkurvení xenofobové a předsudeční rasisti jediného Afrogala či Džihádcouze, pro které tenkrát prokazatelně nebylo zejména mezi šlechtou kam plivnout, mimo roztomile bisexuálního Porthose se vyhnuli všem deviacím a parafiliím, no a velkorysou výpravou i velmi kulantními souboji na jeden zátah i POV mě donutili dvě hodiny slastně leštit kord. Tudíž se bez obav z další neomarxistické homoférie klidně ponořte do dnes již klasického a z části autentického příběhu o tom, jak byla skutečná Kateřina Mannersová, manželka skutečného lorda Fuckinghama, natolik obskurně odporná, že se chudák ze zoufalství rozhodl vyprcat skutečnou Annu Rakouskou, jež vypadala jako děsně seksy mongoloidní babochlap, a co z toho pak bylo za fiktivní nemytou polízanici, plnou zrajících sýrů. (25.07.2023)