Cesta za smířením

Aneb I takto se dá řešit manželská krize. Tommy Wirkola je v podstatě takovou norskou verzí Edgara Wrighta. Vsadil bych i všechny své vlasy na to, že je obrovským fanouškem jeho Cornetto trilogie. Jeho nejnovější snímek Cesta za smířením je v podstatě taková krvavější a vtipnější forma filmu Pan a paní Smithovi, akorát s kvalitnějším scénářem a lepším závěrem, který celkový děj řádně zakončí. Přijde mi ale trochu škoda, že Wirkol poměrně brzo opustil onen motiv "manželé jsi jdou krku", na který film láká, ale ve skutečnosti se ho drží vlastně jen jednu třetinu. Myslím, že by bylo poměrně zábavné sledovat, kdyby se vyvíjel déle. Klasicky nás ale ten dánský plantážník neošidil o krvavé a brutální scény (ovšem zároveň hezky kreativní), které jsou natolik absurdní, že se u nich musí člověk prostě řehtat. A svým způsobem je to i dost uvěřitelný film o krizi v manželství. Ne snad, že bych doporučoval si z něho brát příklad, ale na konci filmu jsem si o hlavních dvou hrdinech říkal něco ve stylu: ,,Sakra, to je chemie!" Herci vynikající, stejně tak i pozvolně gradující tempo. Finále možná trochu přepálené, ale ve výsledku to vlastně funguje. Důležité je, že to je po celou dobu dobrá sranda. Průměrné 4* (02.12.2021)

Tommy Wirkola řeší manželské krize jinak než Woody Allen. Stejně zábavně a kreativně, ale hooodně jinak. Což mi připomělo, proč mám tak rád povedené filmy šikovných tvůrců, kteří svoji práci dělají s radostí a myslí to s námi diváky dobře. Cesta za smířením je norskou verzí amerických žánrovek, kde se všechno nečekaně zkomplikuje a teče červená. Silně černohumorná i vážná, groteskně brutální i se srdcem. Ne úplně originální námětem, ale neokoukaná postavami a jejich svetry. Přes počáteční jednoduchost nakonec i výživně sestříhaná a vyhrocená přesně tak, jak si spokojený divák žádá. Herecká parta eňo-ňůňo! (29.10.2021)

O čtvrt hodinky delší, než by mělo být, což má na svědomí především zbytečně natahovaný rozjezd. Ale ve chvíli, kdy vzal Hennie do ruky kladivo, už to byl přesně ten Wirkola, jakého chce člověk vidět. Jestliže se říká, že celý svět je otvírák, tak tady platí, že celý svět je zbraň a je jedno, jestli se jedná otradiční brokovnici či kladivo, či o poněkud méně obvyklé hrábě, sekačku či háčky na ryby. Tím vším se dá zranit, zabít a zmrzačit a Wirkola tohle všechno nabízí v míře vrchovaté. A samo sebou jsem se u toho řezal smíchy jak už dlouho ne. Herecky pecka a Noomi a Aksel Hennie by měli aspirovat na pár roku. 85% (01.11.2021)

Film, ve kterém jsem se zamiloval do Noomi Rapace. A kdyby v něm bylo ještě trošku více krve a méně fekálií (fakt nechápu, proč je na sílu tlačit do skoro každé "cáklé komedie", a myslet si, kdovíjak to nebude svěží a vtipné?), šel bych s hodnocením klidně vejš! Každopádně mám po tom chuť začít se zajímat o norskej rock, soundtrack tu funguje znamenitě. [Netflix] (19.10.2021)

Tommy si u mě šplhnul Sedmi životama, a posunul se o dost vejš, než byl po Dead snow. A to na svým kontě filmů ještě tolik nemá. Sice Cesta....... nemá nijakou dynamiku, a příběh je jednoduchej jak prase, jatka jsou to ale slušný. Fakt už si ani nepamatuju na podobnej krvavej koncept filmu , jako tohle. V poslední době toho v podobný tónině příliš nevzniká. Ale je to pekelný, a slušný. 80%. P.S. Podobně nadšeně sem zprvu hodnotil i francouzský Uvnitř, a pak to vyprchalo. Snad se to tady taky nestane. (26.11.2021)