Marcel, ulita s botami

Jak mě zpočátku vyděsilo pár pseudointelektuálních poznámek, které říká dětská mušle a přitom by je dítě nikdy z úst nevypustilo, jelikož by tomu nerozumělo a ani takhle nepřemýšlelo, tak se mi to pak s každou další minutou začalo líbit stále víc a víc. Tyhle poznámky pak vymizely a byl z toho takový "lidský" (dá se to říct o živých mušlích?) příběh o životě dvou mušlí a jejich světě, který je na první pohled jednoduchý, ale ve své jednoduchosti vlastně složitý a zároveň pozoruhodný. Vše šlapalo jak mělo, pár ironických poznámek mě pobavilo, dokonce i ty hlubší poznámky pak působily skutečně chytře a mě to začalo nefalšovaně bavit a zajímat. Už jsem se začínal těšit, že od studia A24 konečně uvidím zase něco pořádného (vzhledem k tomu, že se teď dali hlavně na produkci pseudoartů typu Slunovrat) a i ten jeden fekální gag jsem tomu odpustil, ale jakmile dojde na natáčení a SPOILER umře babička (což se dá čekat už od začátku, to je takový americký styl, zabít důležitou starou postavu pro vyvolání dojetí) KONEC SPOILERU, upadne to do stereotypu, který dojímá jen skrze vydírání a umělé postupné dávkování velkých emotivních scén a vše tak skončí přesně tak, jak celou dobu člověk čeká. Od závěru jsem čekal opravdu víc, včetně toho, že i Dean tam bude mít větší roli, když už se skrze Marcela snaží na sebe a svůj život tak očividně odkazovat. Je fascinující, že je to vlastně pseudo-dokument se stop-motion animací a fantasy námětem, který ale také pojednává o něčem skutečném a režisér do toho dává dost ze svého života. Míchá to do sebe dost nesourodých žánrů a míchá je to zajímavě, ale o to větší je škoda, že tomu chybí skutečná síla a pořádný závěr, který se nezalekne před tím, co chce (americký) divák vidět. Ani mi nesedla ta snaha vytvořit ty mušle co nejroztomileji a za každou cenu, jako by si to tím chtělo vyžehlit ostatní vady. I přes to všechno se mi to pořád spíš líbí než ne, Marcel s babičkou byli dost sympatičtí (a Marcel nesnáší změny, jako já) a ačkoli by to v téhle podobě bylo lepší jako středometrážní film než jako celovečerák, nemůžu říct, že bych se u toho nudil. Za zhlédnutí to stojí určitě. Silné 3* (23.07.2023)

S očakávaniami som pretrpela nekonečných 90 minút a môžem úprimne povedať že táto škebľa mi išla na nervy celý ten čas. Očakávala som rozkošný a dojemný príbeh s neodolateľnou hlavnou postavičkou. Ale nie. Nechutná jednooká vec, z rôznych uhlov pripomínajúca verejnosti menej dostupné časti ľudského tela, navyše s uši píliacim dabingom ma presvedčila o tom, že najlepšie miesto pre Marcela by bolo na spodku podrážky. (11.06.2024)

Wow! Tak tohle? Tohle bylo něco! Geniální spojení stop motion animace a mocumentary stylu. Amatérský filmař objeví v přechodném domě malou mušli jménem Marcel, kterou začne natáčet a poznávat. Marcel je naprosto nevinnou, roztomilou, vtipnou dušičkou, která si vás hned získá, stejně jako jeho pohled na svět a styl života. Žije pouze s babičkou, protože zbytek rodiny zmizel a tak se vydává na cestu je najít, která však může ohrozit život jeho babičky a to nechce riskovat. Neuvěřitelně kouzelný, milý a krásný, plný emocí, podnětů na zamyšlení a životních lekcí, či mouder, které vás trefí přímo do srdíčka. Dlouho jsem neviděl tak moc šarmantní kouzelnou pecku, která by si mě získala od prvních záběrů, která by mě tak pohltila a rozesmála. Opravdu jsem se zamiloval do mušle jménem Marcel? Opravdu jsem u toho brečel dojetím i žalem? Magická věc, kterou mohu jen a jen doporučit. 10/10 (07.01.2023)

Byla jsem na tu roztodivnost dost zvědavá, ale bohužel. Příběh nenabídne víc, ale méně, než člověk očekává po shlédnutí traileru, takže 90 minut není čím omluvit než zalíbením v povrchním rozpatlávání prvotní esteticky celkem originální roztomilosti. *** U osmiminutového kraťasu by divák snáze rezignoval na otázky, které ale u celovečeráku padnout musí, a po jejich položení se ukáže, že film neměl větší ambice, než bez promýšlení odpovědí vyždímat jeden roztomilý emotivní nápad nekonečným protahováním a variováním do mrtě, aniž by si dal práci s rozvinutím pozadí, vysvětlením poněkud bizarní situace, nebo s nějakou hloubkou příběhu, ať už toho mušlího, nebo lidského. *** Otřepaná klišé o chuti do života, odvaze k životu, strachu ze změny, o odchodech, rozchodech, otřepáních se a nových začátcích se tu demonstrují v rádobyroztomilých skečích, v kterých se ale člověk nesmí moc šťourat, takže se mu mohou celkem brzy začít zajídat. *** Existenciální momenty maličké opuštěné mušle v lidském příbytku se nijak nerozvinou, jak se vůbec stane, že komunita mušlí (nikoli skořápek přivezených lidmi z dovolené, ale živých mušlí, které potřebují jíst a spát, mají děti, postupně stárnou a umírají, a navíc pocházejí z různých prostředí a mají mezi sebou jazykové a kulturní bariéry, jak se někde letmo utrousí) žije pohromadě v lidském obydlí, jak dlouho, proč, se nijak neosvětlí. A co mezi nimi dokonce dělají oživlé keksy, buráky, tužky nebo menstruační tampony (sic!), to už je jen taková bonusová zbytečná otázka na závěr.  *** Nakonec mi z toho nejsilněji zůstala vlastně hořká pachuť, když jsem pochopila, že autor je takovým věčným režisérem jednoho nápadu, který nedokáže ani lépe rozvinout, ani opustit, protože tři kraťasy o Marcelovi udělal postupně v letech  2010, 2011 a 2014 a celovečerák upatlal v roce 2021, a mezitím nenatočil skoro nic. Takže ta neschopnost rozhoupat se a v životě se posunout, s níž bojuje filmový dokumentarista Dean i maličký Marcel, je nejspíš autentická a film je spíše - ať už chtěnou nebo nechtěnou - autoterapií než svrchovaným uměleckým počinem, což mi sympatie k němu nijak neposiluje. *** (Ve Zde s R.) *~ (06.07.2024)