Režie:
Jiří AdamecScénář:
Jiří ChalupaKamera:
Antonín KovácsHudba:
Jiří ZmožekHrají:
Miroslav Vladyka, Ivana Andrlová, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Karel Černoch, Martin Stropnický, Iva Janžurová, Kateřina Hejdušková, Světlana Nálepková (více)Obsahy(1)
Určitě vás všechny zajímají další osudy hrdinů oblíbené pohádky Co takhle svatba, princi? Tak tady jsou! Již sám název vám může napovědět, co důležitého se odehraje tentokrát. Princ David a jeho žena Běla se těší na děťátko, které se jim má co nevidět narodit. Jenže princ David si ze všeho nejvíc přeje syna, dědice trůnu, a když v kolébce zavrní holčička, nedokáže se s tím smířit. Navíc platí pravidlo, že se David může stát králem pouze ve chvíli, kdy se mu narodí syn. Když se tedy narodila dcera, musela zmizet ze zámku. Matěj (K. Černoch) za pomoci hodného rybáře Janka (M. Stropnický) ale našel pro holčičku nový domov u dobrosrdečné a láskyplné Magdalény (I. Janžurová), takže o ni bylo dobře postaráno… Nebojte se, jak to tak v pohádka bývá, i tato skočí šťastně. I když to Davidovi chvilku potrvá, vezme nakonec svou dcerku na milost. A opět se můžete těšit na pěkné písničky "Růžičko červená", "Všechno naruby" či "Byl to nebo nebyl král" a oblíbené herce I. Andrlovou, M. Vladyku, J. Bohdalovou nebo P. Nárožného. (Česká televize)
(více)Recenze (131)
Nevím, co si s touhle pohádkou mám počít. Některé klady, které byly už prvním díle „Co takhle svatba, princi?“, zůstaly zachovány. Stále tu nalezneme chytlavé písničky, výborné herce (oproti jedničce přibyli Stropnický, Janžurová či Rosůlková) a pěkné prostředí (tentokrát i exteriéry!). Pokud ovšem jednička místy vázla v otázce scénáře, tady se to projevuje dvojnásob, podrobněji jsem se o tom rozepsala na následujících řádcích, protože dějově je tahle pohádka něco neuvěřitelného. Princ David, který na konci prvního dílu zmoudřel a následoval své srdce, touží usednout na trůn. K tomu však podle stávajících zákonů země potřebuje, aby se mu narodil syn následník. Když se narodí dcera, je zklamaný a co hůř, je zklamaná i novopečená maminka Běla, která dcerku uvítá na světě se slovy: „Dcera...tu ne!“. Co se stalo s tou moudrou, aktivní dívkou z prvního dílu, že hned po narození dcery dokáže říct něco takového? Matěj, mentor a ochránce mladého páru, se rozhodne z neznámých důvodů holčičku unést(!) a ukrýt před královskou rodinou(!!). A tady začínají ty rány logice. Proč tak učinil? Malá princeznička možná nebyla na svět přivítána s nadšením, ale žádné reálné nebezpečí jí nehrozilo a její rodiče by si ji jistě zamilovali během pěti minut – nikdy však nedostanou šanci. Matěj odnese holčičku pradleně Magdaleně, která ji adoptuje – nebo se spíše stane její pěstounkou, neboť princeznička Magdaleně říká „teto“ a po osmi letech je opět navrácena vděčné Běle. (btw chudák dítě v tom musí mít maglajz) Během oněch osmi let malou princeznu hledají královští vojáci. Tady je další problém: je hezké, že kontrolují všechny děti v království, ale jak chtěli najít tu pravou, když neměla žádné poznávací znamení? Mateřské znaménko, jizvu nebo medailonek, prostě obvyklé propriety ztracených dětí? Je hezké, že Magdalena holčičku vydává za kluka, ale vzhledem k neprůkaznosti skutečného původu dítěte se to zdá jako nadbytečné opatření. Ani Běla, ani David se dcerku nevydají hledat osobně, ono je totiž jednodušší sedět doma a chřadnout, případně flirtovat s přespolními návštěvami (nutno přiznat, že manželská krize a náběh na nevěru je skutečně neotřelé pohádkové téma). Náznaku aktivního přístupu se dočkáme překvapivě pouze ze strany trubkoidního krále, který si písničkou stěžuje, že „všechno naruby tu je“, a divák přemýšlí, jestli za to náááhodou není jako vladař tak trochu zodpovědný. Neboť narativ nestaví Matěje do pozice padoucha, ale spravedlivého hrdiny glorifikovaného za únos dítěte, krize a následné rozuzlení musely být vyvolány jinak. V tomto případě nám scénář nabízí prapodivné potenciální vyhlášení války sousedním králem, ale po krátké potyčce s nepřátelskými vojáky v prádelně (skupiny historického šermu se vyřádily), tenhle motiv vyšumí stejně rychle jako se objevil. Dcera je nalezena. David je rád, že ji našel. Všichni si svorně zazpívají o cestě ke štěstí (a mají můj obdiv, že při tom stojí v otevřených kočárech). Díky bohu, že už netočili další díly. ()
Nenáročná, povedená, vtipná pohádka, o které platí úplně všechno co u prvního dílu. Takže taky 80%;) ()
// Znáte to, jak je občas něco tak špatné, až je to vlastně dobré? Přesně to je případ písniček z téhle pohádky - oh my god, cítím se hrozně ale .. "až se načančám, až se načančám..." SHOOT ME! ()
Tentokrát je to o něco slabší než Co takhle svatba, princi?, ale Petr Nárožný je jako vždycky perfektní a stojí to za to i kvůli nové dávce chytlavých písniček (Všechno naruby, Bude bál...). ()
"Co to říkal s tím oslem? A proč se přitom díval na mě?" Mě tedy královský pár ve složení Bedřich Politý a Vaše Rozmanitost dost bavil, roztomilými hláškami se nešetřilo a to ostatní je mi tak nějak jedno. Vždyť je to jen pohádka. ()
Pokračování spěšného čili úspěšného krále. A protože se psala 80. léta, tedy jejich druhá polovina, narvala se do pohádky celá řada politických narážek, které asi dnešní generace až tolik nepochytí. Ústřední zápletka s odloženým dítětem je ovšem poněkud podivná s ohledem na to, že nám princ má být sympatický. ()
Na můj vkus už příliš podbízivé, jakkoliv herci ledacos zachraňují. Celkový dojem 40 %. ()
Oproti celkem povedenému prvnímu dílu se už na tohle místy vážně nedá koukat, i když občas se přeci jen povede jistou jiskřičku humoru a písničkářské invence vykřesat. ()
Ve srovnání s prvním dílem sice o něco slabší, ovšem nosné pilíře prvního dílu - vynikající Petr Nárožný a chytlavé písně, přetrvaly. 60%. ()
Nebyla jsem vůbec na něco takovýho připravená. Všichni zúčastnění si to asi zhusta užívali a jo, je to strašná prdel. Sice jsem z děje skoro nic nepochopila a hodně se tam zpívalo, ale ten scénář snad psal nějakej zhulenec, to byly pecky. K tomu Vladyka s uchýlnýma vlasama, Nárožnej s vlasama jak upgradeovaná Hejmova hříva, Janžurka co nalejvá miminu víno a vůbec, to snad ani nebyla pohádka, ale sranda to byla každopádně! ()
Pokračování pohádky, které se tehdy ještě povedlo. Zmatený král, který se ztrácí ve svých vlastních briliantních výrocích a královna, která u projevů svého manžela usíná nudou. Princ je stále stejný trouba jako byl před svatbou a Běla, jeho manželka, ho ani jako milujícího otce jejich holčičky neumlátí tupým těžkým předmětem, což je poměrně s podivem. ()
Nenáročná zábava. Jiří Adamec platil vždy za solidního televizního tvůrce, nikdy díru do světa neudělal, ale vesměs nezklamal. Tady občas použil horkou jehlu, takže dějově je to místy slušný guláš, každopádně každý si pamatuje především chytlavou hudbu Jiřího Zmožka, střídání laskavého humoru s tím lehce cynickým a velká herecká jména, která si své role nadmíru užívají. ()
Jedna z nejpůvabnějších rolí Ivy Janžurové, pro kterou neodolám a podívám se znovu. Jinak platí to jstené jako pro Co takhle svatba, princi, - hudební složka převyšuje tu filmovou. Rozdíl je v exteriérech, těch je tu mnohem více ()
"Tenhle strejda co tu stál, tak byl to nebo nebyl král..." A mnoho dalších skvělých písniček. Dosti povedená pohádka, kdo neviděl, ať kvapem napraví=) ()
Někdy až moc jednoduchá. Klasickým českým pohádkám nesahá ani po kotníky! Na to vemte klec! :-D Ono ale možná záleží na tom, z jakého pohledu se na tuto pohádku díváte.Mě se to zdá spíše jako komedie. A jednou se na ni podívat rozhodně stačí! ()
O dost slabší, než první díl, nicméně ještě stále slušný průměr TV pohádek ... ()
...a byla svatba. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Takže díky Jirkovi Chalupovi poprvé v dějinách můžeme vidět, jak pokračuje pohádka o chudé dívce po její svatbě s princem. A je to pád na tvrdou zem: Milá Běla je na tom u dvora hůř než vévodkyně z Hohenbergu dej jí Pán Bůh nebe. Princ, který se v prvním díle celou dobu projevoval jako rozmazlený idiot, aby se ve finálním záchvatu šlechetnosti a moudrosti správně oženil, je po svatbě zase tímž idiotem jako dřív. Sice, aby to duše dětského diváka vůbec unesla, okamžitě lituje toho, že dal své prvorozené dítě někam odklidit, ale aby zase bylo o čem hrát, nastupuje věrný Matěj, který sedm let bezdůvodně tají, kam všemi hledanou princeznu zašantročil. To probíhá za brutálního neutuchajícího nástupu Zmožkova klávesového kolovrátku a nekonečných árií, z nichž zvláště ty princovy nelze poslouchat bez pocitu trapnosti. Přidáme-li k tomu pokročilou senilitu v prvním díle excelujícího krále, s ní ruku v ruce jdoucí senilitu scénáře i režie, není tu moc o co stát. (Zmínky o "středověku", které by byly třeskutě blbé, i kdyby se v pohádce něco připomínajícího středověk vyskytovalo, ponechme stranou.) Oproti prvnímu dílu jsou zde sice i některá zlepšení (Andrlová zpívá sama, značné zmenšení prostoru pro nemehlo Černocha), ale ta to nevytrhnou. Nejroztomilejší postava je sousední král Matyáš, který se objeví jen jednou, přijede válčit, místo toho zazpěje árii míru a zase beze slova odjede. Kdysi mě bavila králova "inspekční" píseň "všechno naruby tu je", která mi na rok 1987 připadala poměrně odvážná. Blbý je jednak to, že je to zase jen tehdejší typická dikobrazácká komunální satira, jednak fakt, že z úsporných důvodů při tom krále vidíme výhradně samotného někde na louce. ()
První díl ještě snesitelný, ale ve volném pokračování jsem neobjevil nic zajímavého. Mně to přišlo jako nezáživná slátanina, která nezažene ani to nejnudnější odpoledne. 20% ()
Fuj tyhle TV pohádky! ()
S ohromením jsem zíral, že i takové 'pohádky' se někdo pokouší prodat na DVD. Ušito horkou jehlou, naštěstí pro obchodníky to dost diváků nepozná. ()