Oppenheimer

Nolan je už kúsok kontraproduktívny, jeho filmy nedovolia vydýchnuť a na poli 180 minút ide o vyčerpávajúci fakt. Stále sa však bavíme o niekom, koho level filmárčiny je na úplne inej úrovni, než všetko a všetci ostatní. Zimomriavkový zážitok. (22.07.2023)

Já chtěl napsat rozsáhlý komentář, ale nemyslím, že je potřeba. Takhle skvělé vyprávění a audiovizuál se vidí jen u Nolana. (03.08.2023)

Nekonečný, zdlouhavý a nakonec to mělo pachuť politického dramatu. Ze třech hodin 2½ hodiny dialogů a soudních tahanic pro mne byl skoro šok. Kdo čeká vše kolem testu atomovky, bude hodně zklamaný. Dočká se soudu a házení špíny na hlavního hrdinu. Že bych dostal kdovíjakou bombu to určitě ne. Asi nejsem tak velký fajnšmekr, ale pro mne fakt nekončící nuda. (20.07.2023)

RECENZE: Brilantní zpracování, přepálená stopáž. Nolanův Oppenheimer jedině v kině - Českokrumlovský deník  Novinka Christophera Nolana si již stihla vydobýt status pravděpodobně nejočekávanějšího filmu roku a získat nadšené ohlasy od předních světových kritiků i filmařů. Nyní nastal čas ji adekvátně zhodnotit. Dokáže výsledek oslnit i jinak než jen dokonale zvládnutou technikou a hereckými výkony? Zrodil se opravdu velký film či rozpačitě stravitelná podívaná, jíž předcházel mediální boom spojený s legendou o „otci atomové bomby?“ Od Nolana se očekávalo více než kdy předtím, zejména po všeobecně vlažněji přijatém Tenetu. A právě v tom tkví past na diváky, kteří půjdou na Oppenheimera s absolutní jistotou. Nolan tentokrát bohužel přepálil hranici únosnosti. Nikoliv z hlediska vkusu, nýbrž zvolenou délkou. Tři hodiny lze totiž cítit nejen pocitově. A tím se dostáváme k původci problematiky; scénáři. V Oppenheimerovi nic nechybí, ale paradoxně přebývá. Úvodní půl hodina, jež se nese v duchu klasické výstavby životopisných filmů tzv. "jak to všechno začalo", by šla s klidnou hlavou vypustit a skrze černobíle stylizované sekvence z doby pozdější rovnou přestřihnout do pusté krajiny Nového Mexika, kde skupina nejlepších vědců pod velením Oppenheimera pracuje na něčem velkém. Rozhodně by tím režisér snadněji udržel diváckou pozornost až do závěrečného bloku, který je naprosto stěžejní a přináší nosnou a údernou pointu. K velké škodě právě v této, v mých očích zcela klíčové části filmu se diváci začínají netrpělivě vrtět v sedačce a zdárně vyhlížet stále nepřicházející konec. Nolan o natáhnuté délce jistě věděl a snažil se ji zjevně zmírnit snad až příliš dynamickým střihem v první hodině. Je však třeba dodat, že úmorná stopáž je pouhou a jedinou výtkou, již lze Oppenheimerovi udělit. Nolan natočil do detailu vybroušený opus o životě a díle J. Roberta Oppenheimera, stejně jako o údělu vědce a následků spojených s jeho objevem, zpytováním svědomí, zneužití politické i vědecké moci k intrikám a kolektivní hysterii (velmi důležitá linka "mccarthismu"). Žádné CGI, ultra-poctivá filmařina se vším všudy (IMAX formát, výprava, hudba). Ke všemu se zde najde prostor i pro estetickou opojnost (viz. zkouška atomové bomby, práce s tichem, ohnivá koule), která divákům doslova vyrazí dech. Jak tohle sakra natočili? prolétne hlavou každému, kdo ten nepopsatelný výjev na plátně spatří. Herecké výkony jsou skvělé, ať už hovoříme o představiteli hlavní role Cillianu Murphym, popřípadě přesně sekundujícímu Mattu Damonovi v roli generála Grovese. Potěší i přítomnost velkých herců v menších rolích (Rami Malek, Robert Downey Jr.), nicméně králem filmu zůstává Nolan coby režisér a také prorok nesoucí velkou pravdu celému lidstvu. A za to, že ji natočil jako první a „započal tak řetězovou reakci“, si zaslouží obdiv. (21.07.2023)

Co bude, až tady Nolan nebude? Pro mě jednoznačně konec klasické filmařiny. Poslední Mohykán filmového pásu opět dodal intenzivní audiovizuální pecku pro filmové fajnšmekry jako poslední (letošní) (art)blockbuster tradičního střihu. Exkluzivní 70mm IMAX projekce je povinností - možná už otravně trendy, ale s ohledem na budoucnost Hollywoodu o to více pravdivé doporučení. Mé hodnocení č. 20 000 symbolicky odpovídá síle výbuchu Trinity v tunách TNT. A pak že náhody neexistují! (22.07.2023)

Na Oppenheimera lze nahlížet dvěma způsoby. Jako na slabší Nolanův projekt, který není tak strhující, jako to nejlepší z režisérovy kinematografie, ale také jako na naprosto geniální historickou biografii, jejíž dopad a prožitek z ní nekončí se závěrečnými scénami. Paradoxně tam možná teprve začíná, jelikož až po skončení má člověk možnost si pořádně utřídit myšlenky a zpracovat to, co viděl. Síla samotného díla přitom nespočívá pouze v tématu, které logicky dělá hodně, ale i v provedení, u nějž se režisér nezapře. Výstavba děje, kdy se prolíná několik časových rovin, zajišťuje dynamiku, díky které má film slušné tempo a byť ty tři hodiny jsou znát, snímek opravdu není zdlouhavý. Navíc pokrývá tolik událostí, že mě až překvapilo, jak informačně nabitý je. Někdy bohužel uhání kupředu až zbytečně rychle. Oceňuji však, že se nevěnuje pouze postavě Oppenheimera, ale zkoumá i celostátní, potažmo globální dopad daných událostí. Orientace v postavách je místy složitější, jelikož jich je zkrátka moc a snadno se v nich ztratí, což je škoda, protože kvůli tomu mi zřejmě uniklo dost zajímavých detailů a pár scén možná nevyznělo tak silně. Naopak samotné vyprávění je sice komplikovanější, nicméně ve správných chvílích postupně odhaluje více a více podrobností, díky čemuž divák nemusí výrazněji tápat. Během závěrečné třetiny do sebe navíc vše parádně zapadne. Snímek skvěle pracuje se zvukem, hlasité a pronikavé tóny umocňují tísnivou atmosféru, a paradoxně ještě silnější efekt má často využívané ticho – scéna u řečnického pultu je geniální. Že bude film plný hvězdných herců se vědělo, nakonec se jich objeví ještě více, než ukázaly trailery. Chválit tu však budu jen jednoho, Cillian Murphy jako Robert Oppenheimer je v každé scéně naprosto brilantní a nedovedu si představit lepšího představitele této osobnosti. Čím víc nad snímkem přemýšlím, tím silněji ve mně rezonuje a uvědomuju si, že je i přes určité nedostatky skvělý. Je to hodně odlišný Nolan, ale pořád sakra kvalitní. 9/10 (22.07.2023)

Nenapadlo mě, že i u "obyčejnýho" životopisnýho filmu budu muset sto procent času stoprocentně vnímat, abych zvládal sledovat, co se vlastně na plátně děje. To jsem na chvíli zapomněl, že jdu do kina na Nolana. Ten si tu samozřejmě neodpustil svoje oblíbený hrátky s časem, takže se jede v několika časových dějstvích, skáče se tam a zpátky, vzájemně se to pointuje  a vzniká tak skvěle vystavěný drama, který dokáže pohltit jak v rovině fyzikální, tak politický i morální. Občas jsem měl problém orientovat se v méně známých postavách, přičemž si umím představit, že kdo se o fyziku nezajímá vůbec, bude ztracenej ještě víc. Ale právě to na filmu taky oceňuju - zmínění nebo i účast více i méně známých jmen zásadních pro fyziku, ovšem pro samotnej příběh zase tolik ne, takže v jiný adaptaci by je pro zjednodušení kde kdo vynechal. Pro fanoušky fyziky je to ale podobný zadostiučinění asi jako camea různých postav v rámci MCU pro fanoušky Marvelu. (24.07.2023)

To prádlo můžeš posbírat, Christophere. Je to k posrání dobrý. Audiovizuální symfonie. Podobně našlapanou biografii naposled ukuchtil Boyle se Sorkinem a to už je teda nějaký ten pátek. Takže klobouček, pane Nolane. Tohle se jen tak neokouká. (26.07.2023)

Nolana jsem v posledních letech poněkud arogantně považoval za tvůrce, jemuž se snadno podléhá, ale taky se z něj postupně vyrůstá. Jakmile prokouknete jeho narativní intriky a lásku k zvukové a technické bombastičnosti, necháte se jí svést jednou, dvakrát, třikrát, možná i čtyřikrát. Postupně ale uvadá, obzvlášť pokud začnete hlouběji zkoumat stále se opakující příběhové vzorce, neschopnost prokreslení ženských postav nebo přílišné opírání o spektákl i ve chvílích, kdy by bylo na místě zvolnit. A ano, v nějaké formě se jeho negativa obtiskávají i do Oppenheimera, jsou však vyvážena a značně utlumena nejlepším Nolanovým scénářem za patnáct let – strhující a mnohovrstevnatou freskou muže, který zaprodal svět, ale svádí neúprosný boj o vlastní duši, přestože jej dávno prohrál. Film stejně velkolepý jako komorní, kdy o směřování světa rozhodují líbánky dědka v uniformě a všechny hrůzy, které nevidíte, zahryzávající se do svědomí z proslovů v tělocvičnách a obrázků z diaprojektorů. Vítám argument, že jde o horor v přestrojení za politické drama, ale dobrý film nepotřebuje jedinou správnou definici. Co naopak nevítám, je názor, že ohromujícího IMAX formátu je na tříhodinové dialogové drama takřka škoda – nešťastné rozšiřování příšerného mýtu, že z velkého plátna těží jen epické blockbustery, které jsou jaksi „hodné" takové prezentace, a menší filmy stačí zhlédnout doma na televizi s motion smoothingem. Ve velkoformátové projekci vyzní klíčové momenty skutečně mrazivě, viscerálně, fyzicky, a díky střihu jako vždy špičkové Jennifer Lame a těžkotonážnímu Göranssonovu soundtracku má každý útržek téhle hádanky dopad, který doslova vibruje kostmi. 100 % (05.08.2023)

Autobiografická rekonstrukce po nolanovsku, tzn. fantasticky vyrešeršovaná, těžkotonážně podaná a narativně velmi hutná látka, která je naprosto suverénní (skoro) ve všech žánrových polohách. Co mě ve výsledku překvapilo úplně nejvíc, je převládající rovina politického thrilleru. Ona totiž paradoxně ta nejzajímavější a nejvíc vyhrocená pasáž nastane až po zkoušce Trinity, tj. v poslední třetině filmu. Celkově nelineární výstavba vyprávění, kdy Christopher Nolan prolíná a vzájemně na sebe vrství několik dějových linek, je nejlepší ukázkou jeho režijního ultramistrovství. V Oppenheimerovi je strašně moc informací včetně popisu fyzikálních zákonitostí štěpení atomu, nicméně všechno je podané natolik poutavou a (nakonec) srozumitelnou formou, že se na to krásně kouká a lze si z toho i něco lehce „vědeckého“ odnést. Pečlivě vystavěná montáž před zkušebním výbuchem je svou intenzitou jedna z nejlepších pasáží, kterou Nolan kdy zrežíroval. Ženské postavy OK, i když bych si dovedl představit jejich intenzivnější zapojení do děje, ale co už. Samotné zobrazení konfliktu vědy a morálky znázornil Nolan sugestivně, ty hororové pasáže a závěrečná antikatarze působí velmi intenzivním dojmem. Robert Downey Jr. fantastický, Cillian Murphy „jen“ standardně velmi dobrý. Není to nejlepší nolanovka, ale určitě ji budu mít v první půlce. [85%] (29.08.2023)

Cillian byl prostě neuvěřitelný, další obsazení skvělé, film zpracován excelentně, kvůli stopáži nedám maximum. Jo, v životě se dějí věci a historie se opakuje, že... (31.03.2024)

K nejlepším Nolanovým filmům v tomto případě něco chybí, divácky nejpřístupnější ale rozhodně je. Ačkoli tvůrce vypráví nechronologicky, obě časové linie jsou odděleny barevnou, resp. černobílou kamerou a divák by tak neměl mít zásadní problém v orientaci. Nolan možná překvapí tím, že snímek pojal vesměs jako standardní biografii, natočil ji ale tak, že v průběhu tří hodin není prostor na nudu, i když většinu stopáže tvoří dialogy. Tvůrce neponechal nic náhodě a všechny složky si ohlídal a vidět tento snímek na plátně (a nejlépe v tom imaxovské) je takřka povinnost a fascinuje tím, jak se dá v době digitálních triků natočit film bez jejich většího použití. Kamera je vskutku nádherná, hudba znepokojivá a vše dohromady tvoří celek, kterému k dokonalosti chybí jen málo. Cillian Murphy je naprosto skvostný, totéž platí i o Robertu Downeym jr., v závěrečné třetině dostává více prostoru i Emily Blunt, která ho využívá na maximum a i ona září, ostatní už tu nejsou tolik, ale sledovat takové množství hvězd, kterak se podřizují celku, je také strhující. Nebyl by to Nolan, aby nereagoval na aktuální společenskou situaci, takže celá závěrečná třetina je jedním dlouhým morálním dilematem, které bohužel nemá řešení a nechává v divákovi těžkou deziluzi o tom, že člověk se dříve, či později zničí sám. Stopáž tří hodin absolutně nevadí, a i když jde v jádru o soudní drama s občasnými hororovými výjevy a množstvím dialogů (leckdy odborných), uteče hrozně rychle. O Oppenheimerovi by se dalo popsat ještě hodně místa a nepochybně o něm budou vznikat různé studie a analýzy. Nejpodstatnější ale je, že v jádru jde o ryzí film, který připomíná, proč je kinematografie tak silná a že dokáže zprostředkovat natolik fascinující zážitek, až z toho někdy běhá mráz po zádech. 90 % (27.07.2023)

Tak sa mi dnes podarilo dohnať dva resty, predlhé filmy Mission Imposiible a Oppenheimer. Tak videl som aj pôvodnú verziu 7 samurajov v dĺžke 207 minút, 198 minútového Spartaka či 173 minútový Amadeus ale bohužiaľ máloktorý film sa mi tak strašne vliekol ako Oppenheimer. Od začiatku ma od návštevy kina napriek skvelým recenziám odrážala jeho dĺžka a či sa na mňa bude niekto hnevať film obsahoval pomerne veľa "vaty", prípadne dávno známych faktov a tak ho nezachránila ani dobrá kamera, zaujímavé spracovanie či skvelý Cillian Murphy a dokonca aj Matt Damon. V tomto prípade by pravdepodobne platilo že menej je niekedy viac, aj keď v kine to určite celé rezonovalo podstatne lepšie ale 3 hodiny by na mňa bolo asi priveľa, už takto som bol v pokušení zvýšiť rýchlosť prehrávania a po očku sledoval trápenku Slovenska v Luxembursku... (16.10.2023)

Oppenheimer... film, na který jsem se těšil ze všeho nejvíce. Film, který dělal můj nejoblíbenější tvůrce. Tvůrce, kterému jsem i po slabším posledním filmu naprosto věřil. A teď nemyslím, že by byl Tenet špatným filmem, mě osobně docela i sedl, ale po tom, na co byly všichni zvyklí je to jeho nejslabší kousek. A udrželo si toto historické drama o otci jaderných zbraní tu kvalitu, kterou jsem požadoval? ANO! Film jsem si ihned zamiloval a Nolan mě opět uchvacoval svou technikou a stylem vyprávění. Ihned jsem se do toho ponořil a až do poslední dechberoucí hodiny jsem zaraženě seděl v sedačce. Ovšem proč mě poslední hodina vyrušila v mém nehýbajícím se sledováním? Bude to tím, že právě poslední část je jednou z nejnapínavějších částí všech Nolanových filmů. To, jak si zde pohrává s dialogy je neuvěřitelné a až po skončení projekce jsem si vlastně řekl: ,,Co to sakra bylo?" A to jen v tom dobrém smyslu. Ta síla proudící v dialozích s napínavou atmosférou je neskutečná a já... já vlastně ani nevím, jak to popsat. I když nejde o nejlepší Nolanův film, jde minimálně o neskutečnou kinematografii, která by si zasloužila hned několik Oscarů. A to jak za hudbu, střih, herce tak pravděpodobně i film roku! (25.07.2023)

Chris Nolan patří už nějakých 15 let mezi moje nejoblíbenější filmové tvůrce. Nolana si neskutečně vážím jako osobnosti, která si piplá každý svůj projekt, nepracuje s CGI triky a dokáže obsadit božské áčkové herce i do půlminutové roličky. Nolanovy snímky jsou precizní v každé technické složce, nic v nich není odfláknuté. Nic, až na emoce. Posledních několik jeho podívaných na mě působilo tak akademicky chladně, že jsem neměla chuť se na tyto filmy podívat znovu. A vše výše zmíněné, pozitivní i negativní, platí i o Oppiem. Mohla bych tady donekonečna chválit kameru, hudební podkres, herecké obsazení, jenže se mi nechce. Nolan si znovu hraje s časovými rovinami a rozehrává tak dialogy nabité konverzační drama, že nemůže být v lidských silách všechny poznámky pochytit na jedno zhlédnutí. Za tři hodiny si prakticky nevydechnete, takže jsem odcházela z kina totálně vyčerpaná a nedělalo mi to radost. Bohužel. A IMAX v tomto případě je podle mého názoru skoro až zbytečný. (04.08.2023)

Výtečný filmový opus, který je velmi dobře obsazený v hlavních i vedlejších rolích mě po celé tři hodiny nenechal vydechnout. Přestože je skoro celý Nolanův film založený na dialozích o kvantové fyzice mě díky tomu, že to tak skvěle do sebe zapadalo a bylo umocněno výbornou kamerou, zvukem, střihem a hudbou přineslo v kině Imax v 70 mm vynikající audiovizuální zážitek. (16.09.2023)

Po menším zakopnutí v podobě Tenetu se Nolan rozhodl vrátit se na vrchol spolu s Oppenheimerem, jehož přesah by měl být varováním před hrozbou lidského sebezničení. Oppenheimer totiž není film o vytvoření atomové bomby, ale spíše o celé politice a všech pletichách kolem toho, kdy se z hrdinů stávají oběti a mučedníci. Ze závěrečných slov, což je celý film oddalovaný rozhovor mezi Oppenheimerem a Einsteinem, až mrazí. Téma sebezničení je dnes, i kvůli rostoucímu počtu válečných konfliktů, stále více aktuální a Nolan přesně věděl, jak se svým eposem, kde mění historické postavy v antické figury, udeřit na správná místa. Čím však film trpí je dlouhá stopáž, kdy by klidně snesl být o půl hodiny kratší. Takhle mu dám o hvězdičku méně. Hodnocení: 80 % (25.11.2023)

První životopisný film, který jsem si opravdu užil. Respektive takový, který je čistě o životě jednoho významného člověka. Obecně s biografiemi mám ten problém, že bez ohledu na to, o kom to je, nebo kde tam hraje či to točí, tak z toho veskrze vyleze taková uchcaná nuda. Nolan tenhle problém vyřešil tím, že k tomu životopisu přibalil soudní drama i historický velkofilm. Střídání časových rovin, barevné palety i žánrů zajistí, že se Oppenheimer nevleče a baví i v těch nejusedlejších momentech. Samozřejmě v těch nejvýbušnějších šponuje napětí na maximum. Jestli to dostane Oscary, tak ho hlavně dejte Cillianovi, zaslouží si ho. Celý ansámbl by se měl pochválit, hvězdy tam nejsou pro nic za nic. Stejně mi ale nakonec ve filmu nějaké detaily a souvislosti chyběly. Známé herecké jméno většinou znamená důležitou postavu, ale je cítit, že do své cameo role byli utlačeni násilím. Holt tam nemůže být všechno, ale základy o Oppenheimerově životě mám, takže jsem spokojený. Příště bych si ovšem dal zase sci-fi. (21.07.2023)

Ačkoliv nejde o Nolanův nejlepší film a já ho neviděl v kýženém IMAXu, jsem nakonec velmi spokojen. Přestože jsem objednal lístky na nepohodlné sedačky, za celé tři hodiny jsem si ani jednou neřekl, kdy už bude konec. I přes vysoké množství postav se člověk v ději orientuje, ale nějaká ta znalost americké historie poloviny 20. století je přece jen nutná – neodvažuju se hádat, co z toho měli diváci, kteří v životě neslyšeli o mcCarthyismu a honu na komunisty. Zajímavý je kontrast mezi mužským světem vědců, kteří si hrají s nespoutanou energií, a ženským pohledem. Z herců mě nejvíc potěšili Robert Downey Jr. a Kenneth Branagh. (1 411.) (19.09.2023)

10/10. Fenomén, mistrovské dílo, nejlepší film roku 2023. I těmito nálepky by se dal shrnout nejnovější film úchvatného režiséra, který si už dlouho jede svoje. Po odchodu z Warner bros. se Ch. Nolan rozhodl zfilmovat a vzdát hold J. Robertu Oppenheimerovi, tatínkovi atomové bomby, kterého úchvatně ztvárnil Cililan Murphy (nominace na oskara ho nemine, tím jsem si jist). Film nebude pro masové publikum jako ve stejný den do kin vcházející Barbie, je určen těm, kteří se chtějí dozvědět více o okolnostech tvorby atomové bomby a nechat se dobrovolně zastrašit. Ano, hořká příchuť v ústech Vám po filmu zůstane ještě hodně dlouho. Ani já jsem na první projekci na obřím IMAX plátně nestihl vstřebat všechny detaily, a už teď se těším až tento masterpiece uvidím znovu. Je to opravdu pocta kinematografickému řemeslu bez CGI bordelu, a už jen za to si Nolan zaslouží klobouček. A když si čtu zvratky prominentních ČSFD k*šťat jako verbal nebo Enšpígl jak je film dlouhej, jsem nucen na hodnocení trochu přidat. (22.07.2023)