Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody

Existují dobrý hudební biopicy, který jsou skvělým reprezentantem svého subžánru. Existují však i špatný hudební biopicy, který jsou plný generických klišé a stereotypů, kvůli čemuž na svůj subžánr nevhrají moc pozitivní světlo.... no a pak je tu tenhle hudební biopic o Whitney Houston (jíž dodnes neodpustím vykrádačku songu od Dolly Parton), který krkolomně stojí někde mezi. Jde navíc o snímek který je natolik nevýrazný, že ihned upadne v zapomnění. (26.02.2023)

Chabý pokus svézt se na úspěchu Bohemian Rhapsody s úspěšnou černoškou s lesbickými choutkami. Zdejší tvůrci bohužel zapomněli, o čem má být film, takže půl filmu tady Ackie jen stojí na pódiu a jódluje do robertka. Na tohle postačí YouTube. Zbytek filmu je jen nenáročná plavba několika událostmi, velkým obloukem se vyhýbá chlastu, drogám a odpadovým individuím, mezi kterými vyrůstala dcera WH (která tu má též minimum prostoru). Ztráta času. (07.03.2023)

Nádherný film, několikrát mě mrazilo. Fenomenální hlas + rozsah a osobní příběh, který stojí za zamyšlení. Nebýt drog a nevhodně vybraného chlapa i spolupracovníků (otec jako manažer, mám na mysli především)+ kdyby řešila své dětství, mohla ještě hodně dlouho zpívat. Měla obrovské charizma a auru. Nechápu to podhodnocení zde. Hlavně že z Bohemians rapsody byli všichni posr..... Ve filmu byly zachyceny všechny její milníky pracovní i osobní. Byla v podstatě nejúspěšnější zpěvačkou všech dob. Což je ve filmu uvedeno na konci. Odešla příliš brzy. (17.02.2023)

Kdybych na tenhle životopis šla do kina, tak bych byla zklamaná. Určitě souhlasím s názorem, že i průměrný dokumentární medailonek strčí tenhle hraný film do kapsy naprosto s přehledem. Slabé, nezajímavé dílo, které existuje jenom proto, aby ilustrovalo knihu první partnerky Whitney Houston Robyn Crawford A Song for You: My Life with Whitney Houston (2019). (23.04.2024)

Nedožila se padesátky, ale život měla kromě hudby sakra zajímavý a místy poměrně drsný. Hlas měla výjimečný, se zdravým úsudkem to bylo na štýru. Režisérka Kasi Lemmons (která je mimochodem tou policajtkou, které v Živém terči provrtá břicho Arnold Vosloo) si nevybrala nějaký úsek Whitneyiny kariéry, ale pojímá ji celkem komplexně, ač tedy do problematických témat zase tak moc nevrtá. Jak závislost na drogách, tak toxické rodinné prostředí či chování jejího osudového muže jsou spíš o klouzání po povrchu, protože většinu času trávíme na pódiu, v nahrávacím studiu nebo v pozitivnějších momentech její kariéry. Necítíme ovšem, že bychom seděli v první řadě nadupaného koncertu, ale spíš někde vzadu, a navíc s Wikipedií v ruce. Prostě si odškrtáváme důležité milníky jejího života a opatrně našlapujeme okolo citlivějších témat. I třeba její vztah s asistentkou Robyn je nedořečený. Lemmons se holt až zbytečně drží v okoukaných kolejích. Dna dosáhl třeba i Freddie Mercury (Bohemian Rhapsody) nebo Elton John (Rocketman), ale v obou případech měly filmy atmosféru, energii, hloubku, živelnost… pak bych šel i na čtyři hvězdy. Každopádně Naomi Ackie odvádí solidní práci, nastudovala řadu detailů, naštěstí ale (při vší úctě by to stejně nedala) slyšíme v drtivé většině písní hlas skutečné Whitney. Škoda jí. (07.03.2023)