Půlnoční klub

Flanagan zase válí. Pro mně je to asi nejtalentovanější a nejoriginálnější soudobej hororovej tvůrce, třebaže s každým dalším dílem tam toho hororu má míň a míň. Po dvou sériích hororovýho Haunting přichází i s druhou porcí  hororovýho "Midnight" seriálu, ve kterým je však největším hororem samotnej obyčejnej a ve skrze realistickej, nepříznivej a krutej osud obyvatel zdejšího hospice. Hororový prvky jsou tady vlastně jakýmsi doplňkem toho, co se seriál snaží divákovi sdělit - vlastně (meta)fyzickým ztělesněním strachů a přání hlavních postav, ať už ve formě vyprávěných půlnočních příběhů nebo ve formě skutečných hororových prožitků v chodbách starýho baráku - a celej příběh tak vlastně není o strachu z bubáků, nýbrž o strachu ze smrti, o beznaději, o neférovosti života, ale i o naději, síle, vůli žít, nevzdat se a hledat cestu, a nakonec vlastně i o samotným smíření. A celý je to pojatý neskutečně lidsky, takže emoce, který tu kanou na každým kroku, zdaleka nejsou prvoplánový a každej je schopnej se s nima ztotožnit, i když v takový situaci ani nebyl. Vytkl bych snad jen trochu klišoidní a zbytečný cliffhangery na konci některých epizod, a závěrečnou scénu celý série, která zaváním otevřenýma vrátkama pro případný pokračování, což mi tady ale přijde zbytečný a vlastně i kontraproduktivní vzhledem k vyznění celýho příběhu. (27.10.2022)

Námět mi přišel fajn a slibně znělo i jméno Mika Flanagana mezi tvůrci (zaujalo mě také, že ředitelku hospicu hraje "Nancy" z Noční můry v Elm Street a že už jí je dnes 58 let...), veškeré přísliby kvalitní hororové zábavy ale vyhasly už s koncem první epizody a s každou další a další už na to člověk koukal víceméně jen ze setrvačnosti, aby viděl, jak to nakonec dopadne (v tomto ohledu mě poněkud otrávil otevřený závěr, který dává tušit další pokračování, prostě typický Netflix...). Dějově je to strašně předvídatelné a neskutečně zahlcené žánrovými klišé a otravnými lekačkami, ale na konci se člověk musí ptát, k čemu vlastně to všechno, když seriál sám přichází s interpretací, že všichni ti bubáci mohou být jen halucinace vyvolané užíváním léků na smrtelné nemoci (v tomto ohledu bych rád podotknul, že vzhled a fyzickou kondici lidí, co mají smrt na jazyku, si představuju trochu jinak, než jak je předkládáno v seriálu, který mi z tohoto důvodu přišel poněkud nepřesvědčivý). Osobně jsem od toho prostě čekal klasický duchařský horor, a místo toho dostal spíš vztahové teenagerské melodrama o umírání mladých lidí ozvláštněné těmi rádoby strašidelnými storkami, ale zůstalo to někde na půl cesty a nefunguje to přesvědčivě ani v jedné poloze - jako horor je to zoufale neoriginální (btw. motiv znamení ze záhrobí od prvního kdo zemře, uváděný v anotaci, je v seriálu zcela podružný, a vypichovat ho  jako klíčovou věc považuji v podstatě za klamavou reklamu) a jako citová ždímačka to zase naráží na nezajímavost postav (svou roli zde hraje i nepříliš sympatický casting, u něhož je nepřehlédnutelná typická netflixovská snaha o etnickou vyváženost, která to trochu shazuje). Celkově to na mě působilo dost lacině a nepochopil jsem moc ani, proč je to dějově zasazeno do 90. let, protože vyjma několika detailů typu že jedna postava umírá na AIDS nebo používá VHS kazety, to žádný větší význam pro děj nemá (a mohl by se tedy klidně odehrávat v současnosti), a působilo na to mě spíš dojmem, že se jen tvůrci chtěli svézt na současné retro vlně obliby devadesátek (pozoruhodně nevyužitý je zde například potenciál dobového soundtracku, pravděpodobně z úsporných důvodů). Celkově mě to dost zklamalo a podruhé bych se tomu raději vyhnul. (21.12.2022)

Klasický Flanagan. Opět je tu silné mimožánrové téma, kterým jsou tentokrát nevyléčitelně nemocní teenageři, kteří tráví zbývající čas ve speciálním hospici. Čekání na konec si krátí vyprávěním hororových historek, které nesou osobnostní otisk jednotlivých autorů a dojde i na navazování pevných přátelství či lásek. To vše se odehrává v oparu všudypřítomné smrti, která může kdykoliv zaklepat na dveře. Bavilo mě to moc. Jednotlivé historky měly všechny něco do sebe, přičemž u jedné jsem tak lekl, že mi praskla židle. Příběh sámotné léčebny sice působil maličko laciněji, ale to se dalo v klidu odpustit i díky pečlivě napsaným postavám a perfektně trefenému castingu. A povedlo se i dávkování emocí, které sice občas zaváněly účelovostí, ale fungovaly a to je důležité. Sem s druhou řadou. 90% (15.10.2022)

Ikdyž závěr tentokrát nevyvolal ten wow pocit (tak jak to u Flanagana bylo už 3x) tak mě tenhle klub bavil dost. Všudypřítomná možnost smrti, se kterou se každý v hospici vyrovnává po svém, a hlavně skvělé noční fiction příběhy jednotlivých postav, které jsou do jednoho na plnou palbu. Herecky silné (je to vidět hlavně v konfrontaci s těmi nočními příběhy, kdy děti hrajou každý večer někoho jiného) a Flanagan za kamerou zraje jako víno. 8.5/10 (08.03.2023)

(Priebežné hodnotenie.) Nie je to tak mizerné, ale mohlo to byť omnoho lepšie, vzhľadom na Flanagana, ktorý keď chce, tak sa vie predviesť vo veľmi dobrom svetle. Kvalita dielov je dosť kolísavá. Ľakačiek postupne, pomaly ubúda (a nie vždy sú vhodne dávkované), samotné epizodické minipríbehy pacientov/klientov nie sú vždy veľmi pútavé, niekedy sú priam nudné, až dosť od veci (inokedy sú naopak dobré). Herecké obsadenie celkom vyšlo, pri relatívne veľkom počte postáv. Zatiaľ, po piatich dieloch za slabšie tri polnočné hviezdy. (22.10.2022)