Pád domu Usherů

Flanagan je pro Netflix jedno z nejhlavnějších želízek v ohni a pro spoustu diváků možná stále bude králem hororu u mě ale skončil někde u Doktora Spánka, ke kterému sem měl výhrady, ale minimum děsu, doháněl kvalitními herci a zajímavým příběhem. Falanaganovi seriály jdou mimo mě už od druhé série Haunting a novodobé zpracování klasiky od Allana Poea má sice technické kvality ale jinak se jedná o rozteklou břečku s těmi nejlacinějšími lekačkami ever, která začne nudit někde kolem druhého dílu a zbytek je pouze nudnou vatou s nechutně nesympatickými postavami a herci, kteří nevědí co se od nich chce. Bizarně zábavný je pouze Mark "Luke" Hamill. 30% (19.12.2023)

Hodnotit tento seriál jako celek je pro mě docela oříšek. Jak příšerně, nudně, nezajímavě a nesympaticky to začalo, tak grandiózně, svižně a excelentně to skončilo. Asi tak bych po zhlédnutí poslední epizody shrnul tuto minisérii, která se většinu času utápěla v utahaném duchu a byla (především v její první polovině) postižena "NETFLIX syndromem", spočívající v tom, že se do seriálu narve co nejvíce všemožné propagandy všeho co nám přijde pod ruku, a na příběh a postavy se bude dávat péče až v polovině druhé. Je to jak nebe a dudy a pokud chcete vidět opravdovou sílu této minisérie, budete muset (doslova) přetrpět příšernou první polovinu. Odměnou Vám bude závěrečná epizoda, ze které je ta Poeova atmosféra a jeho rukopis vidět/slyšet asi nejvíce a nutno dodat, že velmi zdařile. Atmosféru to ale v několika momentech má opravdu povedenou, skrytou, tajemnou, duchařskou. Jen škoda toho zbabraného začátku, který spíše diváky odradí než je navnadí na další díly. Příště by to chtělo buď zkrátit stopáž, nebo rovnou sloučit 2 díly do jednoho. Potenciál to mělo rozhodně velký, nakonec je z toho lehký nadprůměr. Škoda. (26.12.2023)

Spoilery. „Svet bez bolesti, to znie dobre.“ Čakal som to lepšie, ale nebolo to zlé. Vizuálne je to komorné, ale zároveň podmanivé, niektoré zábery možno lacnejšie, iné ale nedostanete z hlavy (pršanie ľudí). V prvom rade: toto nie je adaptácia Poeovej poviedky Pád domu Usherovcov. Pád domu Usherovcov pojednával o chlapíkovi, ktorý prišiel na návštevu do prastarého rodinného sídla Usherovcov, kde žil čudný chlap a nehnuteľnosť sa postupne prepadávala do močiara. V seriáli by ste toto hľadali márne, takže to (napriek názvu) nie je adaptácia danej poviedky (až na pár detailov). Čo to potom teda je? Esencia mnohých ďalších Poeových poviedok, nájdete tu dokonca (moju obľúbenú) Vraždy v ulici Morgue. Spojivom je práve klan Usherovcov, takže to rafinovane vyzerá ako ucelený príbeh a pritom je to vlastne „poviedkový“ seriál. Inšpirácia poviedkami je ale miestami každopádne značne svojrázna, až „nijaká“. Napr. diel inšpirovaný Vraždami v ulici Morgue s nimi má spoločné len to, že jednu postavu na konci zabije primát a epizóda Jama a kyvadlo má so svojou literárnou predlohou spoločné len kyvadlo, ktoré na konci zabije človeka. Pravdupovediac mi to pripadalo viac American Horror Story, než posledné série American Horror Story. Temné a zvrátené, ale nie za každú cenu, kedy už sa vystavujete riziku, že sa stanete smiešnymi. Mnohé dialógy vo filmoch a seriáloch v dnešnej dobe pripomínajú prácu počítačového programu v zmysle, že to nie je zlé a má to logiku, ale nie je to uhrančivé. Tu som sa nejeden raz pristihol, že si počúvanie dialógov užívam a dokonca nad nimi premýšľam (!). Na strane druhej, Flanagan je pre mňa dlhodobo filmár, ktorému skvele idú postavy a dialógy, ale jeho spôsoby strašenia sú značne zastarané a osobne ma miestami až otravujú. Napr. Greenwood si to labužnícky užíva, ale snáď v každej epizóde nájdete minimálne jednu pasáž, v ktorej normálne rozpráva a zrazu má kvázi desivú vidinu a v lepšom prípade vykríkne od úľaku, v horšom padne zo stoličky. Vravel som si: čo som v roku 1995? Obecne ale herci podávajú silné výkony, do pozornosti dávam napr. copatého Henryho Thomasa, ktorý si to taktiež užíva („Tak ja si teda ten kokaín vezmem, ak môžem.“). Skvelá je (opäť) samozrejme tiež Kyliegh Curran, miláčik z Flanaganovej majstrovskej kingovky Doktor Spánok; tejto slečne patrí budúcnosť, na to si vsadím. Prvá polovica mi pripadala lepšia, v druhej už som tak nejak čakal na koniec. (27.11.2023)

U Mika Flanagana to mám jako na houpačce. Jeho Hill House byl pro mě tenkrát obrovský šok. Říkal jsem si, že se tu asi rodí další génius. Jenže další jeho projekty už úplně nepřesvědčily. Zde jsem ale očekávání měl. Minimálně i proto, že si tu vzal na paškál Edgara Allana Poea a z toho už by něco mohlo být. No a pravda, že opravdu je. Když překlenete první dva průměrnější díly, začne to být docela pecka. Fantastické scény, které na hororové scéně pravděpodobně nebudou mít konkurenci nicméně střídají bohužel průměrnější, které seriál zbytečně natahují. Jakmile mi ale v druhé polovině seriálu došlo, jak moc si autor musel dát práci s tím, aby do tohoto příběhu sladil veškeré povídky Edgara Allana Poea, dle kterých každý díl tohoto seriálu pojmenoval - a ještě to do příběhu vměstnal - s chutí jsem mu vpravil i tu čtvrtou hvězdu. Mít tento seriál čtyři-pět dílů, mohlo to být dokonalé. Takhle je to "jen" hodně solidní. (23.10.2023)

Tak tady Flanagan zklamal. Poea mám komplet načteného a zrovna „Zánik domu Usherů“ je dost možná moje neoblíbenější dílo, ale tahle minisérie nemá z estetiky Edgara Allana Poea zhola nic, jen velmi těžkopádným způsobem slepuje dohromady vybrané prvky z jeho díla v podobě provedení nepřekvapivých mordů vedlejších postav a spojuje to celé hlavní dějovou linií, jejíž finální rozuzlení je solidní slabota. Na to, jak mě před dvěma lety bavila Flanaganova skvěle vygradovaná Půlnoční mše, tohle jsem měl docela problém vůbec dokoukat. A ta všeobjímající inkluze netflixovských seriálů podaná jako pěst na oko mě už začíná taky solidně otravovat. (25.10.2023)