Pád domu Usherů

Příběh rodu Usherů a diktatury jeho farmaceutické korporace je zvrácená dekadentní jízda. Ze začátku jsem z té charakterové zkaženosti postav (nemyslím tím barvu kůže a sexuální orientaci, aby mě nepochopila jistá skupina hodnotících haterů) a zdánlivě odfláklými odkazy na povídkovou sbírku Poea byl skoro otrávený, postupně se ale odhalovala chytrá koncepce, smysl odkazů na současnou popkulturu a seriál byl čím dál zajímavější a napínavější. Závěrečná epizoda je pak spolu s monologem sestry okouzlujím způsobem nihilistická. Velkou tvůrčí chybou bylo udělat centrální linku z nudného a roztahaného rozhovoru Rodericka Ushera s policajtem, kde se děj jen zbytečně zdrží a postava detektiva rozhodně nezvládá být pořádnou protiváhou superzla. Někteří herci neměli potřebnou kvalitu (mladý Roderick je nudný panák a zase naopak Mary McDonnell je sice chirurgy vyspravená na podobné úrovni, jako by stará korporátní šéfka s jejími prachy nejspíš v reálném světě byla, ale na charizma a zlo své mladší verze se absolutně herecky nehrabe). Mám potěšení z toho, že z děl Flanagana pořád srší jeho talent a osobitost, co tak zoufale chybí drtivé většině produkce Netflixu. Snad se mu bude nadále dařit i v novém působišti. (17.10.2023)

Ze začátku jsme byli trochu zklamaní, ale nejspíš jde o to, že nás Flanagan svým prvním seriálem pořádně rozmlsal, navíc jsem měl i vysoké očekávání, vyhlížel jsem seriál dobré dva roky. Zprvu jsem očekával, že to bude adaptace McCammonova románu Prokletí rodu Usherů. Ten boj o moc je vlastně vykonstruovaný stejně, jen povrchně to silně čerpá poetičnost z Poeových nejznámějších básní (The Raven, Annabel-Lee), což mi vůbec nevadí, jeho básně mám nejradši. Bohužel tady ale není dáno moc prostoru tomu v čem je Mike Flanagan nejjistější a to sice nějaká strašidelnost, ta vynikne až ve finálním díle s boží scénou vsazení muže do zdi či Roderickovým chozením po domě a recitováním Havrana (obě scény jsou vrcholem celého seriálu). Místo těhle vymazlených spooky dílů jsou tady řešeny často banální a naprosto kreténské problémy mladých Usherů, přičemž mě sral a nudil každý z nich, jsou to účelové hovada. 8/10 a Flanaganovi s tou Věži furt docela dost věřím, jelikož je tam postav jak prstů jedné ruky a je zcela nemožné, aby v jeho adaptaci Kingova opusu mohlo docházet k tomu, co mě nejvíc sralo u The Fall of the House of Usher. Po té nestvůrnosti z roku 2017 mě nesmíš zklamat Miku, zakazuji ti to! (19.10.2023)

// Ztráta, láska, víra, cokoli, o čem byl Půlnoční klub, a nakonec chamtivost. Flanaganova seriálová jízda na Netflixu končí nikoli jeho nejsilnějším dílem, ale ani ne tím nejslabším. Poetické to sice bylo až na půdu (nebo do sklepa), nevýhodou retrospektivy u podobného příběhu ovšem je to, že ztratíte veškeré potenciální napětí. Navíc chamtivost prostě není tak silná emoce jako ty předešlé, opakovaná sázka na ty samé herce ubírá kouzlu nepoznaného, a smrt à la Nezvratný osud je super poprvé, možná podruhé, rozhodně však ne posedmé. Užíval jsem si tradičně kameru i hudbu, Flanaganovy epizody byly skvěle zrežírované, Bruce Greenwood a Carla Gugino tady podali životní výkony, na víc než 7/10 se ale nevyšplhám. Havran promine. Nicméně na Temnou věž se těším, to zase jo. (18.10.2023)

Další potenciálně skvělá show, která je kompletně zazděná nesnesitelnými dialogy plných vznosných myšlenek a názorů, ale jdoucích odnikud nikam a ještě k tomu bez zápalu a dynamiky, takže naprosto zbytečně zpomalují budování děsu, strachu, atmosféry a zejména celýho příběhu. Vážně mě nebaví padesát minut z každý epizody trpět u zcela nepřirozených promluv všech postav jenom proto, abych deset minut před koncem viděl jednu z nich brutálně umřít. Od fenomenálního The Haunting of Hill House se Flanagan profiluje jako král scenáristicky vypiplaných hororů, akorát by mu měl někdo říct, ať krotí svoje shakespearovký ambice. (19.10.2023)

Hodnotit tento seriál jako celek je pro mě docela oříšek. Jak příšerně, nudně, nezajímavě a nesympaticky to začalo, tak grandiózně, svižně a excelentně to skončilo. Asi tak bych po zhlédnutí poslední epizody shrnul tuto minisérii, která se většinu času utápěla v utahaném duchu a byla (především v její první polovině) postižena "NETFLIX syndromem", spočívající v tom, že se do seriálu narve co nejvíce všemožné propagandy všeho co nám přijde pod ruku, a na příběh a postavy se bude dávat péče až v polovině druhé. Je to jak nebe a dudy a pokud chcete vidět opravdovou sílu této minisérie, budete muset (doslova) přetrpět příšernou první polovinu. Odměnou Vám bude závěrečná epizoda, ze které je ta Poeova atmosféra a jeho rukopis vidět/slyšet asi nejvíce a nutno dodat, že velmi zdařile. Atmosféru to ale v několika momentech má opravdu povedenou, skrytou, tajemnou, duchařskou. Jen škoda toho zbabraného začátku, který spíše diváky odradí než je navnadí na další díly. Příště by to chtělo buď zkrátit stopáž, nebo rovnou sloučit 2 díly do jednoho. Potenciál to mělo rozhodně velký, nakonec je z toho lehký nadprůměr. Škoda. (26.12.2023)