Suzume

Anime road movie o cestě Japonskem "od jihu na sever". O setkávání s lidmi a o pubertálním sebepoznávání holky, která tak úplně neví, co si sama se sebou, emocemi a blízkými počít. A jen tak mimochodem v druhém mytologickém plánu je to o boji s megachapadly způsobujícími zemětřesení. Což je největší problém snímku. V jedné rovině je melancholicky intimní a stavící na postavách a emocích. V druhé je přepáleně uřvaný; speciálně během monumentálního finále, které však stylem a podáním vůbec neštymuje se zbytkem filmu. A tak než boj nad ohnivými pláněmi, je ve finále mnohem působivější závěrečné emociální "předávání dřevěné stoličky". (28.07.2023)

Aj napriek veľmi zvláštnemu námetu dokáže Suzume po celý čas udržať divákovu pozornosť a to aj vďaka dokonalej a krásnej animácii a úžasne trefnej hudbe, ktorá len dopomáha k potrebnému napätiu a emóciám. Len ako som povedala, bolo to čudné (zato originálne!), hovoriaca mačka povedzme, ale stolička to už je trošku iná fantasy. Videné v kine Cineplex Mannheim v originálnom znení. 70%. (14.05.2023)

57. KVIFF - Je tomu věru dlouho, kdy jsem naposled shlédl nějaké to anime. Karlovarský festival mě ale přesvědčil, že Suzume vidět chci a tak jsem do něj šel. A chyba to rozhodně nebyla. Přitom žádný zarytý fanoušek nejsem. Vím, kdo je Hajao Mijazaki, jeho filmy jsou překrásné. A také jsem viděl nějaký ten kyberpunk. Tohle je ale přeci jen opět trošku něco jiného. Krásná animace mě uvádí do současného světa Japonska, přidává velký krapet mytologie a celé to promíchává s akcí, emocemi a napětím. A že ty emoce Japonci umí natáhnout do extrému, o tom se nemusíme sáhodlouze bavit. Moc hezké, sem tam i dost roztomilé, ale s emocemi jak na houpačce. Chvílemi nevím, čí jsem, jak to do mě Japonci valí, ale i to k jejich filmům patří. Suzume je krásně odvedené anime a nebýt toho přehnaného romantického podkresu, napálím tomu jasnou pěti hvězdu. (04.07.2023)

Budu stručný, mnohé už tu zaznělo... Ze začátku jsem nemohl odtrhnout oči od plátna, bylo vážně úžasné vidět dílo Makota Šinkaje na velkém plátně, všechny ty detaily, panoramata a barvičky prostě nádherně vynikly. Stejně tak hudba byla parádní, ať už jde o skvělou ústřední melodii, nebo i doprovodné tracky, vždyť já si užíval i ty písničky, co si pouštěl Serizawa v autě. Humor mi také sedl, postavy mi přišly dostatečně zajímavé a sympatické. Příběh sice ani za mě není tím nejsilnějším, co do světa Makoto Šinkai vypustil, přeci jen u Your Name jsem měl celkově intenzivnější prožitky, ale i tak je za mě Suzume jedním z jeho nejlepších filmů. Sice mi zase ten konec přišel takový trošku kostrbatý, ale i tak byl poměrně uspokojivý. Nejvíc jsem si však užíval cestování po Japonsku a všechna ta zajímavá ale opuštěná místa a na rozdíl od Suzume chtěl adoptovat tu „neposednou bílou kočku“… 8,5/10 (18.07.2023)

Opakovat to nebudu... ALE JO! Ať si to všichni přečtou. Anime mě nikdy nepřestávají překvapovat. Na Suzume jsem se hrdě těšil a dostal jsem to, kam mi srdíčko duši položilo. Jednoznačně dobře pochopitelný a hlavně nenáročný film, plný dobrodružství při zavírání dveří, cestování po světě za opuštěnými místy a seznamování s novými lidmi alias týpkem, kterému nešla zavřít střecha auta. Samo o sobě ten film dává přednost citům a hlavně pointě, která je velmi bolestivá pro každého člověka... a to je minulost. A co souvisí s minulostí? No vzpomínky. Kolik lidí by chtělo udělat něco jinak a změnit sama sebe. Tenhle film není jen o otevírání dveří, jak z pohádky o té malé Karolínce, kterou vyprávěla Bohdalová ale o poselství, že se prostě nedá vrátit čas, ale dá se ho změnit jiným způsobem a to je poselství, za kterým se musí Suzume protlačit. Ač film jako takový nemá moc co s pusinkováním a tradičním olizováním nic moc společného, i tak jsem filmu dal plný počet, už díky tomu úžasnému provedení příběhu, zvratů, nečekané pravdy a přiznání. Mě se tam strašně zalíbil ten kocourek a i když byl hajzlík, který dělal problémy, vše se otočí jinak. Mě upřímně mi ho bylo i líto v jedné scéně, kterou tu nechci teď zmiňovat. Takže joooo. (15.07.2023)