Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Obyčejná náctiletá holka Bea (Cailey Fleming) má jedinečný „dar“ – je schopná vidět imaginární přátele lidí ve svém okolí a povídat si s nimi. „Imaginární přátelé nejsou jen roztomilé postavičky stvořené dětskou fantazií. Jsou to časové schránky, do kterých jsme si jako malí ukládali naděje, sny a plány. Všichni se k nim můžeme vracet, i když si jako dospělí myslíme, že jsou dávno ztracené,“ říká režisér John Krasinski. Fiktivními hrdiny jeho filmu jsou právě ti imaginární přátelé, jimž už jejich dětští parťáci dospěli a zapomněli na ně. A právě Bea, která je díky své unikátní schopnosti všechny vidí, se těmhle „sirotkům“ rozhodne najít nové kamarády. Pomáhá jí v tom trochu podivínský soused (Ryan Reynolds), jenž má stejný dar. Improvizovaná seznamka pro imaginární přátele se záhy promění v dobrodružnou výpravu do světa naplněného bezbřehou fantazií, kde se může stát opravdu cokoliv. (Cinemart)

(více)

Videa (16)

Trailer 10

Recenze (46)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Spíš 3,5*, měl jsem pocit, že to dilema budu mít větší, ale pak jsem si vzpomněl na staré známé kamarády a na zdejší scény z nemocnice. A teď se v tom budu pitvat, než se dostanu k tomu podstatnému. Na tenhle film jsem se... ne doslova těšil, protože Krasinského nemusím, ale stejně těšil, protože samotný námět mě nemohl nezaujmout. Už je to pár let, co jsem poprvé přečetl knihu Paměti imaginárního kamaráda, která mě i přes pár výtek naprosto nadchla a svým závěrem dojala a která mě hlavně víc dovedla k zájmu o tématiku imaginárních kamarádů. Studoval jsem si o tom jen něco laicky, nikdy ne bůhvíjak podrobně a postupem let se k tomu sem tam vracel, ale od té doby mě vždycky zajímalo, jak by se tento fenomén dal mapovat a vůbec uchopit. Spolu s tím jsem ale vyhledával filmy, které by imaginární kamarády zobrazovaly jinak, než jako démonické entity přisáté k dětem v kdejaké duchařině. Snažil jsem se pátrat podrobně, ale nenašel jsem skoro nic, jen jeden echt televizní thriller, Harevyho (na kterého tu naštěstí je odkaz) a geniální seriál Domov pro smyšlené kamarády, který jsem si hned zamiloval. Na ten tu možná je dokonce odkaz ve jménu ústředního IPka, když se jmenuje Blue, ale těžko říct. Každopádně mimo to a ještě jeden německý televizní film, který se nedá nikde sehnat, jsem nic nehororového na tohle téma neviděl. A pak jak rána bleskem přišly první zprávy o tomhle. Očekávání jsem se snažil nemít, spíš jsem čekal, co z toho vyleze, až to uvidím. Po víceméně vlažných reakcích (byť to chvíli bylo v červených číslech) jsem čekal prakticky cokoli a teď, když jsem to viděl, tak musím uznat, že to bylo přesně takové, jak jsem čekal. V dobrém, ale bohužel i špatném slova smyslu. Ten film rozhodně není blbý, ví, o co mu jde, umí to předat a rozsahem to vystačí. Vzhled samotných imaginárních přátel se povedl na výbornou, u některých je to i dost nápadité (best of je Sklenice vody s ledem, ten neviditelný a pak Cosmo) a scény z jejich obydlí se mi moc líbily. Stejně tak fajn je i casting IPků nebo Beaino první setkání s nimi. Že to neopouští rodinou podívanou a naprosto vynechává, že ne všichni IPové by byli veselí a přátelští, ale i zlí a temní, mi osobně tolik nevadilo, stejně jako fakt, že jejich svět je jen letmo načrtnutý, protože v tom bych se detailně babral já, ale to už by opustilo rovinu rodinného filmu. Problém ale mám s tím, že se to tak moc točí okolo nemocnic, Bea nejen, že hned na začátku umře jeden rodič, ale krátce na to je ve vážném stavu i ten druhý, což sice chápu, že to tam muselo být jako důvod pro přechod pro opuštění dětství, ale proboha, proč to nakonec muselo být tak vyděračské a v průběhu tak kýčovité? Proto nesnáším filmy o umírání, skoro vždycky to sklouzne do ubohého vydírání, jelikož je to mnohonásobně jednoduší, než tohle téma pojmout přirozeně, což je zase mnohonásobně těžší. Tohle o umírání vyloženě není, ale dějová/é linie tomuto se věnující se časem stává stále výraznější a vyloženě mě štvalo ji sledovat. Víc mě bavilo sledovat, jak se snaží IPkům najít nové kamarády nebo je nějak spojit s jejich původními (tehdy) dětmi, což bylo dlouhou dobu napínavé a byl jsem zvědavý, co z toho vyleze. Bohužel to vedlo k dalšímu kýči, který ale, v úplně poslední scéně, pro mě naprosto nečekaně skvěle vyvrcholil a samotnou o sobě ji považuji za nejlepší z celého filmu, protože nějak takhle to dává největší smysl. Koneckonců, imaginární přátelé jsou výplody dětské fantazie, která nás jednou opustí, ale v nás tohle "cosi", co nás vnitřně podpoří v těžkých chvílích. A je jedno, ať už to nazýváme andělem strážným, nebo vlastními myšlenkami, protože to, co z nich vychází, jsme skuteční my, s našimi sny, touhami a obavami, které se můžeme bát vyslovit. Jsme to stále my sami, ale naše skutečnější verze, pro kterou neexistuji hranice - jak ty dobré, tak ty zlé. Přitom se naše myšlenky často nechovají přesně tak, jako my působíme, tudíž je to forma stále našeho, ale přesto svým způsobem cizího vědomí. A to vlastně funguje na stejných principech, jen nemá tvar a pomáhá nám utřídit si sebe samotného, abychom do světa vypustili jen to, co nám přijde jako přijatelné. Jsem magor, že se u neškodné pohádky pouštím do pokusů o těžké filozofování a to se ještě musím držet, abych se nerozepsal o autistech, u kterých je to ještě složitější a baví mě nad tím přemýšlet, ale už tak jsem odbočil až moc. Tož zpátky. Další velký problém nese jméno Ryan Reynolds. A to ani ne pro to, že by mi herecky nějak vadil, ale hlavně proto, že je už od začátku dost jasné, jak se to s jeho postavou ve skutečnosti má. V závěru v nemocnici je to ale tak jasně naznačené, že si myslím, že to dojde i drtivé většině dětí. Jenže ono to velké odhalení pokračuje dál, dál, dál... až do slzopudného vyvrcholení, které zase jen citově vydírá. Můj největší rozpor ale přišel hlavně díky tomu, že po tomhle natahovaném vyústění přijde výše zmíněná scéna, která mě po menším zhnusení naprosto nadchla. Nějak jsem z toho vybruslil, kvůli přemíře vydírání jsem nenadhodnotil, ale jako mírný nadprůměr to pořád vnímám. A to hlavně proto, že námět je skvělý, jeho závěrečná myšlenka dokonalá a trefilo se mi to do vkusu, jelikož takový film jsem chtěl vždycky vidět. Sice není přesně takový, jak bych si ho přál a chvílemi mě taky dost štve, ale zároveň jeho nedostatky budu rád obecně tolerovat, jelikož kdyby to měl být film o imaginárních přátelích přesně takový, jak bych si ho představoval, tak by byl taky imaginární, jelikož na vznik takové chujoviny by asi nikdo prachy nedal. Možná jsem ho zrovna vymyslel a teď tu někde pobíhá a nikdo jiný ho nevidí, ale kdyby se to čirou náhodou stalo, tak ať se radši někam schová a představí se mi až ráno, protože teď bych se ho fakt lekl. Rodinná podívaná je to fajn, ale těžko říct, jestli je v téhle podobě pro cílovku zapamatovatelná a jestli bude děcka vůbec bavit, jelikož gagů je tu málo. Silné 3* () (méně) (více)

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Někde mezi staršími pixarovkami a Spielbergem 80. let, bohužel se spoustou výhrad. Na oko pěkný rodinný film s fungující hudbou ale nefunkčním světem a celou řadou scén, které jsou jen proto, aby film vypadal pěkně ale příběhově nedávají větší význam. IF jsou rozporuplným filmem, který současné děti nejspíš unudí a rodiče jen občas, nostalgicky zavzpomínají. ()

Reklama

elanius 

všechny recenze uživatele

(59/2024) / Podľa mňa sa ten film moc nepodaril. Ono zdanlivo je to namiešané podľa dobrého receptu, dajme tomu, že aj ingrediencie sú v poriadku (typická Reynoldsovská postava), ale výsledok moc nechutí. Totižto aj keď na papieri ten nápad s IFami pôsobí dobre, výsledok je strašne neprirodzený a ťažkopádny. Nedokázal som sa na ten koncept namotať (ako sa to má robiť ukazuje napríklad Inside Out, alebo Monsters Inc.). Tešil som sa, ale IF je po väčšinu času otravný film. (4/10) ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Každý sa občas potýka so svojimi imaginárnymi priateľmi. Takých imaginárnych hľadal napríklad aj vodkopič Heger, keď blúznil o nájdení 76tky, rozumej 76 imaginárnych priateľov, čo by ho podržali pri koryte. Film pôsobí ako milá a vtipná záležitosť, ale v jeho deji nachádza človek príliš veľa smútku a celkovo mi to ani neprišlo ako film, ktorý by si deti príliš užili. ()

Koda 

všechny recenze uživatele

Tento film je taková spíše pro dospěláky bujná fantazie, která by měla navrátit hezké vzpomínky, co utkvěly z dětství. Děti si ale myslím berou tenhle film hlavně asi kvůli tomu, že jsou tam pohybující plyšáci a další postavičky včetně chlupatého fialového Snorlaxe, který pípá při kýchnutí, jako když auto couvá. Nápad výbornej, hlavní hrdinka odvedla vynikající hereckou práci a Reynolds si pravděpodobně odpočinul od náročného kostýmu Deadpoola. Co mě ale přimělo se rozhodnout pro střední zlatou cestu hvězdiček je to, že je obtížné se ze začátku dostat do příběhu, začátek je spíše takový seznamovací, kecací, tatínek, i když chápu, že chtěl dělat radost si myslím, že tou hereckou stránkou nemusel zas až tak přehánět. U hlavní hrdinky jsem nezjistil, jak je možné, že zrovna ona má tu zkušenost vidět všechny ipky, a celkově to bylo takový nesrovnaný, někdy hrozně narychlo, někdy to nedávalo smysl a člověk se málokdy zasmál, takže ten film spíše byl takový pochmurný. Ale jinak celkem fajn film na oddech (teda samozřejmě, pokud zrovna nenarazíte v kině na dítě, které chodí furt na záchod, povídá si, nebo běhá po kině). ()

Galerie (43)

Zajímavosti (9)

  • Film v televízii, ktorý babička (Fiona Shaw) pozerá, je Harvey (1950), film o mužovi s imaginárnym priateľom, ktorým je 18,5-metrový králik. (Arsenal83)
  • Natáčalo sa od 31. augusta 2022 do začiatku mája 2023. (Arsenal83)

Související novinky

Osmá Mission: Impossible se o rok odkládá

Osmá Mission: Impossible se o rok odkládá

24.10.2023

Mise: Posunuta. Tak by klidně mohl znít název příštího filmu v sérii Mission: Impossible herce a producenta Toma Cruise, který byl studiem Paramount nejenže čerstvě odsunut z června příštího roku až… (více)

Reklama

Reklama