Muž jménem Otto

Je to iné, než Švédsky originál? Bez pochýb. Veď to by nebolo kokotkov z Ameriky, aby do filmu nejebali témy, aktuálne polarizujúce spoločnosť, ako genderov či nikdy neutíchajúce otázky okolo odlišnosti kultúr. Je Švédsky originál lepší? Bez pochýb, o tom ani nediskutujme. Je však Otto v podaní starého Hanksa zlým filmom? Určite nie, to by bola krivda. Keď sa človeku podarí odosobniť od tých sračiek, poníme to už ako fakt, ktorý bude súčasťou snáď každého filmového či seriálového námetu, nemyslím, že bude ako fanúšik obyčajných filmov - vyslovene nespokojný. (21.05.2023)

K doslovným hollywoodským remakům světové kinematografie přistupuji hned ze začátku s výrazným despektem. Nějak mi nepříjde nutné podobné věci točit jedna ku jedné, ale poměrně pravidelně se to stává. Dalším takovým případem je Muž jménem Ove (v USA verzi Otto) vycházející z veleúspěšné knižní předlohy. V hlavní roli veliká sázka na jistotu, protože jakmile do něčeho takového obsadíte Toma Hankse, tak máte vystaráno. Otto je starý introvertní morous, který po ztrátě manželky přijde o chuť do života a z letargie ho vyžene až částečně hispánská rodina, která se přestěhuje do těsného sousedství. Základní reálie trošku upravené na míru Hollywoodského diváka. Dojemné feelgood drama, kde se všechny hrany nakonec obrousí a jedno oko nezůstane suché. I přes počáteční despekt nakonec panuje velká spokojenost. (25.09.2023)

Nie veľmi pre mňa. Chronického samovraha stále niekto zachraňuje, samozrejme aj transgenderový teenager, a nakoniec aj tak to dopadne ako to dopadne. S originálnou verziou nemôžem porovnať, nevidel som. A po tomto ani neuvidím. Film účelovo orientovaný na veľké vzdychy od dojatia a ľútosti a propagovanie svojej gender agendy. Toto údajne v origináli vôbec nebolo. (02.03.2023)

Ono je to strašne predvídateľný príbeh, ktorý sme videli už veľakrát: bručoun sa začne meniť k lepšiemu, ukáže sa, že v skutočnosti má veľké srdce, ibaže sa mu v minulosti stalo niečo zlé,  teraz sa síce začne stávať dobrým a prívetivým, ku koncu sa ale pravdaže musí objaviť konflikt, ktorý ho na chvíľu znova vráti na cestu bručounstva a koniec je samozrejme optimistický (hoci...). Lenže tento film je jasným dôkazom toho, že aj klišé môže fungovať, ak sa spracuje zručne. A tu sa s ním pracuje zručne. Scény sú dlhé tak akurát, aby nenudili. Režisér to natáča dostatočne skúsene, takže každá scéna je iná. Niektorá veselá, iná feel good a potom dramatická. Spolu to, ako v každej kvalitnej melodráme, drží pohromade. Výborný je kasting, samozrejme v čele s Hanksom, ale výborní sú všetci, či už drsný kocúr alebo Mariana Treviño, ktorá je natoľko odzbrojujúca, až skoro vôbec nie je otravná. Čo ma (v dobro) zarazilo, bol živočíšny mexický nadsamec Manuel Garcia-Rulfo (remake Sedem statočných) v takej úlohe, ktorú som od neho ozaj nečakal (vlastne som až po dopozeraní zistil, že to bol on). A rozhodne som po dlhej prestávke znova rád videl v akcii skvelú Rachel Keller (Legion). (30.06.2023)

Působilo to na mě trochu jako vykrádačka Gran Torino (před projekcí jsem ještě nevěděl, že to je remake filmu Muž jménem Ove, což ho dodatečně ale v mých očích deklasovalo ještě víc), respektive pokus vystavět divácký hit z podobných ingrediencí a ozvláštněný tím, že hlavní postava jeví zřetelné známky lehkého autismu, resp. Aspergerova syndromu (sociální a komunikační neobratnost, dodržování rituálů, omezená mimika, preferování samoty, intenzivní zájem o motory a mechanické stroje, úzkostlivé lpění na pravidlech, geometricky zarovnané odhazování sněhu...), což ve filmu není kupodivu nijak tematizováno (zazní tam pouze informace o jeho zdravotních problémech se srdcem, což nakonec má i zásadní vliv na finální rozuzlení). V kinosále jsem občas slyšel dojaté posmrkávání a vůbec jsem se tomu nedivil, i já jsem byl trochu naměkko. Přesto mi přišlo, že Ottovi v životě všechno spadlo do klína až moc snadno, resp. že si to autor předlohy značně ulehčil, aby ten příběh sděloval to co chtěl - mladého Ottu sbalila sama jeho budoucí manželka, navzdory jeho zoufalé nepoužitelnosti v seznamování, a starému Ottovi se "bezpracně" do života hrnou noví přátelé, domácí mazlíček, netrpí bytovou ani finanční nouzí (když se mu zachce, koupí si nové drahé auto), a ani ty opakovaně sebevražedné pokusy mu samozřejmě nikdy nevyjdou, aby si mohl v závěru uvědomit, jak je život vlastně fajn, navzdory smutnému údělu vdovce (k naprosto kýčovitému happy endu by už chybělo snad jen to, aby si v závěru našel novou partnerku). Když to shrnu, neříkám, že je to špatný film, ale na můj vkus až moc sází na prověřené cestičky, jak z diváka dostat kýžené emoce, a na tenhle kalkul se mi nikdy moc přistupovat nechtělo. (02.02.2023)