Vřískot 6

"Who gives a fuck about movies?" _____________ Aneb co se nestane když studenty filmové vědy dožene na práh smrti jejich vlastní koníček.... První SCREAM považuju za pomyslný etalon halloweenské filmotéky, dosud nepřekonaný kult subžánru slasher, a v neposlední řadě za perfektní meta-hororovou satiru, která geniálně podrývá klasická filmová klišé. Pátý SCREAM na tuto tradici brilantně (zcela nečekaně) a velmi modernizovaně navázal, vdechnul této franšíze zcela nový život a ukázal, že tahle série má stále co nabídnout. Šestý SCREAM je sice opět post-moderním výsměchem fenoménu requelů, sequelů a dojení filmových značek, avšak nedosahuje takové scénáristické nápaditosti, vynalézavosti, nepředvídatelnenosti, meta-parodické hravosti, ani "who-dun-it" dynamiky pátého (natožpak prvního) dílu, které vynikaly svým revizionistickým ohýbáním žánrových pravidel, popkulturními odkazy a důmyslnou hrou s diváckým očekáváním. Zato brutalita jednotlivých vražd daleko přesahuje vše, co jsme doposud viděli, a nabourává pomyslnou hranici diváckého diskomfortu – alespoň tedy v mezích teenagerské zábavy, která se mnohdy neubrání pubertálnímu sentimentu, kýči a patosu [z kterýho můj cringe-metr často praskal ve švech]. Ten inovativní potenciál využít koncept Ghostface jakožto nezastavitelnou hrozbu kolektivních zabijáků ve víru velkoměstského ruchu New Yorku byl tak dost promarněn a namísto toho se tu repetitivně hraje na jistotu, jede se ve starých kolejích a identicky se variuje stejný koncept z předchozího dílu. ALE pěkně bych šmelil, kdybych řekl, že jsem se nebavil, protože za víc kvalitních slasherů bych nejradši vraždil – a kdo ne, tak si zaslouží vykuchat.... VERDIKT: 7 bodných ran z 10 (26.05.2023)

5/10 Najhorší a najzbytočnejší diel ságy, kde úplne chýbajú tradičné trademarky: chytré dialógy (obmedzujú sa na zopár hlášok) a meta-rovina (ten dvojminútový monológ o franchise nemožno brať vážne). Pritom úvodná scéna je ešte celkom uchádzajúca, ale ako skončí, začne klasický slasher, ktorý funguje iba ako pokračovanie svojho vlastného sveta bez prerazenia "štvrtej steny" a, čo je ešte horšie, aj so slabo napísaným postavami. Dôvod, prečo Sidney/Dewey/Gale fungovali tak dobre v piatich filmoch, bolo, že každá postava bola významne iná (final girl, policajt a reportérka), tu sa traja preživší tínedžeri a jedna staršia sestra zlievajú do jednej masy. Alebo žeby nakrútiť Scream 6 ako rutinný slasher bola akože tá sofistikovaná meta-rovina? (12.03.2023)

„Myslíš, že čórknem policajné auto a nepustím sirény?“ Ako celá séria, tak samozrejme aj šestka sa hrá na niečo megarafinované, v skutočnosti obsahuje zarážajúce množstvo toxických žánrových klišé (prežívanie smrteľných zranení, nezabiteľnosť istých postáv, upozorňovania ničnetušiaceho vraha na zastrelenie, jeho omráčenie a nedorazenie do konca). Skutočne si nie som istý, či by americká polícia vyhodnotila 20 bodnutí chlapa a zakončenie bodnutím do oka ako sebaobranu (živo si dokážem predstaviť pobúrenú reakciu úprimne rozhorčenej slovenskej kriminálky, že takto kurva nutná obrana fakt nevyzerá.). Autori sa síce snažia pracovať so zaujímavým nápadom, či človeku vo vyvražďovačke hrozí/nehrozí nebezpečenstvo na verejnosti, ale s týmto jednak pracovala už legendárna dvojka (Randy Meeks) a jednak je to blbosť (naozaj je bezpečnejšie ísť podzemným metrom namiesto objednania si veľkého taxíka?). Ale inak som sám zo seba prekvapený, ako sa mi šestka páčila. Napokon aj práca s „pohybom na verejnosti“ má tiež svetlé (či skôr riadne temné) okamihy, kedy asi prvý raz v histórii série vo večierke zomiera postava, ktorá je v tom fakt nevinne a ktorá sa Ghostfaceovi nechtiac priplietla pod nohy. Oceňujem, že nie je do seba až tak zahľadená, ako niektoré iné diely, ktorým som aj práve kvôli tomu musel udeliť „len“ 3*. Zbytočne sa nepiplá v žánroch, podžánroch a neviem, v čom ešte. Je v prvom rade „len“ drsným, sympaticky priamočiarym hororom. Bavili ma finálne rodinné (a iné) twisty a to napriek tomu, že som sa v nich jemne strácal, keďže za srdcovky považujem len prvé dve Cravenove časti. Páčil sa mi fajn kasting, takže keď obete umierali (alebo aj neumierali), držal som im palce. Melissa Barrera a Jenna Ortega sú super (oceňujem sesterský motív, sériu to oživilo, poľudštilo a v neposlednom rade nakoplo), Dermot Mulroney si to užíva a Courteney Cox (ktorá to aj produkovala) má síce iba väčšie cameo, ale nevadí to (možno je to tak dokonca lepšie?). Nedá mi nespomenúť presun deja do New Yorku a to napriek tomu, že väčšinou sa postavy pohybujú v bytoch. Ak sú aj občas na verejnosti, tak je to park alebo metro, takže to nevyzerá ako veľkomesto s počtom obyvateľov 8 miliónov, ale ako Woodsboro 2. Samo osebe je premiestnenia deja z Woodsboro osviežujúce, i keď, pravdaže, k tomu došlo už v trojke. Fanúšik si spomenie tiež na ôsmy Piatok trinásteho, kde vidiecky vrah zavítal do New Yorku. K vyvražďovačkám patrí krv, čo je v tejto sérii bežná vec, ale že tentokrát je násilie predsa len o jemný stupienok vyššie posunuté oproti minulým dielom. Páčili sa mi dozvuky z minula („múzeum“, mrazivý a fantastický Skeet Ulrich). (11.06.2023)

Jednička byla ve své době svěžím a poměrně neotřelým závanem v opíchávacím žánru a v nejlepším se mělo přestat. Jenže to soudruzi v Holém údu nemají v agendě, a jakýkoliv úspěšný film musí být ve snaze nažidit co nejvíce mrtvých prezidentů okamžitě opatřován všemi těmi -kvély či -bůty, které se však zarputile drží prvotně úspěšného schématu, jen v nich vždy vymění porážkové lidi a narychlo „domyslí“ pár na hlavu postavených kokotin, aby to jakože nebylo na jedno brdo. Čili většina těchto frančíz jde kvalitativně do prdele už s druhým dílem, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „neuspěje“. Nicméně v tomto „konzumerystycki chitrém svjetě“ a s řádně manipulativním marketingem, při každém pokračováním lživě slibujícím něco nového a úplně jiného, vždycky nějak nachytají na původní název dostatek debilů, kteří jim v kinech alespoň o něco málo přeplatí náklady, tudíž se asi stále vyplatí furt dokola natáčet némlich ty samé, po sté vyluhované pičočalamády na jedno brdo. A tato není výjimkou. Pošesté si ji evidentně vyvřískala vždy obskurně odporná a nyní i nadmíru děsivá bába Kurtna Cocksová, patrně proto, aby se ještě měla kde pochlubit „úspěchy“ americké plastické chirurgie a chemie, po nichž vypadá jako přestárlý transpohlavník politý kyselinou. Jako, do hororu je to dozajista parádní deviza, ale to by musela hrát oživlou mrtvolu, franknštajnovské monstrum nebo lidožravého tranzistora, a nikoliv prachsprostou senzacechtivou hyenu. Nicméně musím přiznat, že mě takto tvůrci dokázali alespoň něčím opravdu řádně vyděsit a celou noc po projekci jsem měl těžkou seksuální můru, v níž mě honila hrůzostrašně zbotoksovaná reportérka časopisu „Ancient babes from the graves“, přičemž se mi neustále snažila narvat do prdele mikrofon. Takový ten obří scénický s chlupatým krytem! (28.04.2023)

Ghostface v zářivých světlech velkoměsta. Změna prostředí nejprofláklejší hororovou meta franšízu občerstvila, stejně jako decentní přitlačení na pilu při agresivitě jednání bubáka / bubáků s pofiderními motivy, nicméně u nabubřelé délky a rozmazávání exkrementů doznání po tvářích bez masky už zase byla cítit zatuchlina předchozích produktů. Zarazily mě dvě věci. Že se některým hrdinům vrazí do břicha přes sedm palců dlouhá čepel loveckého nože Buck 120 a oni se po chvíli tváří, jak kdyby jim jen vybírali špínu z pupíčku a že Courteney Cox začíná vypadat jak upír z Lost Boys.. (03.05.2023)