Le Bleu du caftan
Den blå kaftan
Modrý kaftan
The Blue Caftan
The Blue Caftan
Obsahy(1)
Mina a její manžel Halim provozují v Maroku obchod s tradičními oděvy – kaftany. Mina se stará o prodej, zatímco Halim kaftany s láskou k tradiční ruční výrobě šije. Manželství je šťastné navzdory Minině chatrnému zdraví a Halimově jiné sexuální orientaci, kterou Mina tiše toleruje. Trh ale tradičnímu řemeslu nepřeje, zákazníci na objednávky spěchají, a tak jsou Mina a Halim nuceni přijmout pomocníka. V okamžiku, kdy k nim nastoupí mladý, pohledný a učenlivý Youssef, se změní křehká rovnováha jejich vztahu, milostný trojúhelník se ale začne vyvíjet jinak, než by se na první pohled zdálo... Režisérka Maryam Touzani vypráví svůj příběh se stejnou pečlivostí, neuspěchaností a láskou, s jakou Halim šije svoje kaftany. Její druhý film po úspěšném debutu Adam (uvedeném v Cannes v sekci Un Certain Regard 2019) přináší empatický pohled na v Maroku tabuizované téma homosexuality, ale i svébytnou obhajobu instituce manželství. (Artcam Films)
(více)Videa (4)
Recenze (25)
„Musí se vrátit do nemocnice, aby jí udělali testy. Možná by mohla začít s další léčbou.“ - „Halime, vaše žena už bojovala dost. Nechte ji odpočívat. Teď je to v Božích rukou.“ Musím uznat, že jsem se ve svých očekáváních docela přepočítal. Před filmem i krátce po jeho začátku. Modrý kaftan je intimní, komorní drama ubíhající pomalým tempem. Divák, který se na snímek a jeho postavy nenaladí, film pravděpodobně odmávne s konstatováním, že jde o nudu v délce 2 hodin. Ale pokud je publikum trpělivé a dostatečně empatické, dostane citlivou podívanou, ve které na něj pod povrchem čeká spousta nevyslovených emocí. A také silných, vše vypovídajících scén. Ať už jde o Halimův výraz při milování s vlastní ženou, pasáž s tancem, scénu s oblékáním vyjevující skutečnost (v té jde možná o vrchol křehkosti a intimity filmu) či třeba poslední pochod, ke kterému není třeba nic dodávat. Režisérce v tomhle šlo dost na ruku hlavní herecké trio, z něhož to především Saleh Bakri hravě uhrál očima. Příjemné překvapení, dám silné 4*. ()
Modrý kaftan mě kromě účasti v soutěži v Cannes nalákal nejrůznějšími barvami a vůní koření, ovoce i dalšího zboží na marockém suku, atmosférou úzkých uliček a krámků medíny, nebo místnímy zvyky a zvuky, hudbou i volání muezzzina. Toho všeho se mi dostalo spíš poskrovnu. Co naopak vůbec vidět nechci - pomalé odcházení nejbližší milované osoby - a co mě vůbec nezajímá - krejčovské řemeslo a latentní homosexuální orientace či spády mistra krejčího - toho se mi zde dostalo bohužel nadmíru vrchovatě. Pokud by přesto byl tento vyloženě komorní a intimní film kratší, lépe by se bojovalo proti těžkým víčkám, a mohl bych pak být v hodnocení shovívavější. ()
Ja veľmi nemusím tieto homosexuálne filmy aj napriek tomu, že proti týmto ľuďom nič nemám. Každopádne ale tento snímok sa nesie na akejsi vlne melanchólie, monotónnosti a dejovej rozvláčnosti, ktorá až tak nenudí a ktorá neponúka nejaké explicitne sexuálne scény, z ktorých by mohol byť divák jemne pohoršený. Je to príbeh o láske a pokore, ktorá sa nesie celým filmom a nežným "kaftanovským" spôsobom pripomína, čo je pre človeka v živote dôležité. Keby to bolo o niečo živšie, pridám aj štvrtú hviezdu. 65 % ()
Určitě styl tohoto filmového vyprávění nesedne každému. Pro mě ale pod pokličkou tohoto komorního pomale se odvíjejícího příběhu, který jen tak jakoby plyne, se pro mě odhalilo až na kost lidství, neobyčejně obyčejné osudy hlavních postav spjatých s marockým žitím, kulturou a připomělo mi to nedávno zhlédnutý marocký film Les damnés ne pleurent pas ne podobným příběhem, ale Marokem jako takovým ... pro mě hluboký zážitek ... 4x10 ()
Touzani se na ploše dvou hodin daří trpělivě vykreslit složitá citová hnutí, jimiž jsou všechny postavy zmítány. Prostředí trochu připomíná chválenou Nit z přízraků, režisérce se však daří být svým postavám o něco blíže než Paul Thomas Anderson, díky čemuž je citlivá observace nenápadných gest a pohledů emočně silnější a netrpí odtažitostí. „Kaftan musí odolat zkoušce času,“ popisuje Halim vrchol svého krejčovského umění, zároveň však není pochyb o tom, že hovoří i o svazku s milovanou osobou. Oceňuje Minu za její drzost a průbojnost kombinované s chápavostí, ona si ho zase váží za oduševnělost i důsledné pohroužení do zapomínaného řemesla. O jejich lásce, přestože poněkud netradičního charakteru, nemůže být pochyb. Více zde. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (4)
- Film měl premiéru v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes v roce 2022. (Johnny.ARN)
- Scenáristka a režisérka Maryam Touzani říká, že projekt se zrodil ze setkání s dámským kadeřníkem v Salé: „Postava Halima (Saleh Bakri) se začala vytvářet díky tomu, co jsem si o životě tohoto muže představovala. Probudil ve mně věci, které jsem znala ze svého života, když jsem byla dítě. Vzpomněla jsem si na všechny ty věci, které se říkaly, aniž by se vyslovily, šeptaly, o párech, které jsme znali na dálku... Tehdy jsem to nechápala, ale časem ano, a chtěla jsem tomu nevyřčenému dát tvář, abych konečně mohla věci vyslovit.“ Scénář napsala společně se svým druhem, režisérem Nabilem Ayouchem. (Johnny.ARN)
- Maryam Touzani uvedla: „Při psaní postavy Miny (Lubna Azabal) jsem si v duchu představovala tvář Lubny Azabal.“ (Johnny.ARN)
Reklama