Anatomie pádu

Skvělá psychologická kriminálka, která více než z forenzních detailů, či detektivních postupů těží z prosté konverzace... Konverzace skvěle napsané i ztvárněné hlavní postavy. Pokud si myslíte, že ke správné kriminálce patří geniální detektiv, či hromada napětí, jste na omylu. Od začátku je patrné, že důkazy nejsou a nebudou, do popředí se dostává lidský rozměr a ten je právě vykreslován skrz dialogy i monology hlavní postavy. Stopáž kupodivu také není přepálená, zájem o film neupadá. Jen v samotném závěru jsem se přistihl, že bych raději ochutnal trochu hollywoodštější konec... 8/10 (07.01.2024)

Anatomie pádu je výborným soudním dramatem, především díky tomu, do jaké pozice staví diváka. Ten totiž stejně jako téměř všichni zúčastnění nezná pravdu. Může si ji domýšlet, vodítek k tomu má dost, ale právě ta nejednoznačnost je napříč filmem dost důležitá. Co se stalo, totiž ví pouze hlavní hrdinka, kterou skvěle zahrála Sandra Hüller, jejíž výkon celkový zážitek povyšuje na ještě vyšší úroveň. Sledovat, jak se na ploše zhruba dvou a půl hodin rozebírá vztah dvou lidí a jejich charakter, je extrémně poutavé i díky flashbackům, které pomáhají se do děje ponořit. A zobrazení samotného soudního procesu je vynikající. Problém mám s tím, jak je celý snímek strašně chladný a odtažitý. Za ty dvě a půl hodiny jsem málokdy cítil jakékoliv napětí či snad silnější emoce vůči jednotlivým postavám. A nevýrazný konec můj pohled bohužel umocnil. Anatomie pádu je kvalitním filmem, u kterého však takřka s jistotou vím, že mi v hlavě nebude rezonovat tak dlouho, jak jsem možná čekal. 8/10 (13.10.2023)

Cenami naprosto ovenčený, dramaticky poňatý titul, ktorého dvomi spoločnými vlastnosťami boli: jednak i obzvlášť veľmi silný herecký prejav v podaní ústrednej nemeckej predstaviteľky, Sandry Hüllerovej, tu rozprávajúcej po anglicky a po francúzsky, ale najmä mimoriadne prepracovaný, pôvodný scenár od francúzskej autorky, Justine Trietovej, ktorá takisto aj zrežírovala túto dialógovú smršť, ktorá vskutku vyžadovala, aby bol divák čo najviac sústredeným počas blížiacej sa projekcie, i keď zase na druhej strane si určite priznajme aj to, že nie úplne vždy vyzneli repliky z úst jedenásťročného chlapca s oslovením ako Daniel, ponášajúceho sa na Johna Travoltu v strašne mladom vydaní, vierohodným spôsobom, no našťastie ani to [mi] nakoniec nezabránilo v tom, že skrátka tieto dve umelecky založené rovesníčky, keď jedna excelovala pred kamerou ako matka-spisovateľka-protagonistka, Sandra Voyterová, ktorá bola podozrivou z toho trestného činu, že by sa mohla podieľať na úmrtí svojho manžela, Samuela Maleskiho [Samuel Theis], akéhosi učiteľa so spisovateľskými, či povedzme rovnako aj so samovražednými sklonmi, ktorý vypadol z podkrovného okna chaty, keď práve v jej interiéri neustále hrala na plné gule rapová skladba ♫ P.I.M.P. ♫ od Curtisa Jacksona, oveľa viac známejšieho pod umeleckým menom 50 Cent, zatiaľ čo druhá sa najskôr zamerala na to, ako vlastne sprostredkovať tento zamotaný prípad, ktorého dôkladné vyšetrovanie s následnou rekonštrukciou predchádzajúcich udalostí, sa stali poznávacími znameniami toho, že sa konečne čochvíľa blíži i súdny proces, na ktorom sa bude v podstate do úmoru rozpitvávať to, aký motív by mohla mať jedna či druhá, alebo ešte aj nejaká tretia strana?; sa úspešne postarali o to, že toto vydarené D-I-E-L-O neostalo nielen z mojej strany nepovšimnutým, keďže počas dvoch hodín + niečo extra naviac minút, rozohralo fascinujúci kolotoč mnohých súvislostí s tým automaticky spojenými, a to teda konkrétne v takom prozaickom zmysle, že čo môže ponúknuť kvalitne vybudovaný scenár, ktorý pracuje na plné obrátky až vari do celkom posledného záberu, tak na to vám odpovie jedine toto obšírnejšie spracovanie v podobe Anatómie pádu → tela & vzťahu. (20.07.2024)

Intenzivní a rozhodně zajímavý počin, který brilantně kombinuje drama soudní s tím vztahovým, přičemž se obě vzájemně prolínají. Pro Justine Triet je (zlo)čin, kolem něhož se točí ústřední zápletka, jen záminkou k tomu, aby zdůraznila veškeré neduhy současné společnosti (přílišný sexismus, velmi rychlé odsouzení člověka na základě prvotních emocí, odlišná sexuální orientace, která je automaticky divná), což se jí daří velmi dobře, a ačkoli nenastoluje nijak zběsilé tempo, strhne a celé to má příjemný spád. V tomto případě nevadí, že vyřešení případu se úplně nedočkáme, protože o něm to stejně není a divák tak zůstane v příjemné nevědomosti a může si udělat vlastní závěr. Snímek by byl ale poloviční bez fantastické Sandry Hüller, která je přítomna prakticky nepřetržitě a utáhne ho bez větších problému, v závěru má očekávanou silnou scénu, která je dokazuje její preciznost. Ve druhé polovině se k ní pak přidává skvěle vybraný Milo Machado Graner, který se jí bez problémů vyrovná a postavu zraněného dítěte předvede v celé komplexnosti, což je obdivuhodné. Paradoxně dvě nejzajímavější témata, relativnost pravdy a možnosti si za určité situace, kterou člověk jen slyší, dosadit cokoliv a podávat to jako realitu, autorka moc neřeší a nechá je jen v rovině jakéhosi naznačení. Od lepšího hodnocení pak výsledek dělí přehnaná chladnost a přílišná teatrálnost soudního procesu, který by se asi ve skutečnosti nemohl takto odehrát, protože vyšetřující soudce je v něm až moc manipulativní. Anatomie d’une chute je výborná záležitost, která má své nedostatky a je možná moc dlouhá a přece jen pomalejší, což ale nic nemění na tom, že dojmy z ní jsou hodně silné. 80 % (11.10.2023)

Napriek dĺžke, ktorá mohla byť zredukovaná, som si tento film, o ktorom som predtým nič nevedel, s chuťou pozrel. Najviac sa pod môj pozitívny vnem podpísal kvalitný scenár, i keď niektoré pasáže z úst 11-ročného chlapca príliš dôveryhodne nepôsobili. A na druhom mieste samozrejme Sandra Huller, ktorá naopak dôveryhodne pôsobila. Aj scény v súdnej sieni boli zaujímavé, i keď "se tu objevil takový nešvar". V oboch posledne pozretých filmoch sa fakty poskytujú divákovi, ako keby sa lúpala cibuľa. Nemyslím, že je to dobré ani pre jednu stranu. (16.04.2024)