Smůla

Pozoruhodná, drsná i laskavá výpověď o přátelství v kruzích a prostředích, kde se to až tak nenosilo. Výborná kamera s nádhernými detaily. Na odlehčení opravdu jen dvě tři hlášky, co možná ani neměly bejt vtipný (rozhovor ve vězení: "To byla tvoje žena?" - "Ne, sestra. Ženu jsem zabil, proto jsem přece tady.") Belmondo standardní, Claudia na vrcholu svých půvabů. Poslední desetiminutovka našlapaná hned několika pointama. (23.03.2016)

Řízná gangsterka s několika takřka westernovými přestřelkami, měnící se v polovině na vězeňské drama. Zní to trochu schizofrenně, avšak díky skvělým hercům a Giovanniho schopnosti vyprávět ten přechod působí zcela přirozeně. Zajímavá absence kladných postav (Borgo je sice sympaťák, ale do klasického klaďase má daleko), poměrně dost vysoký body count, několik velmi silných scén (odklízení min, márnice, poslední přestřelka) a všudypřítomná sedmdesátková syrovost. V neposlední řadě nechybí ani ten nejdůležitější prvek francouzských (nejen) kriminálek drsné školy - přátelství až za hrob. 80%. (29.12.2020)

Giovanniho věčné osobní téma vězení či nespravedlivého osudu je tentokrát netradičně říznuto gangsterkou, avšak samotný příběh stejně jako leckdy překvapivý lidský osud přeskakuje mezi různými žánry, přináší až do konce nepředvídatelné zvraty, vyústí se selhanými plány a novými nástrahy nejednou zcela mimo očekávání...  Přesto jedna jistota s naplněným očekávání v tomto příběhu nechybí a tou je skálopevné přátelství, které mezi trojicí Borga, Xaviera a krásné Georgie přetrvalo až do konce přes všechny krkolomné vyhlídky i pády. Mně se přes tu žánrovou nevyváženost film velmi dobře sledoval, snad díky silnému tématu a dostatečné psychologii postav mě výjimečně bavil film i v té gangsterské rovině, měl pro mě podmanivou atmosféru, nepřekvapivě skvěle zahrané hlavní postavy Belmondem a Constantinem a opět nádhernou de Roubaixovou hudbu, která se pro mě už dávno stala neodmyslitelnou součástí většiny Giovanniho i Enricových filmů. Smůla má více silných momentů, z nichž by v první řadě jmenoval (v rámci filmu první) setkání Borga se Xavierem v temné samotce, nechybí zde (v dobrovodu hudby) pár stylových scén, třeba s Belmondovou poklidnou přípravou na nepromisní útok a samotný příběh procházející napříč větším časovým úsekem má čím plně zaujmout až do konce. Na druhé straně jsem od José Giovanniho v minulosti již dostal mnohem větší emocionální nálože, tento film mě v žádném případě nezklamal, ale do mého žebříčku toho nejlepšího od Giovaniho by se nejspíš nedostal. [75%] (19.12.2021)

Trochu jinak pojatá gangsterka a díky tomu má pro mne své kouzlo. Tento film vidím především jako poctu přátelství, touhu po přežití a životě na určité úrovni, a to i za cenu překračování zákonů. Život má svá kouzla a lákadla, kterým rádi podléháme. Navíc formováni výchovou a nabytou zkušeností může přinášet i jiné cesty a nebezpečí. A přesto si i v takových podmínkách člověk dokáže uchovat poměrně vysoký morální kredit, čest a pojetí spravedlnosti. Poutavá je i vězeňská odbočka a poválečná možnost milosti při pomoci s odminováním zaminovaných oblastí. Roberto Borgo (zajímavý Jean-Paul Belmondo) je šarmantní muž, překračující hranice zákona s lehkou a elegantní samozřejmostí. Nebezpečí se staví čelem, ctí loajalitu a přátelství. Robertův nejlepší přítel Xavier Saratov (zajímavý Michel Constantin) je temperamentní muž, jehož smysl pro spravedlnost ho přivádí do nesnází. A může se spolehnout jen na jediného člověka. Z dalších rolí: Xavierova sestra a Robertova láska Georgia Saratov (elegantní Claudia Cardinale), nenahraditelný Robertův pomocník Mexičan Migli (Enrique Lucero), a další zástupci gangsterů jako Fanfan (Philippe Brizard), Elegán (Michel Peyrelon), či Jeannot Villanova (Aldo Bufi Landi). Přežití, svoboda, volnost ve stylu darebáka i laskavého granda. (03.01.2015)

Smůla je plná převratů. Nejdřív se to tváří jako kriminálka, aby to vlastně všecko v druhé půlce skončilo ve vězení. I tam to ale nebude úplný konec. Další zvláštností je každopádně fakt, že Belmondo se tady tváří vážně, ale zároveň bláznivě tak, jak ho známe. Hůl jsem nad vážností u tohoto filmu zlomil v momentě, kdy Bebel jednomu z bachařů strčil při šarvátce kolíček do prdele. (10.12.2014)