Stalo se za bílého dne

Pořád mi není moc jasné, proč je tak málo kriminálek a thrillerů z vesnického prostředí. Přitom kdejaký venkovský zchátralý domek a zapadlá horská putyka působí kolikrát více ponuře než špinavá městská zákoutí a zaplivaná nádraží. Na venkovské prostředí sází i dnes již klasický krimithriller "Stalo se za bílého dne", který jistě patří mezi ty nejtemnější v žánru (atmosférou mi hodně připomněl Schulhoffovy detektivky). Případ vraždy malého děvčátka je hrůzný i bez zbytečných detailů, zajímavě je vylíčet i policejní (duchaprostý tulák je podezřelým č. 1) a vesnický (svobodná matka a její dcera) dogmatismus a také fakt, že velkou roli v práci kriminalistů hraje náhoda. Sympatický a racionálně uvažující komisař (skvělý Heinz Rühmann), andělsky sympatické děvčátko a ukrutně slizký záporák (Gert Fröbe v životní roli, kdepak Goldfinger) jsou nosnou stránkou tohoto temného a nezapomenutelného příběhu, který však není klasickou detektivkou. Je to spíše příběh osamělého muže, který čelí ohavnému zločinu všemi dostupnými prostředky a uprostřed toho všeho touží najít kousek štěstí. 100%. (17.10.2010)

S potěšením jsem se po letech znovu podívala na tuto klasickou detektivku. Obávala jsem se, že si pokazím dojem určitou současnou naivitou a daní z uplynulého času šedesáti let od natočení, ale zbytečně. Snímek si zachoval napínavou atmosféru z doby vzniku umocněnou černobílým obrazem a skvělými hereckými výkony i slušným dobovým dabingem. Kdysi před lety při prvním shlédnutí jsem nemohla v noci usnout a po prožitém strachu bych si od cizího člověka nevzala žádnou sladkost. Mělo to na mne výchovný vliv. Nadčasový příběh. (12.09.2019)

Spoilery! Tento snímek byl zřejmě příliš dobrý na to, aby se někdo obtěžoval s tvorbou titulků. Něměcky rozumím jen několika základním konverzačním frázím z koncentračních táborů, tudíž jsem si na originál netroufl. Musel jsem se tedy po 100 letech ponořit do českého dabingu a bylo to dle očekávání hrozné. Zároveň to ovšem byla jediná hrozná věc, kterou jsem ve snímku zaregistroval. Dost se mi zamlouval jednoduchý kriminální děj, který byl skvěle vystavěn i jednotliví aktéři. Krásná ukázka toho, k čemu až může nebohého pána zahnat dominantní mrcha žena. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (24.05.2017)

Prostě kdo umí, ten umí. Sympatický velikán německého filmu výrazného talentu herec Heinz Rühmann postavu komisaře Mathäe zajímavě vykreslil. Mimo jiné možná, že se někomu bude zdát film již zastaralý, ale ve své době šlo o velice rutinované a napínavé kriminální drama, které i dnes představuje solidní kvalitu, podloženou zajímavou atmosférou napětí. (29.09.2010)

Dnes, po všech těch Mlčeních Jehňátek, Sedm nebo Americkém Psychu, a řadě televizních sezón ve společnosti Myšlenek Zločince nebo Law & Order: Special Victims Unit, už Vajdův krimithriller na diváka působí dílem naivně, dílem povrchně a zkratkovitě, ale ve své době byl rovnocennou náhradou zmíněných "úchyláckých" detektivek naší doby. I přes výhrady k dějové konstrukci, která by se dala označit téměř za úsměvnou, zůstává Bílému Dni vynikající herectví Heinze Rühmanna (kterému výborně jdou jak analytické policejní postupy, tak interakce s dětskou hrdinkou), a především dokonale se proměňující Gert Fröbe - kterého uvidíme až ve druhé polovině filmu. Na svém omezeném prostoru předvádí precizní studii psychicky nemocného muže, z něhož jeho porucha udělala sériového vraha malých děvčátek. Z každého obrazu cítíte jak nepředstavitelně odporný zločin tenkrát vražda dítěte představovala. My jsme už otupěli, společnost se posunula... A taky proto bychom si měli tenhle - byť jenom v určitých segmentech - vynikající filmařský počin připomínat. 80% (20.03.2013)